S Ninjou na Ještědu Kawasaki ZX-6RR Ninja

Vlastník	NiLu
Vloženo	24.8.2019
Aktualizováno	29.12.2023
Zobrazeno	5 580x

Uteklo to jako voda, rok se s rokem sešel a se Stazou jsme zase po roce plánovaly nějaký ten výletík. Plánování probíhalo stylem, mám termín, hodí se ti to, jasný hodí, hele a co tohle ubytko, tyjo super, souhlas a tak se to domluvilo měsíc dopředu a pak už jsme se jenom modlily, aby vyšlo počasí. Letos padla volba na Liberec, vloni byly Jeseníky. Náš hlavní cíl bylo vyjet s motorkami až na Ještěd.
Na jaře jsem si koupila interkom SENU a tak jsme se těšily, až interkomy spárujeme a budeme moci povídat.

Byl pátek, 23.7., venku nádherně, sluníčko, teplota tak akorát. Vstávám v 8 hodin, se Stazou si dáváme info, že vše ok a že vyjede cca v 11 hod. Má to o tu hoďku dál. Já jsem nasedala na motorku lehce před dvanáctou dopoledne a čekalo mě 120 km. Cesta do Liberce probíhala na jedničku, žádný hazardéři se životem, plynulý provoz, někteří řidiči mi uhýbali, jelo se skvěle. Cestou byly tři semafory, krásně to vyšlo a já jsem měla na všech třech zelenou.

Za ty dvě hoďky jsem dorazila na místo, Staza o chviličku později a sešly jsme se v Chrastavě u Penny. Malinko jsme popovídaly a na 15 hod jsme už byly na ubytku. Bydlely jsme v Andělské Hoře – Penzion u Wolfů, moc pěkné místo, byl tam klid. Shodily jsme batohy a vydaly jsme se přes klikaté cestičky omrknout, jak to vypadá pod Ještědem. Po cestě jsme si daly večeři v Penzionu Údolanka, kde nás mile překvapila porce, kterou jsme dostaly na stůl. Jedna porce by dala pro nás obě. Na talíři jsme měli dva řízky, hromadu hranolek a oblohu. Každá jsme snědly po jednom řízku a ty zbylé dva jsme si nechaly zabalit, oni se budou hodit, říkaly jsme si a taky že jo, jak přišly večer k chuti.

Cesta na Ještěd z druhé strany, než od Liberce, je hodně klikatá a přes ty malé vesničky je asfaltka samá záplata, malinko jsme si zadrnkaly. Po 15 km cesty jsme se napojily na hlavní cestu vedoucí na Ještěd, kde jsme si spravily chuť krásným asfaltem a pěknými, hodně utaženými, zatáčkami. Pokochaly jsme se výhledem z nejhořejšího parkoviště na Ještěd, udělaly pár foteček a vydaly jsme se zpět, už přes Liberec, na ubytko. Večer se nám ještě podařilo spárovat interkomy. Malinko nám to dalo zabrat, jelikož máme každá jinou značku, ale nakonec se to povedlo.
Zítřejší, sobotní cíl, byl jasný, Ještěd -> Pekelné doly -> Bílé Kameny / Sloní skály.

Ráno nás čekala vydatná snídaně, po snídani chviličku relax a kolem půl 10 jsme se vydaly vstříc našim cílům. Jako první jsme dorazily na Ještěd, kde nás kluci organizátoři zaparkovali pod Ještěd, skoro z druhé strany, kde byla místa pro motorky. Zavzpomínala jsem, jak jsem byla naposledy na Ještědu s našima, bylo mi cca 10-12 let, už je to dávno. Udělaly jsme si nezbytné fotečky, poseděly jsme na lavičce s výhledy do okolí a vyrazily jsme do Pekelných Dolů.

Cesta do Pekelných Dolů je velmi klikatá a čím víc se přibližujete, tím víc je cesta užší a její povrch mnohem horší. Co si budeme, na SS projíždět tyto cesty je spíše za trest, než za odměnu, ale spravila jsem si chuť zase jinde. V Pekelňácích jsem byla čtyři roky nazad, když jsem měla ještě Ninju 250R a tak byly zase vzpomínky na fajn výlet. Lidí bylo tak akorát, s motorkami jsme v pohodě zaparkovaly až u jeskyně, šly si projít jeskyni a pak si dali oběd. Nejlepší zážitky jsou, když to v jeskyni někdo pěkně otůruje, to se tam potom line bezva zvuk, ale i kouř a „smrad“ (vůně) spáleného benzínu.

Posledním našim cílem byly Bílé Kameny, které připomínají sloní kůži, prostě krásný pískovec. Ke kamenům jsme se musely vydat pěšky, jelikož se tam „nedá“ autem ani na motorce přiblížit. V sobotu bylo větší vedro než v pátek a tak to byla velice výživná procházka, no, šly jsme cca 800 metrů tam a pak i zpět. Motorky jsme měly zaparkované u benzinky a tak jsme se tam po tomto „výletu“ pěkně osvěžily a schladily. Pěkně jsme poseděly a pak se už vydaly směrem na ubytko, kde jsme si daly menší pauzu a celý den jsme završily véčou v Liberci u KFC.
Byly to tři parádní zastávky s nájezdem cca 90 km, tak akorát na to, jaké bylo počasí.

V neděli nás čekala poslední výborná snídaně a lehce před 10 hod. jsme se vydaly vstříc domovům. Při projíždění Libercem na nás spadlo pár kapek, ale jakmile jsme se dostaly za Liberec, bylo krásně sluníčko a pěkně to hřálo. Stihly jsme ještě prohodit pár slov přes interkomy, než jsme byly v Turnově a pak už jsme se odpojily. Staza razila na Prahu a já směrem na Jičín. Provoz celkem zhoustnul a tak jsem jela v průměru těch 70km/h. Opět ty tři semafory a Ninja měla teplotu na 99°. Jak jsem se dostala za Jičín, tak se provoz roztrhal a konečně se za to dalo vzít. Teplota spadla na 76° a až domů se jelo skvěle.

Byl to skvělý víkend, počasí parádní, pořád modro, co víc si přát. Díky Staze a Zuzance za společnost a snad se holky zase brzy uvidíme v sedlech.

Celkem jsem najela 432 km, spokojenost. Ninja šlape jako hodinky a je radost na ní jezdit.