Vespa 125 (1999)

Spaghetti power. Italská klasika - plechová Vespa. Model ET 4. Motor 125 ccm, 4 takt, 7,09 kW. Naprosto fantastická ovladatelnost, neuvěřitelná ... Černá je moje, červená je přítelkyně, ale to je asi jasný

Více fotografii

Výška jezdce: 184 cm

První dojmy - Perfektní. Nejlíp ovladatelnej skútr, kterej jsem kdy řídil. Je to "jen" 125 ccm s 10 koňma, ale zrychlení se vyrovná MZ 150 nebo Jawě 350. Malý kola jsou špičkový do města, méně vhodný na "přespolní" přesuny.

Recenze

Oba jsou úplně stejný modely a stejný roky výroby. Jsou dovezený z Itálie takže samosebou potřebují péči a povyměňovat nějaký díly, ale není to nic dramatickýho. Italové prostě jezdí ... dokud to vrčí. Pak jdou obvykle pro novýho skútra. Bude potřeba krapet obnovit lak tempo pastou a ještě nadělají parády ...

Musim znova zmínit ovladatelnost - to je neskutečný. Má to mít asi 110 kg, ale když s tim manévruju (i v rychlosti chůze) tak mam pocit, že babetta (cca 45 kg) je težká potvora. Lví podíl na tom má to, že váha motoru a "převodovky" je v neodpružený části skútru a celej zbytek je plech, plast a pár hovadinek. Těžiště je pár cenťáků nad zemí. Jednoramenný kyvky na obou kolech. Světlo svítí jak cyp (H7).

Když mám náladu, vyprašuju kožichy teenagerům s jejich hustejma "dvácama" ...

Jede slušně, nabídka prostoru je solidní i když se to možná nezdá, a to i ve dvou. Zároveň si ale zachovává celkem kompaktní rozměry a skvělou ovladatelnost ve stísněným prostoru. Sedlo je prostorný a překvapivě dost pohodlný. Na nohy je místa habaděj. Pod sedlem je plastovej "kýbl" - kufr, kterej se snadno vyndá a pak je krásnej přístup k motoru a karburátoru. Do "kýblu" se v pohodě vejde helma, i integrálka. Jinak maj obě origo kufr. Přístrojovka má docela hodně kontrolek, hodiny a palivoměr.

U obou byly problémy se studenýma startama - automatický sytič. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem vyvinul takovej muj zlepšovák. Vespy teď studený i teplý chytaj celkem dobře, vše stále plně automaticky.
Obě měly v háji membránu v karbecu. Už jsou delší dobu koupený nový, karburátory jsem se pokusil seřídit a oba skútříky teď fičí jako ďáblíci. Do cca 30 - 40 km/h to má hodně dobrý zrychlení, dost překvapující. Do cca 65 km/h se to dá pořád považovat za hodně svižný. Od 75 - 80 km/h už to zrychluje spíš volnějš, po chvíli pod plným někam k 90 - 100 km/h, kde to v podstatě končí. Sice jsem z toho vyndal i tachometrově cca 110, ale to už mě fakt trápí. A Vespu trochu taky. Nicméně vypálit z křižovatky s plným plynem znamená, že všem ostatním ukážeš záda a každej jenom civí (i chodci) - takovej rozkošnej skútřík a jak to upaluje ...
Podařilo se nám sehnat takový ty velký plexi i s držákama, kus po čtyřech stovkách. Sice je to s tim hnusný, ale pak se s tim dá jezdit i v dešti a zimě v relativním suchu a pohodlí.

Původně jsem chtěl k malýmu Simsonu koupit nějakýho 125 ccm čtyřtaktního skútra, novějšího, pro provoz, koukal jsem po modelech Kymco. Přítelkyně zatvrzele, že chce buď jenom Vespu nebo Aprilii Habana (Mojito). A nic jinýho. Moderní plasťáky mi nepřímo rozmlouvala. Z Aprilky sešlo a my omrkli pár Vespiček. A jsem nakonec strašně rád, že jsem na ní dal. Jízda na Vespě je asi něco jako jízda na Harleyi nebo Jawě ...

Najel jsem s tou svojí černou zatim skoro 1000 km a jsem z ní hodně unešenej. Kolem 80 km/h se motor cítí ve svým živlu a jízda je vyloženě velice příjemná. Předjet se v pohodě dá i mezi vesnicema pomalejší osobák. Vespa příjemně brumlá, já vrnim blahem a peněženka neni vystavena průvanu. Přitom se stále usmívám a nejde to ani jinak. Vždyť jedu na Vespě - ikoně skútru.