Honda GL1500 GoldWing (1994)

Korsika 2023
Je 10. červen,den našeho odjezdu na Korsiku. Letos vyrážíme na větším motocyklu Honda Goldwing 1500 z roku 1994.Obří kufry se nám daří lehce zaplnit.A jelikož jsem zjistil,že víko horního kufru není úplně v pořádku, přesouváme spacáky na spodní nosič za motocykl,který jsem na rychlo vyráběl před dovolenou.Sice se podařilo několik zkušebních jízd,ale nikdo netuší kolik kg uveze a co všechno vydrží.
1.Den: Motocykl připravený, natankovaný a vypadá to každou chvíli na déšť.Asi tolik ke startu.Dnešní trasa: Dolní Brusnice - Horšovský Týn - Německo, Chiamsee přibližně 500 km. V 8H najíždíme na dálnici,která je letos až do Jaroměře! Před Hradcem začíná pršet.Nemoky nemáme, nevozíme.Držíme 130+ u Prahy zajíždíme nečekaně k pumpě.Drobek se po cetě trochu rozjedl Pokračujeme dále do Horšovského Týna, kde se Jíťa setkává s neteří.A po obědě pokračujeme na jezero Chiamsee. Odpoledne jsme tam a již od pohledu bylo vidět,že lidí je tu dosti. 1.kemp plný, 2.kemp plný a je moc dobře vidět,že nás tu nechtějí.Raději ubytují obří karavan než nás. Stanový lidé jsou zde nežádoucí. Nedaří se nám! Za značného nadávání do intercomu opouštíme jezero. Ihned nabíráme směr Rakousko.Nás nedostanou! Ujíždíme po silnici B307. Netrvá to dlouho a objevujeme kemp Zellersee. Je to klasický kemp německých standardů.Paní na recepci nás mile uvítala a dovolila nám zakempovat přímo na pláži maličkého jezera patřící kempu.Je to kouzelné místo! Koupeme,využíváme obchod ,posezení u stolečků,krásné sociálky - nic nechybí. Tak pěkný kemp jsme dlouho nezažili.
2.Den: Ze stanu rovnou do jezera! Průzračná voda,hloubka okolo dvou metrů,snídáme u stolečků,slunce svítí,kemp se probouzí,lidé se vzájemně zdraví a motocykl už je nabalený. Dnes přes Rakousko až k Italskému jezeru Lágo Di Garda. Cesta krásně ubíhá.Užíváme si zatáček.Už jsme kus pod Innsbruckem a tak nějak pořád kopírujeme dálnici. Oběd si kupujeme v Bille a na palubě motocyklu panuje dobrá nálada. I zdejší radary úspěšně zvládám. Ale jako všechno dobré někdy končí. Dostáváme se do spleti různých zákazů s dodatkovou tabulkou. Jelikož znalosti němčiny i po letech zůstávají pouze základní,nestíhám za jízdy překlad těchto tabulek. A brzy už projíždíme jeden takový zákaz. Po několika metrech spatřuji policistu s radar puškou. Stále zůstávám klidný. Rychlost máme v pořádku. Pak ale z pozarohu vyskakuje jestě kolegyně policistka. A to už je horší! Rázně mává malou plácačkou a odstavuje nás na parkoviště. Byla usměvavá a spustila na nás plynulou němčinou. Paráda neruzumím jí ani slovo. Snad jen na konci, že říká euro. To je, ale nepříjemné! Komunikace vázne, snažím se to prodlužovat. Už i debil by pochopil, že si říká o pokutu 25 Euro. Za tuto sumu nám byla dále ochotná vysvětlit kudy máme jet. Prý na dálnici.Všechny turisty ženou na dálnici. My ještě chvíli odpočíváme na lavičce vedle policejního vozu a sledujeme práci rakouské policie. Pak najíždíme na ,,doporučenou" dálnici, kde platíme dalších 10 Euro. Za krátko jsme v Itálii a konečně sjíždíme z dálnice. Na zlepšení nálady míříme do hor. Hned na úvod překonáváme průsmyk přes 2100 m.n.m. Je to divoký Italský průsmyk, až by se zdálo,že pro naložený Goldwin nevhodný. Ale kupodivu se jelo dobře. Fotili jsme, užívali si těch velikých kopců. Blíží se večer a jezero Garda stále v nedohlednu.Provoz houstne, všude je plno aut. Přehodnocujeme situaci a míříme do nejbližšího kempu, jmenuje se Daino. Na jezero nám zbývá 27 km. Kemp je prázdý, je tu pouze mladý pár s Fiátkem. Na pozdrav nereagují. Ale počkej ráno! Odpočíváme a střádáme plány na další den. Myslím, že zde kupujeme i lístky na trajekt, což se povedlo nečekaně snadno.
3.Den: Časně ráno nás budí mlácení dveří u Fiátka. Jsou to šlehy, jako by nebyl ani jejich. Dost spěchají asi mají být někde na čas. Vracím se takle z návštěvy toalety a proti mě běží ten chlapec z Fiátka. Zbrkle telefonuje a táhne mě k výjezdu z kempu. Jeho slečna též poplašená, ukazuje mě, že se jim nechce zvednout elektrická závora. Končím jejich paniku,když slečně nabízím ať jedou brankou co je hned vedle. Když tam včera projel Goldwin tak Fiátek rozhodně...Hasta la vista baby! Jak Fiátek,tak i my opouštíme kemp brankou. Míříme rovnou k jezeru Garda. Do teď jsme ani netušili,jak dobře jsme se včera rozhodli ,když jsme si tuhle jezerní jízdu nechali až na ráno. Je velmi slabý provoz a vydrželo nám to asi do 10 hodin, kdy už Italové začínají vstávat. Podél jezera jedeme dobrých 70 km. Panuje veliké horko, hustý provoz nám nedopřává nikde spočinout a vychutnat si teplé řízečky s bramborem koupené na cestách námi oblíbeném Billa obchodě. Konečně objevujeme meruňkový sad, kde je i krásná lavička ve stínu pod stromy.Odpočíváme, dáváme si poobědovou kávu a pak dále míříme Italským venkovem až na pobřeží moře, kde v Livornu prohlížíme přístav, zda se tady něco od minule nezměnilo, něco co by nás ráno nemile překvapilo. V podvečer pak míříme do blízkého kempu Mare E Sole. Kemp je to veliký, čistý a dobře fungující. Branka je zde malá Využíváme pohostinnosti zdejšího baru a jak jinak než po dobré pizze a sklence vína střádáme plány na zítra. Touhle dobou už budeme na ostrově
4.Den: Vstáváme,balíme a časně ráno opouštíme kemp ještě s několika dalšími karavany a všichni míříme na loď. V přítavu pro nás nastává problém. Z nějakého důvodu chce pan lodní garážmistr vidět originál email s jízdenkami. A jako na potvoru se telefon nechce připojit do sítě. Zkouším rychle v nastavení něco zaškrtat a jde to! Hurá! Tak to pro příště... Na palubě svazuje kurtnami posádka našeho Goldwina a my pak běžíme nahoru nepočítaje všechny ty paluby.A to byla další chyba... Prohlížíme loď. Jitušku zajímají hlavně záchranné čluny a jak,že se spouští. Vzpomínám jak to popisovali v knížce o Titanicu??? Tím se Jituška zcela uklidňuje a dálé už si užíváme jen klidné plavby, až do prvního deště. Leje jako z konve. Pršet přestává až na Korsice. Hledáme motocykl! Nikde není. Ptám se prvního člena posádky co potkám. ! Kde máme motocykl ! Ital byl na štěstí velice chápavý Vyjíždíme z lodi,je to zážitek,času máme dost. Silnice mokré, počasí nestálé a tak děláme změnu a jedeme proti naplánované trase směr Bonifácio. Na benzince potkáváme pána co mluví Česky asi jako my německy. Prý si vzal ženu z Liberce. Tím jsme se ujistili,že zde nejsme sami a vyrazili na cestu. Začíná pršet. Zapínám všechny větrací otvory na bundě. Jituška též zapíná. Alespoň to tak znělo... Už není vidět ani na krok. Velmi nám teď chybí stěrač. Dostáváme výplach jako nikdy! 40 minut a jsme z toho venku Říkám do kempu 80 km přijedeme suchý. V intercomu se ozývá hlasitý nesouhlas. Jituška je zkušená motorkářka, dnes si ale na bundě nezapnula dva veliké větrací otvory. Je teď kompetně durch. Co teď? Z rukávů jí doslova crčí voda. Jelikož jsme přibližně oba stejně malí měníme si spolu bundy. Já pak na sebe za jízdy otvírám všechny klapky s topením co Goldwin má a překvapivě to funguje velice dobře. Za chvíli jsme oba suchý. Kousek před Bonifáciem zajíždíme do kempu jménem Campo Di Liccia s pěkným bazénem. Jinak ubytování je to spíš horší řekl bych. My však užíváme ten bazén a je nám fajn
5.Den: Ráno vyklízíme kufry na Goldwinovi a jedeme na lehko do Bonifácia. Všude je plno aut. A parkování s Goldwinem? Jde to. Má sice dvě kola jako zdejší skůtry, ale skůtr to není. Nedbajíce tohoto hendikepu stavíme motorku poblíž nějaké památkové zóny v rekonstrukci, kde už nějaké skůtry stojí... A už si pochvalujeme, že Goldwin je super převlékací kabinka. V mžiku máme všecno pod zámkem a odcházíme pouze s baťůžkem na celodenní pěší výlet do Bonifácia. Všechno je tu velmi staré, udržované. Prošli jsme si známé útesy za městem a v poledne zakotvili v jednom z mnoha restaurantů, kde menu bylo příznivé a chuťově netradiční. Kráčíme pomalu k motocyklu a už z dálky tam bylo vidět něco navíc. A sakra motorka byla zapáskovaná. Netušíme oč jde. Jen lístek zastrčený za sedlem.. Protože francousky umíme ještě hůř jak německy, tak se cestou stavujeme na klasické francouzské policejní stanici a snažíme se od policisty vyzvedět oč se jedná. Dopadlo to tak,že si na nás nějaký vtipálek vykročil. Načež jsme pak s klidným svědomím odjeli do kempu a do večera si užívali krásného bazénu.
6.den: Kemp Gradelle,tady by jsme měli mít základnu na více dní. Je to kousek od městečka Porto. Korsika je v těchto místech asi nejkrásnější. Cestou fotíme rudé skály a srdce Korsiky. Všude je klid a lidí málo. Jsme na místě. Ještě absolvujeme krkolomný sjezd a je mi jasné, že až pojedeme zpět,tak to bude ještě horší. Ale co jsme v kempu. Cena vyšší,kemp je ve velikém svahu do horních pater se s motorkou ani neodvažuji. A někde tam nahoře je samozřejmě WC...Hrajeme si tady s místním psem, který se s námi chodí koupat a neúnavně aportuje. Koupeme se na krásné pláži,kde je za dopoledne asi 13 lidí. Večer si pak dáváme lehký výšlap na útesy nad naší zátokou. Trávíme zde až do soumraku. Na pláži v baru Le Santa Maria si objednáváme velkou zeleninovou mísu, samozřejmě obloženou místním sušeným masem a je to výtečné. Díky tomu však zjišťujeme, jak nás slečna v kempu lakuje a cenovky jsou podivně vysoké. Takže brzy padne rozhodnutí slečnu i kemp opustit. A již po obědě se stěhujeme do nedalekého městečka Porto. Tady ve Spáru potkáváme partu děcek z Trutnova z lesárny, fotíme se a oni nám doporočují pěkný kemp Sole E Vista. Byl naprosto dokonalý!
7.Den: Dnes ráno jsme si koupili ve Spáru lehký oběd, zabalili saky paky a vyrazili na celodenní výlet. Po úzké silnici jedeme směr Ota. Po 20 km parkujeme v horách u řeky plné krásných scenérií. Tady potkáváme český pár cestující v Dacii. Jedou na divoko se dvěma psy. My pak vyrážíme na výlet podél řeky a samozřejmě tou samou cestou zpět. Zbytek odpoledne trávíme na motocyklu a užíváme si nádherných výhledů, převážně na Monte Cinto. Vracíme se známým průsmykem Bocca Verghju 1467 m.n.m., je plný divokých prasátek. V podvečer značně unavení přijíždíme do našeho městečka Porto. Ještě večer dokoupení zásob ve Spáru a konečně plaveme v bazénu až do pozdního večera.
8.Den: Dnes máme naplánovaný nenáročný pochod na pirátskou strážní věž na pobřeží. Tento pochod si však budeme ještě dlouho pamatovat! Ráno jedeme na lehko asi 17 km daleko. Na parkovišti ukrývám pod plachtu naši Hondu, to aby nám ji slunce přes poledne nespálilo A my vyrazili pěšky k věži, z kopce to zatím ještě celkem šlo. Pak už jen do kopce a závěrem šplháme po skále k té strážní věži. Cestou tam ještě fotíme výhledy na moře a v zátokách kotvící jachty. Zpátky už nefotíme nic, protože slunce již dosáhlo svého vrcholu a není moc míst, kam se schovat do stínu. Navíc jsme si vypili poslední vodu a na celém tomhle polostrově není možnost něco koupit. Není tady prostě nic! Nakonec nás zachraňuje malý filtřík na vodu,prozíravě zbalený co kdyby.. Tak dnes se hodil. Filtrujeme jedinou zde odkapávající vodu v dávno opuštěné zahradě. Voda je plná žabince a všeho možného. Rychle filtrujeme do lahviček a dále už s vodou šetříme, aby nám vystačila až na parkoviště. Po 7 km v náročném terénu jsme úplně zdemolovaní.Hondu snad už ani nepostavím na kola. Společně jsme se na ni vydrápali a jeli rovnou do kempu léčit si šrámy. Do večera v tichosti trávíme u bazénu, až tak jsme unavení.
9.Den: Na dnešek máme naplánovaný přejezd do posledního nám známého kempu ve městě Calvi. Kdysi to býval pěkný přírodní kemp. Od té doby však zaznamenal pokrok a dnes je plný nevzhledných mobilheimů. K tomu přibyla neochotná paní na recepci, neochotný floutek za barem v restauraci a nakonec ožralý údržbář, který dokonale namýchal chemii do výřivky a spálil nám tak kůži po celém těle. Prostě děs! Když se daří, tak se daří! Odpoledne jdeme na zmrzlinu a jen tak lelkujeme v Calvi. Po návratu do kempu máme okamžitě jasno! Žhavíme internet a kupujeme lístky na trajekt. Což se záhy podařilo,tudíž zítra už budeme večeřet v Itálii.
10.Den: Z kempu v Calvi odjíždíme bez známek nadšení. Brzy však jsme v Bastii v přístavu a pohled na lodě nás rázem rozveselil. Máme asi 3h času. Procházíme se po městě, fotíme ten šrumec a rádi nahlížíme do hospůdek a barů co jsou doslova zapasované ve starobilých domech. Jejich interiéry jsou kouzelné! U trajektu jsme na čas, ten má však zpoždění. Trochu mě to připomíná České dráhy. Tentokrát plujeme společností Moby. Loď je menší a více houpe. Krásně svítí slunce a my si užíváme plavbu, která se protáhla až do večerních hodin. Po opuštění lodi spěcháme do známého kempu na pobřeží. Už je dost pozdě. O to větší překvapení je,když už z dálky vidíme, jak závora na recepci letí nahoru. Vítá nás usměvavá slečna. Vlastně to celé vypadá, jako by jsme se léta znali. I naše Italština v tu chvíli působí dobře! Nakonec ji fotíme u motocyklu a potom se pádíme ubytovat.
11.Den: V ranních hodinách opouštíme kemp a jedeme napříč rozpálenou Itálii. Cesty jsou zde rovné, trochu změna po té Korsice. Konečně řadím i pětku a můžu se zaposlouchat do chodu motoru, zda je vše v pořádku. Nikam nespěcháme, jedeme na jistotu do kempu Fusina, který je po moři nejblíže Benátkám. Odpoledne přijíždíme na recepci a s rutinou si nahlašujeme pobyt na dvě noci. Řekl bych,že ve sjednávání pobytu je naše němčina velice úspěšná. Bohužel né dnes. Chlapec na recepci vůbec netuší o co jde. Schyluje se k obrázkovému písmu... To snad né! Po tolika letech různého kempování. Chlapce střídá pružnější kolegyně a rázem máme vše dojednáno. Hurá, jedeme bydlet. Avšak zvláštnostem tohoto kempu není konec. Je stále vedro a my se těšíme do bazénu. První skok do vody a hned první hvizd. Zdejší plavčice je mladá a svojí práci bere velmi vážně. Neustále ukazuje na hlavu. Znamená to,že je se mnou něco v nepořádku? Není to tak hrozné. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, všichni měli na hlavách koupací čepice! Vypadá to komicky. Jsme nuceni zakoupit tuto kuriozitu a za minutu už jsme součástí téhle dnešní veselohry.
12.Den: V 8 h ráno už jedeme lodí do Benátek, kde trávíme téměř celý den. Mě se třeba nejvíce líbila manuální přeprava toaletního papíru, ale i zdejší památky byly zajímavé. V poledne nás pikolík zlákal na pizu. I pořádnou italskou zmrzlinu jsme ochutnali a v podvečer jsme se vrátili do kempu. A ještě jsme si stihli nasadit koupací čepice a dát si bazén. Dnes je s námi plavčice nadmíru spokojená Večer v kempu trávíme praním prádla v automatické pračce, na kterou se čeká fronta. U stanu pak naviguji pána,co přijel ze Švýcarska a rozhodl se obřím karavanem posunout strom. Večer jdeme zamlsat do restaurantu v kempu. Bohužel nás vyhání hladoví komáři. Vždy vozíme repelent. Dnes, ale ne a tak utíkáme.
13.Den: Odjíždíme od moře,konečně přichází zatáčky a brzy vyhlížíme Cortinu d. Amezzo. Lepší počasí pro přejezd Dolomit jsme si ani nemohli přát! Jede se tak pěkně,že se mi daří v zatáčkách prodřít vak, co je na nosiči za motorkou. Fotíme Cortinu a její Olympijské můstky. Obědváme v krásném horském restaurantu Lago Scin. A tady už zadávám přesný cíl dnešní trasy a sice jezero Millstatt a na jeho břehu ležící kemping Neubauer. Ten je však dnes dosti plný. Takže nejsme na úplně TOP místě. I tak jsme si zde oodpočinuli a strávili zde 14.den cesty. Celý den koupeme a průběžně komunikujeme s kamarádem Gugou, který je toho času ve Slovinsku s ženou Lenkou a zítra se budou okolo našeho jezera vracet. Tak se těšíme na shledání.
15.Den: Dnes dopoledne za námi skutečně dorazil kamarád Guga na svém Goldwinu 1,8 . Fotíme oba motocykly. Je to pěkné foto 1500 a 1800 takle vedle sebe.
16.Den: Dá se říct, že dnešek je takový rakouský den. Přejezd Alp za nádherného počasí nám kupodivu nezkazila ani žádná policistka. Tak že celkem časně překračujeme hranice s Českou republikou a dnešní ubytko máme domluvené v Českých Budějovicích právě u kamaráda Gugy.
17.Den: Loučíme se. Odjíždíme domů a brzy naviděnou. Cestou se stavujejeme na zámku v Ledči nad Sázavou. Zámek je to překrásný a o jeho prohlídky je značný zájem a tak se stalo, že vstupenky nám vykoupil zájezd důchodců. No nic se s tím nedá dělat... Tak alespoň pauza na oběd a frčíme dál. Domů přijíždíme v podvečer,značně unavení, ale plní zážitků z cest.
Závěrem k ,, novému motocyklu ". Na to, že se jedná o rok výroby ´94 je to velmi podařený cestovní stroj, 3500 km zvládl bez nejmenších potíží. Spotřeba paliva od 5,5 l až do 7 l . A co nás letos opustilo? Tak to byly tyčky našeho stanu. Mojí vinou a mojím nadšením pro zatáčky prodřený vak... Jinak nic,takže letos můžeme považovat dovču za vydařenou