MOTODOVOLENÁ BALKÁN 2015 Honda XL 1000V Varadero

Vlastník	jawasy
Vloženo	12.2.2011
Aktualizováno	13.2.2011
Zobrazeno	3 450x

Účastníci: Martin,Tomáš,Zdeněk a já.
Rok se s rokem sešel a dlouho plánovaná dovolená se kvapem přiblížila.Vzhledem k tomu, že tu minulou jsem trávil s kamarádem Marinem na Balkáně a zatím žádná jiná tuhle nepřekonala - bylo rozhodnuto. Balkán a cílová země opět Albánie.
Odjezd byl naplánován na pátek 24.7.2015. Sraz účastníků na čerpací stanici v Lipůvce v 7:00. Sjeli jsme se tam všichni a dokonce nikdo na nikoho nečekal.Mírné zdržení na odjezdu směr Brno a dál, zavinil Martin.Nějakou minutu mu trvalo povolení přešponovaného řetězu.Přiznám se i já jsem trochu zdržoval-kontrola tlaku v pneumatikách
První den bylo v plánu pohodový přejezd do Maďarska do kempu poblíž hraničního přechodu Barcs. Malý a útulný kemp s termálním koupalištěm a několika bazénky byl příjemným zpestřením.Následovalo několik piv likvidace domácích řízků,pak postavení stanů a koupel v bazénu.Nemohu pozapomenout na večerní hledání klíčků od Zenkova BMW,které našel až ráno v tankvaku.Ráno vše pobalit a vzhůru do sedel.Následoval přejezd kouskem Chorvatska do Bosny a Hercegoviny-trasa podobná jako minulý rok.Opět stejný kemp u letiště v Mostaru,jen s tím rozdílem že majitel (muslim) už byl na nás připraven s vychlazeným soudkem piva,které jsme si pak čepovali sami.Přivítání jedním pivkem grátis a několika našimi panáčky slivovičky a rumu. Jedna poznámka: Když je člověk nedůsledný jako já a nevloží si do dokladů platnou zelenou kartu,stojí ho to v Bosně 22 euro za vystavení té jejich.
Další den byl průjezd Bosnou do Černé Hory Údolím řeky DRINA,pak přejezd po mostě řeku TARA na hraniční přechod ŠCEPAN POLIJE - BIH/MNE. Následoval nádherný úsek Černou Horou údolím řeky PIVA až k Pivskému jezeru (převážná část této trasy je provrtána nespočetným množstvím tunelů připadalo mi to jako díry v ementálu ) Tady jsme odbočili do národního parku Durmitor.Na ten jsem se asi těšil nejvíc.
Durmitor je pohoří, které se nachází na severu Černé Hory, u hranic s Bosnou a Hercegovinou. Je součástí Dinárských hor. Nejvyšším vrcholem Durmitoru je Bobotov kuk (2 523 m). Krajina je zde pustá, roste zde převážně tráva a kleč, potom také různé druhy mechů. Celá oblast je tvořena vápencem, stejně jako celé jaderské pobřeží Chorvatska a Bosny.
V horách je pouze několik malých vesnic, kde se daří toliko pastevcům. Významným střediskem zimních sportů je malé městečko Žabljak. Pohoří má i svůj historický význam – v letech 1942–1943 se zde ukrývali jugoslávští partyzáni a Josip Broz Tito.
Následoval přejezd do naší vysněné ALBÁNIE ke Skadarskému jezeru do již nám známeho kempu. Zde jsme trávili dva dny.První den byl odpočínkový.Druhý den jsme měli v plánu zdolat motorkářům dobře známou silničku SH21 do vesničky Thethi-výchozí bod stejnojmenného národního parku.Divoká příroda a hory jsou jedním z největších lákadel Albánie. Převážně vápencové pohoří pokrývá celou východní polovinu země, kde na jihu zasahuje až k pobřeží. Nejoblíbenější částí "prokletých hor" jsou Albánské Alpy nebo také známé jako pohoří Prokletije. V jejichž centru se nachází národní park Thethi.
Poetický název Prokletije získal své opodstatnění už v minulosti. Pro místní totiž hory nejspíše prokletím byly. Vysoké, ostré, strmé a nepropustné skály už dopředu zmařovaly veškeré snahy o obchod a ekonomický růst v regionu. Ten až nyní zažívá pomyslný boom, a to především díky turistům, jež touží překonat mizerné cesty a prozkoumávat údolíčka a vesničky, kde jakoby se zastavil čas. Doškové střechy, ulice bez veřejného osvětlení i starý způsoby života lákají nejednoho dobrodruha.
Toliko čerpáno z literatury.Nic méně člověk si to prostě musí zkusit na vlastní kůži a propocené tričko.Nevím od kterého roku vede nahoru uzoučká asfaltka,ale ta pak končí a dolů do vesnice vede cca 9 km dlouhá lesní kamenitá cesta s krkolomnými zatáčkami,kde nikdy nevíš co tě za nimi čeká.Do vesničky vozí turisty mikrobusy a pokud na nějaký narazíš na cestě nezbude ti nic jiného než zastavit přilepit se i s motorkou na skálu a čekat jak to dopadne.Martinovi to ale nevyšlo a "dopadl".V nulové rychlosti položil svého varánka na zem a zpět na kola mu ho pomáhalo dávat asi deset mladých děvčat z tohoto mikrobusu. TRAPAS. Většinou ale mikrobus "prosviští" cca 10-15 km/h a pokračuje bez ztráty kytičky ke svému cíli.No nevím co je bezpečnější??? Zda se spolehnout na své schopnosti za řidítky motorky,nebo svěřit svůj život šoférovi tohoto mikrobusu. Já bych asi volil to prvé. V půlce tohoto klesání je místo kde s dá trochu vydechnout a to jsme využili všichni bez rozdílu.Následovalo několik posledních zatáček a my byli na "návsi". Původní plán byl projet trasu směrem na KIR a dále zpět do KOPLIK a do kempu u jezera.Za prvé jsme se nějak nemohli zorientovat na kterou stranu se dát,za druhé i tady v údolí mezi horami panovalo nesnesitelné vedro 32°C a my byli docela unaveni.Nevím čí to byl spásný nápad zeptat se na cestu asi jediného policisty v rozloze 100 km čtverečných.Seděl před polorozpadlou buňkou a spokojeně pokuřoval.Za opaskem pistoli (byl snad jediný co ji vlastnil legálně) protože rozstřílené cedule označující vše možné byly provrtány kulkami jak řešeto-tím chci naznačit že mezi prostým lidem albánským je zbraní zřejmě víc než si kdo z nás dovede představit. Po naší otázce (rukama,nohama,částečně pantomimou a Martinovou směsí jazyků připomínající spíše svahilštinu jak vtipně poznamenal Zdenda) kam se máme vydat ,nám bylo stejně odpovězeno.Policista se chytal za nohy-tím nám naznačoval že kudy chceme jet je to jen pro pěší turisty a ne pro ty naše mastodonty co sedláme.Nakonec nás poslal naproti do malinké hospůdky na pivo. No řekněte sami kdy se komu poštěstí aby vás muž zákona kdy ví že jste motorizovaní poslal na pivo? To se může stát jen tady v horách Muži zákona se nesmí odporovat a tak přímo pod jeho dozorem jsme si jich dali každý rovnou tři.Následovalo rozloučení a výjezd zpět tou samou trasou-ve stupačkách. Thethi je opravdu kus nespoutané přírody s vysokými horami kolem-prostě nádhera!!! Na druhý den jsme měli plám přejet kus Albánie a dostat se pod přístav DURES k moři do nám již dobře známého kempu Pa Emer,který jsme loni náhodně objevili s Martinem. Překvapilo nás jak se za jeden rok vše změnilo.Dálnice už vypadá jak dálnice a nám známá odbočka ke kempu byly ta tam. Nakonec jsme ale dojeli až na místo.Zapsání se do sešitu,vypití několika piv a postavení stanů byla otázka několika málo minut.Tady jsme trávili dva úžasné dny klidu a pohody. S majitelem kempu (děda Elez) jsme vedli družnou diskusi u slivovičky a pivka a vůbec se nám nikam nechtělo.Dověděli jsme se od něj jak kemp vznikal a že on je profrsorem gimnásia v Tiraně - dnes již na důchodu.Miluje slovanskou kulturu a jak sám říká - Češi jsou jeho srdeční záležitostí.V družné konverzaci s tímto staříkem jsme se naučili několik albánských slovíček jako je:na zdraví-gëzuar,dobrou chuť-ju bëftë mirë apod.Na oplátku jsme dědu naučili říkat hezky česky slivovice.Učit jej pít tuhle božskou tekutinu trvalo kratší dobu jak vyslovonost.Moc se mu líbilo mé jméno - Jaromír.Říkal,že to je takové krásné slovanské.Dokonce jsem od něj dostal i knihu o počátku budování kempu kterou sám napsal - s věnováním a podpisem Nevím jakou dobu mi potrvá ji přeložit do češtiny,ale za dlouhých zimních večerů se o to pokusím pomoci Google-překladače. Vše má ale svůj konec i naše dovolená se nachýlila.Dva dny lenošení a teď cesta ke Kotorskému zálivu? Neuvěřitelné,ale bohužel realita.Teplota vysoko přesahující 30°C nás donutila přepravit se přes záliv trajektem,místo původního záměru celý záliv absolvovat po souši.Ušetřilo nám to něco málo času a my mohli pomalu vracet k domovu.Následoval pozdní příjezd do kempu ve městě OMIŠ v Chorvatsku.Jedna noc a přejezd do Maďarska do kempu - Termalcaping v SÁRVARU. Zde jsme si dali dva dny na regeneraci těla nikoliv však vnitřních orgánů jako jsou játra a ledviny.Jak říká Tomáš: "Normálně nepiju a tak si vyjimečně dáme panáčka" Těch vyjimek po dobu naší dovolené bylo nepočítaně a tak se potvrdilo známé rčení že-vyjimka potvrzuje pravidlo. Připadal jsem si spíš jak na koupališti někde v Čechách protože tady všude zněla čeština ze všech stran a dokonce i pan výčepní (Maďar) rozuměl i částečně mluvil česky. Tento náš pohodový pobyt narušila jedna nemilá událost. Zdendovi někdo potáhl kameru na které měl veškeré své fotky z naší výpravy. Všichni jsme se shodli na tom že je tady hooodně čechů ... Všude kde jsme letos byli se nám nikdy nic neztratilo až tady v tom "maďarském Česku". Po dvou dnech balíme stany ještě večer se loučíme s jednou maďarskou rodinou kde Rita- manželka pána je Slovenka. Je nedělní ráno 2.8.2015. 8:30 Možná ráno jako každé jiné jen pro nás je něčím výjimečné-zase končí jedna z našich nádherných motodovolených.Bude na co vzpomínat! Domů přijíždím kolem 13:00 - unaven,ale šťasten že jsem mohl trávit tyhle chvíle s kamarády a hlavně že jsem si splnil zase jeden svůj sen. Kluci díky za příjemnou společnost!!! Tak zase někdy příště...?
Datum: 24.7. až 2.8. 2015
Navšívené země: Slovensko,Maďarsko,Chorvatsko,Bosna a Hercegovina
Černá Hora,Albánie
Najeté kilometry: cca 3500 km
Finanční náklady: přibližně 13 000 Kč včetně benzínu,ubytování a stravy
Dovětek:
Budu se zase opakovat,ale Balkán mě učaroval a pokud vás někdo odrazuje od podobné cesty nevěřte těmto řečem a splňte si své sny dokud je Balkán takový jaký je.Za nedlouho se i Albánie stane rájem turistů tak jak tomu je v Chorvatsku nebo jinde v přímořských státech Evropy.Velká letoviska s luxusními hotely kde necháte fůru peněz jen za to že ležíte na pláži u moře.
Opět jsem si těchto pár řádků poznamenal pro sebe a přátele a nehodlám je zveřejnit jako cestopis.Kdo chce hodnotit ať hodnotí.Kdo v komentáři napíše něco co zrovna nebude k tématu má smůlu a komentář vymažu
https://jawasy.rajce...rna_Hora%2C_Albanie/