Honda CBF 600S (2004)

Moje první velká dovolená na motorce.
Celé jaro jsem pilně zajížděl motůrek po G.O. abych mohl s bandou motorkářů na dovolenou do Alp a nakonec to dopadlo tak, že to většina odřekla mi jeli jen ve třech.
Ze začátku nás to mrzelo, ale nakonec jsme byli rádi. Organizace trasy pro tři mašiny veškerá žádná a pro 5 lidí se taky místo našlo v jakémkoliv penzionu. Takže žádné hádky o tom kam se dál pojede, pohodička.
Všem co nejeli můžu vzkázat jediné, znovu už tuhle chybu nedělejte!

Nejlepší na celé dovolené bylo počasí, i kdybychom přemluvili a uplatili všechny bohy a bůžky počasí, tak nebyla šance, že by nám dokázali vyčarovat lepší. Celých 10 dní bylo nádherně bez mráčku a v kombinaci s kvalitou alpských silnic to byly motorkářské orgie! Opravdu, co víc si může motorkář přát, než krásné počasí, dokonalý asfalt a kolem nádhernou přírodu? I díky tomu počasí mé fotku z mobilu vypadají tak k světu.

Kromě fotek tady v deníku, které spíš dokreslují atmosféru alp, mám v galerii ještě jednu, trofejní, kde mám mašinu vyfocenou u kóty 2563m n.m., jen kousek pod vrcholem Edelweiss Spitze, což je nejspíš nejvýše položené místo alpské vysokohorské silnice.
K té nadmořské výšce mám jedno doporučení, natankujte kvalitní benzín s oktanovým číslem 99 a víc a ani nepoznáte, že motorce dochází kyslík. Já tam dal V-Power 100 a nic jsem nepoznal ani na Edelweiss, zato u obyčejného Naturalu 95 od Agipu jsem už kolem 1500 metrů cítil, že se mašině nechce tahat.

První fotka u článku je z Gmundenu od jezera Traunsee, nádherné místečko, doporučuju především pro výlety s drahými polovičkami
Tohle místo jsme využili k zastávce na oběd první den a do večera jsme dojeli až na Zell Am See, kde jsme se v krásném údolí zregenerovali spánkem a ráno vyrazili na GrossGlockner.

Další fotka je focena právě ze špičky Edelweiss Spitze, je to paráda z výšky sledovat, jak se ten hádek silnice drápe nahoru vysokohorskou loukou. Z výšky to vypadá jako že je to téměř po rovince, ale nedejte se zmást, převýšení na téhle louce bylo nejméně 100m. No a výjezd na Edelweiss byl ještě podstatně zajímavější. Úzká cesta bez asfaltu, dlážděná kostkami, se spoustou 180° zatáček o poloměru tak malém, že delší cestovní motorky měly problém se tam vůbec vytočit. Nádhera, ale rozhodně nic pro začátečníky, viděl jsem i lidi, co zatáčky odpajdali s jednou nohou na zemi krokem
Kousek za Edelweiss bylo to nádherné horské jezírko které je na poslední fotce, na mobil opravdu povedená fotečka.
Z ledovce na GrossGlockneru jsem byl zklamán, doslova mizí před očima. Byl jsem tam před 15-ti lety a za tu dobu zmizelo desítky metrů...asi na tom globálním oteplování přece jen něco bude:-/
Z GrossGlockneru jsme vyrazili dál a nakonec složili hlavu kousek od italských hranic v malém městečku Sillian.
Zajímavé bylo, že jak jsme se přiblížili k italským hranicím, začala klesat kvalita silnic. Pocítili jsme to hned následující den, kdy jsme se ze Sillianu vydali prohlédnout si italské Dolomity z rakouské strany a do Itálie jsme se prokousali průsmykem s italským názvem "Passo di Monte Croce". Mimochodem cesta průsmykem byla nádherná, i když na italské straně v nás zrezivělá svodidla budila trochu nedůvěru.
Jak jsme dál sjížděli dolů z hor, ukázalo se, že nádherné počasí je dvousečná zbraň, přece jen 36 stupňů ve stínu není v motooblečení žádná slast
Dali jsme si pizzu v Tolmezzu a vyrazili směrem na Cortinu dAmpezzo. Po průjezdu městečkem Ampezzo se silnice táhla lesy a jedna nádherná zatáčka navazovala na druhou, hotová motorkářská nirvána. Po dojetí do městečka Lorenzo di Cadore jsem musel zastavit, aby mi trochu spadl adrenalin Kamarád to komentoval suše: "Se nedivim, že Rossi pořád vyhrává, když má doma takovej tréning"
Do Cortiny jsme ale nedojeli a vyrazili k jihu. Našli jsme na navigaci zkratku přes kopec a nakonec se z toho vyklubal další nádhernej zatáčkovitej úsek, kde lítaly jiskry od stupaček.
Dokonce je tam v nejvyšším bodě odbočka ke známému muzeu horolezce Messnera "Messner Mountain Museum Dolomites", které je blízko vrcholku Monte Rite a je z něj prý nádherný výhled. Nevím, my si to nechali ujít...
Po přespání kousek od jezera "Lago di Santa Croce" jsme tím úmorným vedrem pokračovali dál směrem na Istrii a Chorvatsko. Po dvou hodinách jsme vzdali záměr nejet po dálnici, protože jízda mimo ni se rovnala jízdě jedním nekončícím městem, kde se nedalo často jet víc než 40. Tam zkrátka nejsou města propojena silnicemi, ale vesnicemi - ošklivý důkaz populační exploze
Po dojetí do Chorvatska jsme si dali dva dny válení u moře a vyrazili zpět do Alp. Už jsme se nemohli dočkat až vyměníme 36 stupňů a nekvalitní silnice za příjemných 24 doprovázených alpským větříkem a dokonalým asfaltem.
Jelikož mám rád technické hračky, zaznamenával jsem celou cestu do navigace a tady je odkaz na první část cesty, z Čech až do Chorvatska. Je to již poopravená verze, zbavená chyb navigace a jsou tam pospojované jednotlivé úseky v jedinou trasu.
http://www.mtbguru.c...98-retu-15-18-8-2009

Návrat do alp nám rozdělil skupinu, já si chtěl znovu projet ten úžasný úsek pod Cortinou dAmpezzo, zbytek chtěl jet na přímo, a tak jsme se v Tolmezzu rozdělili a já si udělal malou 150-ti kilometrovou zajížďku, které dodnes nelituju, zato mé pozadí ten den litovalo
Sešli jsme se až večer před Tauernským tunelem. Záznam trasy je níže:
http://www.mtbguru.c...10899-retu-20-8-2009

Poslední den už se partě chtělo domů a tak jsme ráno sedli na mašiny a dotáhli to až ke kamarádovi na Hlubokou. Kousek před Hlubokou jsme potkali první mraky a taky na nás za celou dovolenou spadly první kapky...super přivítání ve vlasti

Zase záznam: http://www.mtbguru....10900-retu-21-8-2009