KTM MC 250 (1978)

V našich končinách neoblíbená, za to, co provedli Faltovi.

Výška jezdce: 6 cm

První dojmy - Inzerovaná byla jako model 1975, ale to určitě není. Ale je komplet zrepasovaná a bez práce. Neberte to.

Recenze

Dlouho jsem vybíral, než mně konečně kápla do oka tahle. Cena nemalá, za 130 tisíc, ale ty předchozí byly málokdy bez práce a často i různé skládačky ze starších a novějších modelů, včetně motoru a toho, že to byly na motokros předělané soutěžáky GS.



Takže když to není 1975, jak to tenkrát bylo a jak se v tom vyznat?
KTM byla v šedesátých letech firma lokálního významu, alespoň co se sportovních teréních motorek týkalo. Když v té době přišel offroad do módy v Americe, tamní prodejce motorek John Penton přišel s nápadem vlastní značky a začal hledat továrnu, kde by mu ty jeho motorky vyráběli. U Husqvarny ho vyhodili. Tak to zkusil u KTM, kam ale musel přijít i s konstrukčním návrhem a specifikací, protože tam nic podobného nedělali. V KTM se to tedy na Pentonech naučili. Na fotce je Trunkenpolz na Pentonu 125 s motorem Sachs, 1970:

S jídle roste chuť a v KTM zkonstruovali pro Penton nové motory 175ccm a pak 250ccm. Odtud už byl jenom krůček do světa opravdového motokrosu. V roce 1972 se podařilo udělat prototypy, které by mohly mít šanci na úspěch i na světových tratích. Jenomže kde vzít jezdce pro neznámou motorku ke konci sezóny? Přišla finta č. 1.
Sověti byli namakaní a jezdili na ČZ. Sice ne úplnou špičku, ale Kibirin, Rulev, Mojsejev a Kavinov pravidelně bodovali v mistrovství světa. A nemuseli by být drazí, možná by jezdili jenom za stravu a benzín, říkali si v KTM ... Na posledním závodě roku 1972 ve Švýcarsku došlo na kontakt s vedením sovětů a následně, shodou okolností, byly dvěma jezdcům přes noc ukradeny dvě čezety. To si představte, z uzavřeného depa, ve Švýcarsku, odrbané krosky, sovětům, když ředitelem podniku byl místní dovozce KTM, a po motorkách se slehla zem! Co teď? Naštěstí pomoc byla na blízku, oba prototypy se zrovna nacházely nedaleko, prošly přejímkou a trapná situace byla zachráněna. A protože Rulev byl v první jízdě druhý a Mojsejev ve druhé dokonce zvítězil, ani ideologické rozpory nemohly zabránit tomu, že si KTM a DOSAAF (sovětská obdoba Svazarmu) plácli a důstojníci Sovětské armády začali spolupracovat s imperialisty.
V následujícím roce 1973 už se Penton 250 a KTM 250 prodávaly, se světlem i bez, a Mojsejev byl v MS pátý celkově, Rulev osmý.


Titul by se hodil. Přišla finta č.2.
Na konci sezóny 1974 se o titul přetahovali Falta a Mojsejev, poslední závod se jel opět ve Švýcarsku. Mojsejev měl náskok 16 bodů, k titulu chyběl krůček. Jenže v první jízdě Mojsejevova KTM buď ztrácela výkon nebo spíš on sám byl z formy a propadal se daleko dozadu. Ostatní sověti na KTM i ČZ to věděli a počkali si na Faltu jedno kolo, pak ho atakovali, nechtěli nechat předjet, přesto byl Falta třetí. Ředitel závodu a dovozce KTM v jedné osobě považoval vše za férové a na tresty nedošlo.
Poslední jízda se změnila ve válku a frašku zároveň. Falta šel do vedení, ale tentokrát si na něj počkali ve dvou dvojicích, Mojsejev se ani nepokoušel závodit, a koordinovaně mu bránili nejen v předjetí, ale nakonec do něj v zatáčce Popenko i najel. Diváci začali Popenka kamenovat, bránit v jízdě jemu a dalším sovětům, stejně tak mechanici a manažeři kolem depa. Falta se zvedl a ostatní jezdci ho v této situaci nechávali solidárně jet pro vítězství. Rahier si vzal na starosti Popenka, aby ho vytlačil do boxů ... Nakonec dostali černou vlajku Rulev a Rubalčenko, Mojsejeva nechali dokončit na nebodovaném místě a Falta by byl mistrem světa. Ale i přes tuto ostudu sověti podali na Faltu protest za předčasný start, že přejel přes startovací zařízení před jeho dopadem na zem, minuta trestu znamenala osmé místo v cíli a o titulu pro Mojsejeva se definitivně rozhodlo až v zákulisí FIM za přispění našich bafuňářů. V roce rok 1975 tak mohla KTM vozit jedničku na motorce:

Taková už tu taky byla mezi inzeráty, za 60 tisíc, s těma skloněnýma zadníma tlumičema a typickým výfukem vrchem:

Mojsejev získal znovu titul v roce 1977 a 1978, takže v roce 1978 jezdil opět s jedničkou, i a na nádržích tohoto modelu se to objevilo, viz. taky úvodní foto.

Na co je potřeba dát pozor, jsou s největší pravděpodobností kartery a víka z hořčíkové slitiny, kde může hlodat koroze - v klikové skříni a pod zapalováním.


KTM měla v originále klikovku uloženou na ložiskách s kosoúhlým stykem, stejně jako další němečtí výrobci - Kreidler, Sachs, apod. Půlení a skládání motoru je proto snadné, ale je potřeba dobře měřit a počítat, aby axiální podložky pod vnitřními kroužky daly vůli 0,05mm. Klikovka před montáží do karterů pak vypadá takhle, do karterů se lisují jen vnější kroužky:

Parametry? Mělo by to být víc výkonu a možná i větší zdvihy kol, než u endura GS. K tomu a k ročníku 1977 jsem našel, když tu bylo předloni k mání za 60 tisíc:
MODEL 250 GS6 ... engine 2 stroke capacity 246cc, bore x stroke 71 x 62mm, horsepower 34hp, carburettor 36mm Bing, ignition Motoplat CDI, TRANSMISSION 6 speed, frame double cradle, suspension front 240mm oil Marzocchis, rear 240mm gas/oil Marzocchis, Tyres front 3,00 x 21, rear 4,50 x 18.

A takto vypadá 1978, když se objeví mezi inzeráty nerepasovaná: