Suzuki DL 1000 V-Strom (2007)

Tak jsem opět vyrazil se Standou z České Třebové. Odjezd byl trochu napínavý díky Standovi. V 6hod vyrazil z České Třebové a byl opravdu rychlík. V 7:40 na mě zvonil u baráku. Otevřel jsem mu jen v "trenažérech" s vyvaleným pupkem a očima
Ovšem mělo to jeden podstatný háček. Standa si v Brně vzpomněl,že zapomněl doma doklady Chtěl jet bez nich,aby jako nezdržoval,což jsem odmítl při představě,že nás zastaví hlídkující SS sturmbanführer od rakouské CaK policie a začne ho dusit. Domluvili jsme se,že počkám,odložíme odjezd na později a kdyžtak někde vezmeme kus po dálnici,abychom to urychlili. Ještě mu kladu na srdce,ať jede opatrně,ať se něco nestane. Standa kývne a už zase letí zpět k domovu. Je mě ho až líto. Ještě jsem se pořádně neodlepili z Čech a on už bude mít za sebou,po návratu do Brna pěknou porci kilometrů. Věci mám nachystané na motorce,motorka stojí před barákem,já jsem po snídani,tak se trochu natáhnu k TV,požitkářsky zavřu oči a za chvíli klimbám... 11:45 zvoní Standa (už jsem jeho KTM slyšel otevřeným oknem. Jdu otevřít dveře a už na první pohled na Standu vidím,že se něco stalo. Standa s trpkým úsměvem sděluje,že měl nehodu. Na křižovatce vlítl do auta zezadu. Sice to ještě chtěl zachránit a strhl to doprava a ani nespadl,ale svým levým předkem bouchl do auta před sebou a rozbil mu koncové světlo. Sám má na masce vedle světla otisknutou barvu po nárazu,rozbitý blinkr a rozšklebenou levou kapotu. Obhlížím škody a je mě ho ještě víc líto...
Na první pohled to moc na škodu nevypadá,ale utržené držáky kapoty,rozbitý blinkr a divně se třepající plast na masce jakoby volali číslovku 10.000,-Kč. A k tomu dal chlapovi 2500,-Kč za rozbité světlo na autě,výměnou za milosrdenství gentlemanské dohody bez policajtů a sepisování nehodového protokolu. Z průhledné kancelářské lepící pásy jsme vytvarovali nový levý blinkr a jedeme směr Slovensko po dálnici. Máme před sebou skoro 500km. Maďarsko jsme jeli mimo dálnice. Ale ty roviny...ty roviny... 80km rovně,pak je mírná levá a za dalších 65km trochu doprava Se třema zastávkama a plechovýma prdelama dojíždíme do Gostilny Brančurnik
Chudák Standa...ten to má o 300km více.


Hospoda je u silnice,vaří,čepují pivo,pokoje za 30,-€/osoba/noc se snídaní. Snídani udělají podle toho na co máte chuť a na motorky mají parkplatz za brankou. No není to úžasné...?!? Je to úžasné...!!!


Dali jsem si výbornou večeři,u té naplánovali zítřejší den a k tomu jsme si objednali už méně výborné čepované Laško. Pivo jsem záměrně nejmenoval,protože více než pivo to byl spíš takový "výplach z trubek" Když ani po druhém půllitru nebylo Laško lepší,tak jsem šli spát.


Druhý den jsme se vypravili směr Bled a za mým synkem Alešem do Bohinjske Bistrice,kde byl s chlapama na rybách.

Těšil jsem se na Bled,že se i třeba vykoupu 1,5km před Beledem byla fronta aut a tak jsem to vzali po "čáře" kupředu ještě s jedním slovinským skůtrařem. Bylo zajímavé sledovat jak auta různé národnosti reaguji na motorky,jedoucí vpřed v koloně. Zatímco Holanďané,Němci,někteří Češi a Poláci uhýbali ke kraji,abychom mohli projet,tak Rakušáci,Slováci,Maďaři,Slovinci buď neuhnuli vůbec,nebo ještě najeli blíž středové čáře,abychom nemohli projet. A u jezera hlava na hlavě. Na koupání kašlem a jedem dál. V souvislosti s tímto a tím jak jsem jeli kus přes Rakousko a jak se chovají Rakušáci,jako naschválníčci,jsem na vážkách jestli nepřejmenovat Rakousko na Čuráčí zemi (zahraniční název by mohl být ve volném překladu Lofas land),nebo Pračurákov a podobně. Habsburská krev a chováním k Čechům by to tak odpovídalo. Nejsou to samozřejmě všichni,ale poměr 70% idiotů,20% poloidiotů a 10% jakžtakž normálních Rakušáků,tomu jen napomáhá. Jeden příklad z mnoha...kdy dojedete v krásných serpentýnách Octávku s rakouskou SPZ. Táhnete se za ním 30-50km/hod a když je dostatečně dlouhá rovina mezi dvěma vracečkama a chcete předjet "pana opatrného",tak najednou jedete 90km/hod vedle sebe a pan idiot si vás dovede vedle sebe do další vracečky tak,že jedete úplně nejnemožnější stopu a ještě vás to vytáhne do protisměru,kde naštěstí nic nejelo. No zanadáváte si do helmy,ale jedete dál,hodíte to za hlavu a chcete si užít zatáčky. Když přijedete na hranici SLO/A tak si pan "namistrovanejrakouskejšulin" stěžuje policajtovi,který kontroluje pasy,že jezdíte nebezpečně. Naštěstí to policajt neřešil. Takže jak... Pračurákov,nebo Čuráčí země...??? "...mým národům...zvláště pak milým Čechům..." Jára Cimrman by řekl: Vyhladit to Habsburské plémě,až do kořene
Tak konec stěžování. Takže jsme dojeli za mým synkem do Bohinjské Bistrice. S chlapcem jsme si dali zmrzku,oběd a kafe a na oplátku nám ukázal fotku s pstruhem z místních vod,který narostl do 72cm délky.

U kafe jsme naplánovali cestu zpět horama,rozloučili se se synkem a vyrazili vstříc dobrodružství a přírodě v horách. Na to,že jsme vybrali opravdu úzkou cestu,jsme na ní potkali 3 české auta a 2 slovinské. Prázdniny jsou znát,lidi jsou i tam,kde normálně není ani živáčka.



Měli jsme i jednu "adventure off vložku" kdy jsme se jeli po šotolince,která nás zavedla do lesa,kde už to bylo horší. Od lesáků vyjeté koleje,prudké vracečky ve svahu a rozježděná cesta od velkých aut vyžadovala průjezd na jedničku,přes spojku s nohama na zemi a leckdy třeba na třikrát. Co si budeme vykládat...V-Strom se do terénu jen tak tváří a s váhou 230kg + 100kg soudruh řidič,není úplně etalon skvělé průjezdnosti takových cest. Ale tak nějak v klidu si to šineme a užíváme i tohoto nezvyklého úseku cesty až dorazíme k úseku,kde se sesul svah a přes cestu spadl strom. Silnice 927 neprůjezdná díky sesuvu půdy a spadlému stromu. Vrátili jsme se asi 2-3km na cestu 428. Jdu to okouknout,jestli to náhodou nějak nepřestrkáme přes ten strom a kus svahu,ale zatím "závalem" je cesta samý šutr,tráva do pasu a je vidět,že tama už dlouho nic neprojelo Radíme se co dál a hned jsme zavrhli možnost to nějak strkat. Je tam docela prudký svah a kdyby nám těch 230kg váhy vyklouzlo z ruk,tak by pěkně jela asi 50m ze stráně a zarazila by se o nějaký strom. Standa trochu panikářsky vzdechl,že ta rozbitá cesta směrem dolů bude očistec na zemi.
Díky moderní technice jsem našel jinou cestu,ke které jsme se vrátili a pokračovali.



Na penzion jsme dorazili před 19hod. Dali jsme si večeři,Laško na žízeň a já pak raději bílé víno,které bylo na jiném levelu než Laško. Po celodenní únavě mě začali padat dekle,když ještě slunce svítilo Povídám Standovi,že se jdu na chvíli natáhnout a pak si ještě dáme pivo. To bylo asi 19:30hod a od té doby nevím o světě. Standa na mě prý ve 20:30 bouchal,ale já o tom nevím Stando promiň...staré kosti potřebovali odpočinek

V sobotu ráno odjíždíme. Dali jsme si snídani ve venkovském stylu. Kulaté prkno plné pršutu,výborného suchého salámu a sýru. A i když jsem číšníkovi řekl,,že chceme malou porci,tak se to nedalo sežrat.
Připadá vám to jako krátký výlet?? No nebyl to úplně ten s těch delších,ale musel jsem se vrátit v sobotu,protože jsem byl pozvaný na narozeniny. Čtvrtek přesun do SLO,v pátek ježdění po Slovinsku a Rakousku a v sobotu návrat. V tomto je Standa dobrý parťák. Porce kilometrů nijak nekomentuje,nestěžuje si a jezdí.
Ještě jednou díky tobě Stando za společnost a věřím tomu,že co nevidět opět vyrazíme. Že by ten Durmitor v září...?!?