Prej "Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky". Nesmysl, co mám odzkoušeno a funguje, má u mě dveře otevřené.
Výška jezdce: 177 cm
První dojmy - Opět se blížil čas letní dovolené a já potřeboval něco, s čím vyrazit do Rakousko - Švýcasko - Italského trojúhelníku. Podmínka byla jasná, dostatečně rychlá na komfortní na dálnici a obratná v alpských vracácích. Volba padla opět na VFR800..
Motorku bych doporučil pro - -pro ty, kdo chtějí pohodlnou univerzální motorku, která se nebojí sportovat i cestovat
Doplňky na motorce - -karbonové nálepky HRC na nádrži a víčku nádrže, originální kufr
Recenze
Když jsem v inzerátu narazil na VFR 800 od prvního majitele v super stavu s 13 000km na tachometru, neváhal jsem ani minutu a jel pro ni k dealerovi Auto Jarov do Prahy. Jelikož mé dojmy z VFR můžete nalézt v mých předchozích recenzích motocyklů, kdy jsem vlastnil model 2007 v krásné vínové metalíze, jen ve zkratce shrnu, jak se na motorku dívám po dvouleté pauze, kdy jsem sedlal spíše sportovní motocykly. Šedá VFRku docela sluší a je neocenitelná zejména při cestování, protože vypadá i po dešti tak nějak pořád čistě. Oproti modelu 2007, který jsem měl, byla navíc vybavena ABS, originálním zadním Honda kufrem a bočními kufry Givi, které však šly hned dolů, protože cestuji sám a široké kufry omezují průjezdnost v kolonách. Pakliže mám hodnotit funkci ABS, nejsem jejím příznivcem, nicméně musím uznat, že ve VFR dělá svou práci velice dobře. Ani při extrémním brždění se na dobrém povrchu jeho přítomnost necítíte, přední kolo nechá klidně hvízdat a nedočkáte se ani pulsování páčky brzdy. Je pravda, že brzdy v porovnání s novými brzdnými systémy již nejsou úplně na výši, což na druhou stranu nenutí ABS k příliš horlivé aktivitě. Negativem ABS může být vyšší hmotnost a z hlediska designu ne příliš hezké kolečko na pravé straně podsedlovky, sloužící k nastavení tvrdosti zadního tlumiče. Tady to šlo určitě vyřešit elegantněji. Teď bych se rád dostal k příslušenství, konkrétně zadnímu originálnímu kufru Honda. Kufr je sladěn s barvou motocyklu, má hezký design a kladně musím hodnotit jeho tloušťku, zpracování a zejména mě potěšila měkčená vyjímatelná "plotna" uvnitř kufru, což způsobuje, že se předměty uložené vespod neotlučou. Kufr byl navíc vybaven opěrkou spolujezdce. Má však i svá negativa, teda spíše jedno negativum a tou je kývání motocyklu při vyšších rychlostech. Do 160 necítíte nic, kolem 180 už začíná lehké kývání do řídítek, které pokračuje až do maximálky, která činí u naloženého motocyklu lehce přes 240. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli během docela krátké doby vidět hrozně moc, znamenalo to cestovní rychlost kolem 180, tudíž nebyl o tento jev nouze. Není to nic, co by nešlo zkousnout, ale boční kufry by se pro tento dálniční sprint možná hodily lépe, nebo ještě lépe tankvak na zadní sedlo. Takto jsem již cestoval a zde se tyto tendence nikdy neprojevily. Jinak při dnešním pohledu je motocykl docela měkce nastaven, a to i při nastavení zadní pružiny na tvrdo, skvěle však žehlí všechny typy povrchů a stále dovoluje docela slušné sportovní výkony v alpských serpentinách. Dnešní motorky disponují zpravidla vyšším výkonem i kroutícím momentem, véčko s vtecem má však svůj specifický projev, který mě baví a na cestovně sportovní sólo jízdu dostačuje. Není nad to, moct motorku pořádně ždímat bez toho, aby měl člověk strach, že ho v každém druhém vinglu vyhodí ze sedla. Otázkou však je, jak si poradí s obsazením dvěma osobami a plnou cestovní výbavou. Jinak Alpy jsme spolu zvládli na jedničku, za 5 dní jsme urazili přes 2 300 km a opět skládám Hondě i přes její vývojové stáří poklonu.
