Kawasaki ZX-6RR Ninja (2006)

Jak to vlastně všechno začalo...

Nějakou dobu již tipuji na závody Moto GP na stránkách motorkari.cz a v životě by mě nenapadlo, že bych tuto soutěž mohla někdy vyhrát, ale zadařilo se a štěstí přálo. V listopadu roku 2021 jsem se umístila první v tipovací soutěži Moto GP. Myslím, že ten rok to byly skvělé závody, jezdci měli konstantní výkony a dalo se skvěle tipovat. (Letos to byla "katastrofa", hodně se padalo, pořadí se pokaždé tak promíchalo, že jsem měla ze třech závodů dokonce 0 bodů, to se mi nikdy nestalo. No, kdo sledoval, tak ví...celkově jsem skončila na 87. místě, co dodat, byla to velice proměnlivá sezóna, ale zajímavá. Jinak gratuluji těm, co se umístili na předních pozicích v letošní tipovačce 2022, super výkon!

Následně jsem čekala do prosince na výsledky, abych se dozvěděla, co jsem vlastně vyhrála. No a první cena byla Motoškola v Brně na okruhu. Byla jsem nadšená, skvělý dárek k Vánocům. Nemohla jsem se dočkat, až si vyberu termín a pojede se na okruh, ten rok byl sakra dlouhý...

A pak to přišlo, 14.8. neděle a já s taťkou vyrážím po obědě do Brna, na velký okruh, poprvé v životě. Riskla jsem to a jela jsem po své ose a taťka autem, kde mi vezl věci atd. Původně jsem nám koupila v r. 2019 vstupenky (taťkovi k 60.tinám) na Moto GP do Brna, která se ale nakonec zrušila a tak nám byly vráceny peníze a seděli jsme doma, nikam se nejelo, pro nás veliké zklamání. No, co se dá dělat, pro ČR je to veliká škoda, že přišla o tak prestižní akci, nemám slov...
Chtěla jsem mu to nějako vynahradit a tak jsem mu dala k dalším narozeninám pozvánku na okruh do Brna s ubytováním v hotelu Grid. Taťka dřív jezdil závodně motokáry a má adrenalin v krvi, po něm jsem zdědila ty geny které mám a jsem za to ráda, motorismus mě hrozně baví.

Provoz do Brna skoro žádný, takže jsme to valili v rámci silničních limitů, až na pár výjimek, ehm a užívali jsme si výlet. Cestou jsme potkali tři dešťové přeháňky, ale nic velkého, lehký deštík, který se za chvilku vypařil. Když jsme odbočili směr okruh, tak jsme se pomalinku přibližovali a cca 800 metrů před vstupní bránou kolona obytňáků s vleky. Říkali jsme si, sakra, co se to tu děje. No nic, taťka čekal s autem v koloně a já se vydala zjistit situaci. Vrátní mi řekli, že tu mívají Němci akci, kdy si pro sebe pronajmou celý okruh na tři dny a jezdí si tu svůj šampionát. Hm, zajímavá informace. Ostatně, kolona Němců zahrnovala luxusní obytňáky, které měli buď svou vlastní kabinu a nebo byly zapojené za luxusním autem. Ha, to jsem ještě nevěděla, co uvidím, až to z těch obytňáků a vleků všechno přesunou do boxů a na okruh, ale to bych předbíhala.

S taťkou jsem byla propojená interkomem přes mobil a tak jsem mu řekla, že je může všechny předjet a zaparkovat u hotelu, kam jsme se šli, po necelých 4 hodinách cesty, ubytovat. Dorazili jsme kolem 17 hod, dali jsme si sprchu a vyrazili jsme na véču, ta byla výborná s fajn obsluhou. Po véče jsme si řekli, že si půjdeme prohlídnout zázemí závoďáků v boxech a tak celkově, prostředí kolem okruhu, areál.
No a pak to přišlo, pak jsme viděli, co všechno vezou v těch obytňácích, vlecích atd. Btw, byl tam i jeden luxusní Mercedes - kamion, ano kamion, který měla jedna z rodin, prostě domov na x kolech a ještě s luxusním vlekem za sebou, nádhera. Vstup dovnitř byl na kód, vyjížděcí dveře, osvětlení úplně všude, luxusní markýza, no, jedním slovem wow. Němci při penězích, úplně jiná liga, no a to hlavní, ty vado, ty mašiny v těch boxech. Támhle Penigale, Aprilka, BMW, Kawa, no prostě snad úplně všechny novinky letošního roku, další nádhera a pastva pro oči. S taťkou jsme se kochali a nebralo to konce. Někteří tam měli i grily, židličky, prostě pohodička v boxech a tři dny plné ježdění před nimi, prostě sen.

Ale my jsme tam byli také na tři dny a také si plnit sny, takže vlastně, žádná závist, yes! Procházeli jsme se tam do 21 hod a pak jsme byli rádi, že můžeme ulehnout a nabrat energii a síly na pondělí, na den D, na který jsme se těšili, ten celý dlouhý rok.

Den D byl tu, 15.8. a s budíkem se probouzíme kolem 7 hodiny ráno a chystáme se na snídani, která byla opět výborná, mňam. Najednou u stolu slyšíme, hn hnnn hnnnnn -> aaa, Němci začali jezdit, přesně v 9:00. Děti těch Němců, mezitím, co tatínkové lítali po okruhu, jezdili v areálu na elektro koloběžkách. Neváhali jsme a vydali jsme se k trati, podívat se, jak Němci válí na okruhu. Nejdříve se rozjížděli s instruktory a pak to pálili hlava nehlava, volné jízdy. Po chvilce jsme se přesunuli na jinou část okruhu, tam, kde se všichni rádi fotí a mají za sebou nápis nad okruhem - Automotodrom Brno a kde je krásně vidět na 4 zatáčky najednou, tam to bylo super. Stáli jsme tam cca 45 minut a dočkali jsme se i výletu do kačírku od jednoho Němce, najednou se zvedl prach a byl tam, naštěstí vše ok.
Cestou zpět na hotel jsme se stavili ve fanshopu, kde jsme si koupili něco na památku - magnetku, přívěšek, tríčo, kšiltovku apod.

Ani jsme se nenadáli a byla tu teoretická část, která začínala ve 12 hod do 13:30. Ve výukové místnosti se nacházel i cvičný motocykl, kde nám instruktoři mohli názorně ukázat vše, co je důležité. Dozvěděli jsme se spoustu užitečných a zajímavých informací. Během toho, co nás školili, se čtyři instruktoři přesunuli k našim motocyklům, které stáli kousek od hotelu Grid, aby nám je mohli zkontrolovat. Zaměřili se na důležité části, jako správně dotažený řetěz, sjetí pneumatik, no prostě, na obhlídku celé motorky.
Následně se vrátili zpět do výukové místnosti, kde nám, dle typu motorky sdělili, co se jim nelíbí. Upřímně jsem podcenila výměnu přední pneu, kterou jsem měla udělat se zadní pneu, již v březnu. Příště už budu měnit obě najednou tak, jak se správně má! Ale byla jsem také poučena, že ta guma vydrží mnohem víc, než si myslím a že se nemusím bát, ale upřímně, bála jsem se, aby mi to někde neustřelilo.
Po dokončení teorie jsme dostali ještě nějaké dárkové předměty, na památku a i dárkový poukaz do Bonmota.

Abych nezapomněla zmínit počasí, tak bylo nádherně, tedy, až moc teplo. Upřímně, takhle ze mě na motorce ještě nelilo. Po teorii jsme se přesunuli na menší výcvikovou plochu, kde jsme měli tři stanoviště a to: nácvik jízdy v nižších rychlostech, krizové brždění a zvládnutí techniky projetí zatáčkou. Člověk se na takovéhle akci potí, už jen z toho důvodu, že je nervózní, naslouchá instruktorovi a snaží se plnit jeho zadání tak, jak mu bylo řečeno no a teď do toho bylo na sluníčku přes 30°C a nefoukal ani vítr. Ještě jsem nezažila, aby mi stékal pot z čela, kolem nosu a rovnou do pusy, no strašný, to vedro bylo nesnesitelný a musím říct, že mi to malinko zkazilo chuť jezdit. Ne proto, že by se mi to nelíbilo, ale člověk byl úplně vycucnutý a vysušený. Tohle peklo trvalo dvě a půl hodiny, od 14 od 16:30 a nebylo se kam schovat. Kluci tam měli sice rozdělaný servisní stan, ale tam jsme se všichni nevešli. Těšila jsem se, až budeme mít pauzu a já se vrátím na hotel, kde si dám sprchu, byla jsem fakt uvařená jako nikdy.

Sláva, je to tady, hodina pauza 16:30 - 17:30, díky. Teda takhle, ještě před tím, než jsme měli pauzu, jsme si museli dotankovat motorky, na veliký okruh, do plna. Takže tradá, na místní Benzinu, pěkně do fronty a dotankovat. Ale jo, šlo to celkem rychle a pak hurá na pokoj, dát si studenou sprchu. Yes, to byla vzpruha a obléknou si čisté, suché termo prádlo, pecka!
Taťka mi dělal nosiče pití a fotografa, což bylo moc a moc příjemné a jsem moc ráda, že tam byl se mnou. Ta jistota, že tam člověk někoho má, kdyby se, nedej bože, něco přihodilo, tu atmosféru a zážitek ještě umocní. Přeci jen je to 200 km od domova...

A je to tady, rozdělení do skupin a příprava na veliký okruh, od 17:30 do 17:50.
Každý instruktor měl k sobě 5 motorek, aby mohl každému individuálně sdělit jeho styl jízdy a jak se na okruhu chová atd. Já jsem byla ve skupince s Adamem Peschelem, kaskadérem a byla jsem ráda, že se mi splnilo přání, abych ho měla za instruktora. Je to velký sympaťák, borec a byla s ním hrozná sranda.

A pak padla 18 hod a my jsme se konečně vydali na veliký okruh. Celý den jsme sledovali předpověď počasí, jelikož se to mělo k večeru pokazit. Modlili jsme se, aby to ještě dvě hoďky vydrželo a my jsme si mohli pohodlně a dosyta užít jízdu na Masarykově okruhu. Čekali nás čtyři 25 minutové jízdy po závodní dráze. První tři jízdy byly organizované, pravidelně jsme se střídali za instruktorem, aby jsme s ním byli v přímém kontaktu. Krásně jsme mohli okoukat nájezdy do zatáček a celkově techniku jízdy. S instruktorem jsme byli domluveni na signálech, které nám bude dávat, když nás bude pozorovat, jak na motorce sedíme a jak nám vše funguje.
Pro mě bylo asi nejtěžší se uvolnit. Upřímně, dráha má šířku 15 metrů, nikdy jsem na takovémto okruhu nebyla a dráha je rychlá, takže sakra respekt. Pár kol mi trvalo, než jsem přesvědčila hlavu a mozek, že když se uvolním, projedu zatáčku plynuleji a pod větším náklonem. Hlavně dostat tu bradu k zrcátku, povysednout si a uvolnit se!
Další problém, co jsem zjistila, byla moje zrcátka. Hodně mě znervózňoval jeden člen naší skupiny, který jezdil hrozně těsně za mnou a jelikož jsem pořád sledovala zpětné zrcátko, dostatečně jsem se nesoustředila na průjezdy zatáčkami a byla jsem pomalá. Po konzultaci s instruktorem a jezdcem za mnou jsem si sklopila zrcátka a ejhle, najednou se mi jezdilo mnohem lépe, taková "blbost". Malinko jsem si ale představovala, jak se na mě lepí a radši jsem si nechtěla připustit, kdyby se něco událo a on to do mě zezadu napral. Naštěstí byl zkušený jezdec a vše bylo v pohodě.

V průběhu ježdění na okruhu jsem si pěkně zvykala a každé kolo bylo rychlejší a rychlejší a náklony větší. Pořád jsem ale měla v hlavě tu přední, důležitou pneumatiku, kterou jsem nevyměnila. Ale Adam mi vždycky připomněl, že se nemám čeho bát, že rozhodně nedosáhnu na limity té pneumatiky, i když je 4 roky stará. Měl pravdu, ale já jsem se i přes to nepouštěla do žádných velikých akcí. Mám svou motorku nade vše ráda, než abych ji vyválela i se sebou v kačírku. Hlavně by to bylo zbytečné, nepřijela jsem zlomit rekord Brna, ale ošahat si to a zajezdit si na závodním okruhu, kde se prohání ti nejzkušenější a o to šlo především.
Během ježdění jsem nejvíc přeřazovala ze stupně 3 a 4. Pětku jsem tam taky měla, ale jen na chvilku. Čtyřka má dlouhý rozsah otáček a tak jsem ji mohla pěkně vytáčet a dva krát to na mě bliklo, že už jsem na limitu čtyřky. Ninja táhne krásně a za celou dobu jsem neměla šanci dostat se na její limity, člověk by musel být vyježděný a zkušený jezdec, aby si s ní trošku víc pohrál. Je to ale motorka, která se pro okruh narodila a tak jsem byla ráda, že ji tam můžu protáhnout, v rámci svých zkušeností.
Poser proužek jsem si samozřejmě také posula. Jezdit tam celý týden, tak si dám i to kolínko, ale o to tady nešlo.

Čekalo nás posledních 25 minut volných jízd, ale bohužel, mrak byl rychlejší, než jsme to stihli odjezdit a tak začalo lejt, ne pršet, ale vyloženě lejt, prostě přívalák. Předposlední 25minutovku jsme již jezdili v lehkém dešti, ale to se ještě v pohodě dalo, dráha byla za celý den tak vyhřátá, že se to stíhalo odpařovat. Začali jsme volné jízdy, na jedné straně okruhu bylo sucho a na té druhé totální liják a tak jsem to po dvou kolech už vzdala. Následně se déšť rozšířil nad celý okruh. Část jezdců jezdila i za deště, i instruktoři nám říkali, ta technika je pořád stejná, jen musí svolit hlava. Já jsem ale nechtěla riskovat a se mnou plno dalších jezdců, až na výjimky a tak jsem se z okruhu stáhla a čekala jsem, až ostatní dojezdí.

Padla 20 hodina a celý den ježdění byl u konce. Přeháňka přešla a vysvitlo sluníčko a nakonec byl i krásný západ sluníčka. S instruktory jsme to všechno pěkně probrali a cca do 20:45 jsme kecali a nakonec padla i pěkná společná fotečka. Mimochodem, byly jsme tam pouze dvě holky a tak jsem byla ráda, že se našla ještě jedna holčina do party.
Byl to velice náročný ale parádní den, splněný sen, prostě nádhera! Díky taťkovi mám plno skvělých fotek, díky kterým si tento, pro mě, výjimečný den, budu moci kdykoliv připomínat. Ale co je hlavní, vzpomínky zůstanou!

Zaléhali jsme do postele kolem 22 hodiny plni dojmů a skvělých zážitků. A po celém dni na sluníčku jsem byla ráda, že jsme měli pokoj na hotelu a mohli jsme se v klidu vyspat na další den před dlouhou cestou domů.

Určitě si chci okruh v Brně ještě někdy zopáknout, je to super a musím vřele doporučit. Veliká zkušenost a nezapomenutelný zážitek, který vám zůstane dlouho v srdíčku. Co bych určitě ještě doporučila je, pokud máte tu možnost, ubytujte se na hotelu. Je to rozhodně nejlepší řešení, kdy si přijedete v klidu den před kurzem, aklimatizujete se, porozhlédnete se, pokud to tedy nemáte 50 km a blíž na okruh. V mém případě to bylo 200 km a bylo to skvělý, člověk má zázemí (pokud nemáte obytňák ) a můžete se v klidu ospršit atd. Takže až příště pojedu zase na okruh, tak určitě s ubytkem na hotelu.

Jestli jste to mé dlouhé psaní dočetli až jsem, tak díky za pozornost a doufám, že se vám to pěkně četlo a alespoň trošku jsem vám přiblížila pocity a dojmy z velkého okruhu v Brně. Třeba se tam s někým z vás někdy potkáme.

P.S. Fotky se mi nepodařilo nahrát všechny, tak je přidávám do dalšího zápisu v deníku.