sraz PÉRÁKŮ Vizovice 2014 Jawa 250 Pérák

Vlastník	MaxMI16
Vloženo	11.3.2010
Aktualizováno	19.4.2010
Zobrazeno	12 196x

Jak jsem psal v minulém bloku motor jsem měl po GO a chystal jsem se sraz péráků pořádaný Zlínským VCC. Minulý rok jsem tam byl a vlastně nebyl a tentokráte jsem byl pevně rozhodnut že to absolvuju od A do Z. Celý pátek 4.7. po mě bylo v kolbence ho.no neboť duchem jsem již uháněl v sedle směr Vizovice. Konečně padla druhá a já mazal k domovu. Sbalil jsem pár drobností s sebou do batohu (tričko a kraťasy) nacpal nádrž po okraj a v 15:00 vyrazil. Na to že nás měl jet houf jsem jel sám (jeden na meruňkách druhej na slovači třetí na křtinách čtvrtej se bojí skoroženy ….) Vcelku vzato i jízda v jednom má své kouzlo a nijak jsem se tím netrápil. Sluníčko hřeje všude je pěkně takže kochací 70 jsem bez problémů dorazil do Prostějova. Z Prostějova jsem to měl naplánovaný kančíma stezkama avšak přišlo přesně to čemu jsem se chtěl vyhnout – a to hlavním tahům. Nějak jsem se zamotal a když už jsem potřetí potkával „sám sebe“ řekl jsem dost. Najel jsem na „zveitaktenmotoroilstrasse“ směr Otrokovice Zlín Vizovice. Před Zlínem jsem natankoval a ve Vizovicích na první dobrou přímo trefil kemp. V hlavní budově jsem vyzvedl klíčky od chatky zaplatil noclehy a snídaně a šel se ubytovat. Družba začala rychleji než jsem čekal. Slezu ze stroje a už mě kdosi tahá za rukáv – Já jsem Olin tohle Jarek atd. v jedné ruce drží lahev v druhé pořádného stakana který míří neomylně ke mně. Lup ho tam a ještě abych prý nekulhal. Pochopil jsem že v tomto regionu je pálení slivovice sportem a tudíž tu budou lítat káňata proklatě nízko ve velkých salvách – nepletl jsem se. Přesunuli jsme se do centra dění kde se točilo pivo a jelikož jedním ze sponzorů byl pivovar MALENOVICE bylo zdarma. Tady probíhala družba až do ranních hodin Sýkorka Vlado Laďa (tomu díky za večeři v podobě pořádnýho stejku) a spousty jiných. Sobotní ráno bylo díky intenzivnímu seznamování krušné. Skočil jsem si na snídani, dal si 2kousky závinu a 2párky a přežvykoval jak veselá kráva. Tu se objevilo něco co nejen mě nastartovalo na celý zbytek dne. Nádherná bruneta v modrých šatičkách které na ní byly snad nažehlené zakrývající opravdu nezbytné minimum ihned rozpumpovala krev každýmu chlapovi co jí zahlédl – hned mi bylo líp. Ze snídaně jsem zaskočil k registraci zacvakal 300,- jako startovný a čekali jsme na rozpravu. Čáryfuk měl rodinné trable a tak se vlastně celý sraz konal pod taktovkou jeho zástupce Havrana. Vyhoupl se na přistavené auto a první co řekl bylo cituji - pěkně jste mě včera vožrali. Pak přešel k samotné rozpravě a už jsme se řadily na start kdy motocykly startovali v minutových intervalech. Podle itineráře jsem dojel k prvnímu úkolu kde se opět po minutách startovalo do prudkého úseku který se měl jet rychlostí 30km/h (jel jsem rychleji) dále se podle itineráře pokračovalo k dalšímu stanovišti kde se hádalo co je vidět za objekt (zámek Bojanovice) a poté se prověřoval třes rukou na drátu ve tvaru JAWA kde jste se ho okem nesměli dotknout – to jsem zvládl za 0 trestných. Dále se pokračovalo na oběd a po cestě se měl zapamatovat název hotelu po levici – to jsem nezvládl zato jsem za jízdy fotil neboť jsme se sjeli do skupinky a JAWY v kopci zahalující krajinu modravými obláčky jsem si vyfotit prostě musel. Dorazily jsme na oběd kde každý dostal soutěžní dotazník který vyplnil při čekání na objednanou stravu. VSUVKA do restaurace se přiřítil jeden pán v letech i s manželkou statně spruzen že při orienťáku bloudil. Objednali si kafe a polívku a když chtěli hlavní chod servírka jim řekla že čekací doba je 45min (to platilo i pro mě a pro ostatní - byla narvaná hospoda) .Pán cosi brblal a že už nic nechce. Při placení si svoji neschopnost navigace vylil právě na tu servírku která to celkem rozumě přešla. Bylo mi smutno z toho co si ta holka o nás myslí. Za sebe říkám že kdyby se vyhlašovala kategorie AROGANTNÍ BLB tak tenhle člověk zvítězí rozdílem několika tříd. Mohl bych to ještě trochu rozvést ale za to mi tohle individuum nestojí. KONEC VSUVKY Po obědě jsme jeli do leteckého muzea kde jsem se přesvědčil že všichni jsme svým způsobem blázni jen každý do něčeho jiného – z muzea a nadšení majitele RESPEKT. Odtud jsme se přesunuli do vojenského muzea které mě zase tak nenadchlo – vojákování mě prostě nebere což je můj problém. Nebyl jsem však v tomto sám a tak když jsem vylezl před muzeum už tam 3 borci startovali stroje že jedou do cíle – jedeš s náma? zazněla otázka. Jasně ! zněla odpověď. Tak jsme ve čtyřech vyrazily zpět do kempu kde na nás měli čekat poslední 2 soutěžní disciplíny. Cesta se však zvrhla pro mě na malý sprint. Všichni 3 co jsem s nimi jel měli péráky 350 (jeden dokonce soutěžní) a jeli s větrem o závod. Abych jim stačil ždímal jsem ze svého stroje asi i maximum možného. Po rovinkách to šlo ale v kopcích objem ničím nenahradíš. Cukli mi ale v kopci až těsně před kempem kde jsem je pak díky provozu zase dojel. Dle instrukcí z rozpravy jsem v kempu zamířil rovnou na asfaltové hřiště splnit poslední 2 úkoly. Prvním byl slalom na co nejmenší rychlost (tady zamachruju zvítězil jsem v absolutním pořadí) a hod míčem na koš – 2 pokusy 2 trefy - tady se mi dařilo. Zaparkoval jsem stroj převlíknul se a vyrazil na pivko které bylo stále zdarma. Součástí startovného byla i večeře takže jsem dostal pořádný vepřový stejk s oblohou a pak ještě klobásku. Sedl jsem ke stolu kde jsme společně s Martinou, MírouF a jinýmy klábosily a popíjeli od toho nás na půl hodinky vyrušily pořadatelé kteří vyhlásily výsledky udělala se společná fotka a pokračovali jsme v tlachání až do pozdních nočních hodin – kořalce jsem se tentokráte vyvaroval ale měl jsem namále Olin už se na mě chystal :o). V neděli jsem vrátil klíče posnídal tentokráte bez výhledu na spoře oděnou brunetu – škoda – a jel za MírouF s Martinou že vyrazíme k domovu. K tomu se přidali pardubičáci že to se mnou vezmou přes mojí rodnou vísku domů – paráda. MíraF poté co vytunil sedačky že pojede s Martinou napřed natankovat a že je dojedeme. Dojeli jsme a hned několikrát. Jedeme MíraF jede proti nám za 10 min jedeme a MíruF dojedeme. Pak se záhadně rozdělíme aby o 10min dýl jsme přijížděli na kruháč každý z jiného směru. Na to myslím Pilník odtušil „všechny cesty vedou do PŘEROVA“ tady jsme se z MírouF definitivně rozloučily. Za Prostějovem jeden z pardubáků – taky Míra má mamku tak jsme jí navštívily. Právě včas neboť zatímco ona vařila kafe se venku spustil chcanec aby když jsme dopíjeli kafe přestal – asi to tak mělo být. Za Boskovicema jsme se stavily na oběd a pak hurá na vysočinu. U Sněžného mi péras začal ztrácet výkon že se ve finále neuvezl už ani na první kvalt. Poslední z pardubáků FREE se rozloučil a mazal k domovu zatímco já Pilník a Míra jsem jeli do pražírny HOFR na kafe. No dostrkal jsem to tam silou vůle. Zatímco kluci dávali kafíčko a buchty já čistil totálně zacpané rybyny – holt když se zajíždí tak se pořádně maže. Rozloučili jsme se, kluci mi pak při průjezdu Svratkou zatroubily na pozdrav a tím celá výprava končila. Pár dat závěrem. Ujel jsem 545 km spotřeboval na to víc jak 4 nádrže ale hlavně skvěle si to užil – čemuž odpovídá i délka vyprodukovaného textu. Mějte se fajn a máte-li péráka nenechte si ujít další ročník.MAX
Fotogalerie jiných účastníků:
http://motomagazin.r...ku_na_Valassku_2014/
http://freebiker.raj...4_-_Valasske_kotary/
http://mastikulka.ra...raz_Peraku_Vizovice/