Yamaha YZF-R6 (2006)

Poslední akce sezony vyšla opět na přelom září a října, tak jsem s napětím očekával, jak to dopadne s počasím a jestli to bude taková paráda jako loni na podzim. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl trochu více potrénovat, tak jsem objednal i pátek a instruktora k tomu. Plán byl ideální: ve středu ráno přílet z dovolené, středa relax a balení a během čtvrtka vyrazit směr Slovensko. Drobné trhliny tento ideální plán dostal již na začátku září, kdy nás milá letecká spol. informovala, že zpáteční let ruší a můžeme letět buď o den později nebo o dva dříve...takže se plán stával trochu napnutějším, ale pořád řešitelným. Ještě jsem do toho totiž řešil převzetí našeho nového auta, které mělo být na středu 27.9. připravené k vyzvednutí...Takže ve čtvrtek ráno kolem půl 3 bychom měli dorazit domu, pak do ČB  pro auto a pak naložit a vyjet. No díky 1,5 hodinovému zpoždění zavazadel jsem se nakonec dostal do postele ve 4:30 a budík byl nařízen na nelítostných 6.30...Ale nakonec vše klaplo a okolo 14:20 vyrážíme směr Slovensko. Na dovolené jsem ještě celkem kvalitě doladil fyzickou přípravu a už se nemohl dočkat až v pátek sednu na motorku.
Večerní příjezd na okruh, kde ještě okolo 20:30 byla stále fronta před zavřenou bránou, jelikož předchozí akce se jaksi protáhla, mě už ani moc nerozhodil a vybalení jsem nechal na pátek ráno.
 V pátek bylo v plánu objet první dvacku na rozhýbání a pak 2x20 s Parmičem. Sice svítilo sluníčko, ale teplota byla relativně nízká a hlavně asfalt byl hodně studený, což se nejvíce projevovalo v levých zatáčkách, kde také došlo k nejvíce pádům. Ono teda v pátek se opravdu nadmíru padalo, jednak díky zmíněné teplotě, pak také vyteklému oleji a podle mě taky díky namotivovanosti a někdy i nezkušenosti některých borců. Se svými časy nejsem žadný střelec a do teď jsem jezdil vždy ve skupině C, s čímž nebyl s osobákem 2:27 žádný velký problém, ale páteční složení skupiny C bylo pro mě hodně nepochopitelné...borci, co hledali kudy to vede, měnili stopu jak je napadlo, koukali po traťácích, kteří odklízeli motorky apod. No divočina. I to byla příčina, že se mi až do nějaké páté dvacky vůbec nedařilo se alespoň přiblížit k 2:30...To se povedlo až po regrouppingu a posunutí do skup. B...Nicméně pořád jsem se nemohl dostat do tempa, což je u mě první den celkem obvyklé. Navíc měl člověk blok z toho množství pádů a v první a třetí levé jsem jezdil opravdu opatrně. Během dne jsem měl absolvovat 2x20min s Parmičem, což se bohužel úplně nepovedlo, protože měl problém se spojkou, takže jsem jel jednu dvacku s Karlem Brandtnerem, což nebylo špatné, protože jsem dostal další zpětnou vazbu, která mi pomohla. S Parmičem jsme pak odjeli dvacku a domluvili se, že se příští dvacku zaměřím na práci s plynem a hlavně dotáčení plynu do plna.
Sobotu jsem byl natěšen na odpolední individuální závody. Kvalda se moc nepovedla a zajel jsem 2:31 (4 s za osobákem) s čímž jsem nebyl spokojen a znamenalo to start v závodě Open. No aspoň si třeba trochu zapředjíždím... Před závodem jsem ještě přezul na nové Racetec Slick K2 a nasadil nové přední desky. Plán hezkej, ale jaksi nevyšel...při nájezdu na rošt před ostrým startem, jsem nějak nenašel neutrál, chcípla mi motorka a nešlo nastartovat, takže jsem byl odtlačen do pit lane, kde jsem našel neutrál, nastartoval a jaksi nevěděl co dělat...:) Peťan na mě volal, ať prostě jedu, takže jsem si vyzkoušel start z pit lane, kdy hlavní pole bylo už daleko za 1. horizontem...snažil jsem se chytit tempo, pár lidí jsem dojel a předjel a pak při přejezdu 4. horizontu při řazení za 6 šátrám nohou do prázdna...koukám pod nohu, řadička je v neobvyklé poloze a mě je jasné, že to je game over...dojedu do boxu, kolegové z týmu najdou chybu = chybějící šroubek, vše opraveno, ale na trať už fakt nechci...:) No nic, zítra je taky den...
Za zmínku ještě stojí hodně zajímavý rošt závodu SBK elite, kde na pole position stála R1 z Maco racing teamu (mistrovství světa endurance), dále např. M. Čihák, Mára Červený atd. Prostě radost pohledět.
Neděle je dnem endurance závodu. Náš tým Kopyta RC je připraven v letošní standardní sestavě navíc posílen o našeho ruského CEO a prozatím nehrajícího kapitána Mr. Chrušku, který na tento víkend přiletěl ze země, kde zítra znamená již včera, a čekala na něj vyvoněná R6 v krásných barvách Brabax racing. Jenže Mr. Chruška se málem diskvalifikoval sám tím, že častým drážděním svého palce na pravé ruce tento dostal do stavu, kdy mu na něj v nemocnici v Dun. Stredě nabalili krásnou bambuli, která však byla nekompatibilní s většinou standardních i nestandardních (mojich) závodních rukavic a tak nám v pátek i v sobotu pomáhal v boxu, za což mu chci srdečně poděkovat. Naštěstí v sobotu odpoledne už měl obvaz menší a podařilo se sehnat i odpovídající rukavici, takže Mr. Chruška mohl odpanit svou červeno, žluto, zeleno, bílou krasavici... :)
To znamenalo, že je nás na 4h endurance celkem 5 jezdců, což je nadstav, který vyřešil Ozzy tím, že se propůjčil do sesterského týmu s paní Veverčákovou :) Sestava tedy byla: Peťan-Alobalista, Kamil-Roumen, Honza-Ace, já-Mike.46.
Během soboty laborovala s vynechávajícím motorem své R6 naše týmová jednička, náš Pěťan. Dle kluků z Brabaxu to vypadalo na svíčky (prý pamatovaly ještě Marii Terezii...:)), které po hořečném shánění dorazily okolo 21hod na okruh a kluci Pěťanovi stihli motorku v čas připravit, aby mohl ráno naskočit do kvalifikací, kde nám nakonec vyjel 35. místo na velmi nabitém roštu.
Dohodli jsme se, že do závodu bude startovat Ace s jeho novou R6. Ještě nikdy jsem nestál na roštu a nedržel motorku, což jsem s radostí přijal a moc si ten pocit na startu užil. Ace jsem vypustil myslím téměř dokonale, přičemž panovaly obavy, že bych ho mohl přidržet na startu s krásným spalouchem, ty se ale nepotvrdily...zas takový kopyto nejsem...:) Ace vyrazil opatrně vstříc prvním km závodu a já se šel pomalu připravovat, abych byl v případě nenadálé situace ready to race. Nicméně šlo vše dle plánu a Ace vydržel hodinu na trati, kdy se mu hlavně ke konci dařilo zajíždět pěkné stabilní časy. Přece jen neseděl rok na motorce a ten palec také nebyl úplně OK. Výměna transpondéru a už svištím po pit lane užít si svůj stint. Objel jsem asi 2 kola, kdy jsem se seznamoval s tratí, když vidím za čtvrtým horizontem dým...ajaj, nejspíš bouchnul motor a bude to tam trochu klouzat...traťáci vyvěšují žluté a pyžamo a já přijíždím první na inkriminované místo do poslední zatáčky, kterou projíždím velmi pomalu a na dalším stanovišti již vidím ceduli SC, který najíždí na konci cílovky...jsem v tu chvíli první...super...:)...naštěstí se tentokrát nenašlo žádné pako, které by SC předjíždělo, nicméně pako jsem měl za SC potkat při restartu závodu...safety car nás stáhnul hned za druhým horizontem do poslední zatáčky, kde se mi naskytl pohled opravdu nepříjemný: dva bezvládně ležící jezdci a vedle nich motorky...bylo mi z toto špatně...snad budou kluci v cajku...zajíždíme do boxu a závod je na cca 25-30min zastaven. Dotankujeme motorku a připravíme ji na další vyjetí. Ještě také dolejeme trochu oleje a už se nemůžu dočkat na další vyjetí. Restart proběhne za SC a závodit se bude po jeho zajetí do boxů. V klidu se seřadíme do vláčku a následujeme oktávku...při příjezdu na druhý horizont se to celkem zpomalí a v tu chvíli mne napadne, aby to do mě nenakouřil někdo zezadu...jen jsem to domyslel, cítím ránu z pravé strany do nohy a ruky a kolem mne se mihla červená Ducati...auuuuuuuuu...bolí mě ruka a noha a ohledávám škody na motorce, přepáčko je na svém místě, zadní brzda brzdí, nikde nic neteče...uffff...díky ataku jednoho přemotivovaného střelce na Ducati, u kterého již opět ambice předčila talent, jsem lehce otřesenej a hlavně nasranej...(nejvíc mě dostal, když jsem to s ním řešil po závodě, jeho argument, že za SC se přece pořadí měnit může, pak že si něco šteloval a ve finále, že si o mě urazil brzdu nebo co, nepotřebuje dalšího komentáře). Tito "střelci" by si měli uvědomit, že na okruh jedeme za zábavou, už tak dost nebezpečnou a neohrožovat ostatní svým nekontrolovatelným jednáním...průser se může stát strašně rychle, ale není potřeba mu chodit naproti...
Tato příhoda mě celkem nabudila a to jsem ještě netušil, co přijde dál. Po restartu závodu jsem se postupně dostával do tempa a velmi si užíval zatáčku za třetím horizontem, kde to jede člověk pocitově na "loket", jenže ono mi při jednom takovém náklonu brutálně ulítlo zadní kolo a já už myslel, že jdu na zem...stalo se to tak rychle, že jsem ani nestačil pořádně reagovat, jen jsem asi dvakrát nadskočil nad nádrží, dopadl do sedla, složil do další pravé, levé na horizont a pryč. Do teď nechápu, že jsem to zvládnul relativně v klidu ustát a pokračovat dál. Tohle mi ještě trochu zvedlo hladinu adrenalinu a místo toho, abych vyjukaně zajel vystřídat, jsem pokračoval v navyšovaném tempu dál. Jen jsem si ty levé trochu více hlídal...Postupem času se mi konečně podařilo srazit časy pod 2:30 a pohyboval jsem se okolo 2:28 a jelo se mi úplně skvěle. Nakonec se mi tam povedlo hodit osobák 2:26:034, což sice není plánovaných 2:25, ale po celém tom průběhu víkendu je to stejně super čas (pro mě) a jsem za něj moc rád. Navíc vím, že to bylo s rezervami, hlavně v 1. a 3. levé a také v poslední zatáčce, kde jsem si nebyl jistý na vapexu a jezdil trochu jinou stopu než ideální. Po mě naskočil Roumen, jenže tam nevydržel moc dlouho, protože mu nějak nadměrně klouzal zadek, takže šel střídat a dobré tempo rozjel Alobalista, který ještě na poslední půl hoďku pustil dojet závod Roumena. Nakonec z toho bylo 8 místo v nabité konkurenci SSP týmů. Vítězem se stali borci z týmu FR team MV 69, kteří díky zlatému hattricku vyhráli i celkové hodnocení a zaslouženě zvedli pohár největší. Tihle střelci (Pierre, Parmič)v čele s velezkušeným a neskutečně pozitivně naladěným a sympatickým Frankym ukazují, že to jde i s úsměvem na rtech a bez "hvězdných" manýrů.
Náš tým Kopyta RC nakonec udržel snové třetí místo v celkové klasifikaci, hlavně díky pravidelnému dojíždění na dostřel pódiu a taktice "na jistotu" a také s notnou dávkou potřebného štěstí, které nás opustilo na chvilku pouze v prvním mosteckém klání.
Moje milá kopyta, díky za tuto sezonu. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl vůbec někdy stát na bedně a díky vám se mi tento sen splnil. Navíc jsem s vámi zažil spoustu srandy a pohody v boxu a moje letošní zlepšení je nakopnuto právě díky vám. Kromě nás kopyt jsme celou sezonu prožili s naším sesterským týmem The beauty and the beasts, kteří si letos spíše vybrali smůlu např. v sedmihodinovce. I tak jim to ale nevzalo vítr z plachet a pořád jeli naplno. Respekt před Mr. Veverkou, který kromě role bodyguarda při chránění cti jejich The beauty, provedl neskutečný skok v časech i kilech směrem dolů, mazec.
Díky všem, kteří tuto sezonu udělali tak výbornou: Kitty, Míše, Veverkovi, Rossince, Elfmenovi, Roumenovi, Alobalistovi, Aceovi, největšímu kopytu Ozzymu:), týmu Wildmotors, Kuba a Nikča odvádějí výbornou práci a jejich organizaci a hlavně počasí chválím:)-ať se daří a kola se točí se dál - povedlo se vám dát dohromady dobrou partu. Parmičovi za výborný coaching. Snad jsem na nikoho nezapoměl...pokud ano, tak mi to promiňte, jsem stále plný dojmů
Největší dík patří mojí rodině, od které mám podporu v tomto ne zrovna nenáročném koníčku
Díky
Michal

• 

  Výfuk po ataku jedné Ducati...

• 

• 

• 

•