Andělská Hora Honda VT 750C Shadow

Vlastník	SlimM
Vloženo	11.4.2016
Aktualizováno	20.7.2020
Zobrazeno	3 357x

Praha Stodůlky – Hostivice – Unhošť – Tuchlovice – Kačice – Nové Strašecí – 6 – Svojetín – Podbořany – Kadaň – Klášterec nad Ohří – Stráž nad Ohří – Kyselka – Andělská Hora – 6 – 205 – Rabštejn nad Střelou – Žihle – Kralovice – Chříč – Zvíkovec – Hradiště – Svatá – Beroun – 605 – Praha Stodůlky

293 km

Hurá, teplo! Hurá, volná sobota! Hurá, můžeme vyjet na celý den! Kam to bude dnes? Prozatím si dáme malý cíl někde na dosah. Třeba božskou zmrzlinu v Kačicích na Kladensku. Hostivice, Unhošť, Kamenné Žehrovice… známá místa, mockrát projetá trasa. Škarpy žloutnou podběly a pampeliškami, vrátily se vlaštovky a potkáváme spoustu motorek. Jaro je opravdu tady, a my se ho nemůžeme nabažit! K absolutnímu štěstí nám chybí snad jen kornout dobré zmrzliny. Bohužel ta v Kačicích to dnes nebude… Otvírají až v jednu hodinu . Chvíli dumám, kam se vydat dál. Nastolený směr určitě nabízí spoustu zajímavých cílů. Napadla mě Andělská Hora. Zřícenina hradu tyčící se nad stejnojmennou vesnicí na dohled ze silnice číslo šest, necelých deset kilometrů od Karlových Varů. Pokaždé, když jsem jel kolem, říkal jsem si, že tam musím někdy zavítat. Dneska by to šlo!
Nechce se mi ale jet po hlavním tahu mezi Prahou a Karlovými Vary, takže vymýšlím alternativní (atraktivní) cestu přes Klášterec nad Ohří. Vyrážíme. Naneštěstí musíme překonat nepříjemných dvacet kilometrů „šestky“ z Nového Strašecí. Moc jiných možností bohužel není, takže zatínáme zuby a doufáme, že nám některý z kamionů nepostaví u silnice křížek. A že jich tu je! Brrr, raději ani nemyslet…! Další cesta už ale nemá chybu. Silnice vedoucí ze Svojetína přes Podbořany do Kadaně je přesně taková, jakou máme rádi. A nejsme sami. Potkáváme tu víc motorek, než aut.
V Blšanech dozrál čas k obědu. V motorestu na Náměstí (zdejší náměstí má originální jméno) docela slušně vaří. Při odchodu se nás číšník ptal, jestli přijedeme za týden do Kadaně na zahájení sezóny. Škoda, že už něco máme, jinak bychom se určitě zúčastnili. Podle fotek na webu to bude pěkná akce.
Další malou zastávku děláme v Klášterci nad Ohří. Sladká tečka by bodla. Když nevyšly ty Kačice, musí zmrzlinová trubička z Lidlu stačit. Chabá náhrada, ale jinak docela dobrá.
Příštích třicet kilometrů jedeme malebným údolím Ohře. Skoro se až tají dech nad tou krásou. Černé skály tu mnohde padají až do vody, v meandrech řeky jsou sevřené malé vesničky a nade vším se tyčí panorama Doupovských hor. Zemský ráj to na pohled. V Radošově obdivujeme krytý dřevěný most. Musel jsem se po něm projet, třebaže naše trasa vede jenom kolem. Na lázeňské domy v Kyselce už je mnohem smutnější pohled. Přesto, že je tu a tam vidět snaha dát vše do pořádku, zdaleka není vyhráno a můžeme jen doufat, že záchrana přijde dřív, než zchátralé budovy spadnou.
Kousek za Kyselkou opouštíme Ohři a stoupáme k Andělské Hoře. Motorku necháváme u kostela na náměstí a jdeme se podívat nahoru. Stejně jako řada lidí před námi obcházíme pod schody zábranu a ceduli se zákazem vstupu. Probíhají tu jakési stavební práce. Tedy, dnes ne, to mají zedníci volno. Hrad je moc pěkný a výhled z něho ještě hezčí. Po prohlídce znovu usedáme do sedla. Do navigace zadávám návrat domů. Ne však přímo, ale pěkně oklikami a jinudy než cestou sem.
Chvíli zase trpíme na šestce, kterou pro dnešek nadobro opouštíme u Veselova. Ve Žluticích přejíždíme Střelu a po chvíli pak ještě jednou v malém, ale krásném a starobylém Rabštejně. O dalších dvacet kilometrů dál – v Kralovicích na náměstí chvíli vysvětluji navigaci, kudy nás má vést. Po chvíli mi (ovšem už za jízdy) nabídla zkrácení dojezdu o patnáct minut. Netušíc zradu jsem to odklepl. Až do Zvíkovce vše probíhalo bez komplikací. Za mostem mám prý zabočit doleva a pokračovat podél Berounky. Ty dva kilometry mezi Zvíkovcem a Hradištěm sice víc připomínaly cyklostezku než silnici, ale když jsme v jednom místě potkali auto, začali jsme tušit, že je to doopravdy průjezdné.
Křivoklátsko. Úzké, klikaté silničky vinoucí se mnohde nad hlubokými stržemi uprostřed lesů. Čas od času vás sice vystraší jemný štěrk v zatáčce, nebo míjíte auto jakoby naschvál v nejužším místě, ale i tak tudy jezdíme rádi. Z Králova Dvora už jedeme po staré plzeňské domů.