Triumph Speed Triple R (2017)

Moto Morini Corsaro 1200

Je květen 2024, Speed je prodaný a náhrada za něj zatím stále žádná není. I když v říjnu 2023 málem ke koupi jedné motorky došlo. Tak tedy níže předkládám text, sepsaný den poté. Dlouho jsem váhal zda to sem dávat, nebo si to nechat pro sebe. Po půl roce jsem se rozhodl, že to sem dám, když už jsem se s tím psal...

Tak už jsem se zase byl podívat na nějakou motorku Nebo spíš po dlouhé době. Abych se nějak blíže dostal k tomu co a proč vybírám, musím se trochu vrátit do minulosti. Měl jsem Raptora (Cagiva Raptor 1000). Skvělý motor, v ne až tak skvělém podvozku. Dalo se jezdit ostře, ale chybělo tomu pohodlí, jednak divný posed a pak taky tuhý podvozek. Najezdil jsem na něm asi 70tis.km, ale pak už to přestalo být ono, tak jsme na něm jezdil méně a méně, až jsem ho pak prodal kamarádovi, který mě už pár let přesvědčoval. Že ho zprznil tuningem, po roce prodal, protože se doma dozvěděl, že je to moc silný a ten další majitel to zbořil, to už je taková smutná story.
No a jelikož s motorem jsem byl maximálně spokojený, hledal jsem za něj náhradu, takže ideálně dvouválec…ano, byly i tří a čtyřválce. A že jich celkem bylo ! Aprilia Tuono V2, V4, BMW S1000 R, Ducati Monster 1100, 1200, Streetfighter 848, Supersport S, Multistrada 950, 1200, KTM 990 SM, Triumph Speed Triple ve verzi standard i R… tohle všechno jsem zkusil, nebo i chvíli měl. Stále to ale nebylo ono. Některá má to, jiná zase ono.

Mám takový sen. Nebo spíš představu, jaká by měla moje ideální motorka být. Dvouválec, krásná, bez elektroniky. Nic starého, abych se v tom nemusel hrabat. Bohužel nic takového neexistuje. Takže budu muset udělat kompromis. Nejspíš v té elektronice, protože ta je za posledních cca 10 let všude. Nesnáším elektronický plyn, ať se výrobce snaží jak chce (někdy ani moc nesnaží), není v tom ten cit. Čest světlým výjimkám - Triumph. Ale prostě je to všude, takže jestli nechci starou motorku, budu si na to muset zvyknout. Další parametr, to znamená krása, je věc čistě subjektivní. Říká se, že krása se skrývá v očích pozorovatele. Něco na tom bude, ale objektivně se asi shodneme na tom, že japonské naháče posledních let, to je humus. Namátkou Suzuki GSX-S 1000, nebo Yamaha MT-10 ? Ale proč hned zvracet, existují i jiní výrobci, ideálně z Itálie, nebo Anglie, ti stále umí vyrobit motorku, na kterou se dá koukat.

Ohledně počtu válců…moderní dvouválce , to znamená Ducati, nebo KTM, prostě dole nejedou, musí se točit. Navíc díky elektronice je průběh vyhlazený a chybí tak to cuknutí odspodu, ta zloba a nutnost se s motorku sžít a naučit se jí krotit. Čtyřválec řadový je relativně nuda, taková V4, to už je jiná písnička a to doslova. Bohužel Aprilie Tuono V4 co jsem měl…nebylo to ono, dlouhé rychlosti a neochota motoru jet odspodu znamenalo talent na dlouhé táhlé zatáčky, ale ne pomalé „za roh“, ty mě přitom baví nejvíc. Ani podvozek mi nesedl, taky to chtělo jet jen rychle a manipulace řekněme do stovky nic moc. O servisu se nebudu raději zmiňovat, rosila místy voda, lezly z toho divné zvuky a občas to psalo service, někdy urgent service. Prodal jsem ji dokud to jelo, znovu už bych asi nechtěl ani novější model. I když ten zvuk vytočené V4, nádhera !

Pak tu máme poslední konfiguraci a tou je tříválec . Teoreticky si bere to nejlepší z obou světů a prakticky to skoro tak je. Triumph Speed Triple, měl jsem rovnou dva modely z let 2011 a 2016. Odspodu tahá fest a ani nahoře to neumře a průběh výkonu je krásně lineární s tím, že spodek a střed je přeci jen hutnější než u čtyřválce, na úkor špičky. Ale použitelnost, ta je parádní. Jelikož ale není vše na tom to světě ideální, i na těch tříválcích mi něco vadí, konkrétně zvuk. Jasně, pro někoho je to k smíchu, ale já motorku vnímám všemi smysly. Musí dobře vypadat, vyhovovat mi jízdně a zvuk tomu dodává to NĚCO. Čtyřválec ječí, dvouválec duní, zatímco tříválec…tak nějak divně kňourá. Zkrátka Triumph je jediná motorka, kde se obejdu bez laďáku, neboť jeho zvuk není nic, co bych chtěl zesilovat. Ale nejenom to, i pohodlí, nebo spíš jeho absence je důvod, proč hledám za Speeda náhradu. Tvrdá sedačka a ještě tvrdší podvozek. Je asi jedno co na něm nastavím, prostě to není ono. Jezdit rychle se na tom dá, ale jen po hladkém asfaltu.

Co tedy koupit, do čeho jít ? Zkoušel jsem snad všechny Ducati, ale i po osobní zkušenosti už asi s touto značkou nechci nic mít. Jejich nové motorky nic moc, staré nádhera, ale zase je to už moc starý a já chci jezdit a ne řešit nějaký řemeny a desmo. KTM mě nějak neláká, jestli vzhled, nebo neblahá zkušenost s KTM 990SM ? Ještě jsem zkusil BMW S1000R. Hezký to moc není, ale lákal mě ten semiaktivní podvozek a jekot vytočeného čtyřválce, kde pod plynem kopu kvalty nahoru, skoro jako závodník Jako nebylo to úplně špatný, ale nezaujala. Motor nahoře letí, brzdy to má hodně ostrý, no a nastavení podvozku se dá úspěšně měnit od supertvrdé po tvrdé. Celkově nepřesvědčila. No a o čemkoliv z Japonska se asi bavit nebudeme. Dvouválce nemají a jejich čtyřválce jsou moc a moc ošklivý.

Tak a co teď ? A ejhle, najednou se v inzerci zjevilo Moto Morini Corsaro 1200 z roku 2018, takže úplně ale úplně nejposlednější model motorky ještě s lankovým plynem bez elektroniky a ABS. Teoreticky úplný sen ! Motorka jen pět let stará, zato s výbavou, nebo spíš bez ní jako stará 20 let Už jsem po Corsaru koukal dlouho, ale jednak nebyla žádná poblíž a pak taky jsem se toho trochu bál. Všechny motorky v inzerci rok 2006-2007, takže už dost starý, navíc Ital a továrna každou chvíli těsně před krachem, než jí teda koupila Čína, skončila s produkcí 1200 a pod jejím jménem sem hrnou ty jejich 650 srágory. Ale to už je jiná story.
Neodolal jsem a na motorku se jel podívat. Koupená v ČR, původem předváděčka. Takže asi něco zažila…a ano, všech testů a videotestů se zúčastnila, přesně tahle. Předsudky stranou, pokud měla pravidelný servis, asi není co řešit a hlavně mě zajímá jak to jezdí. Naživo je nádherná, ještě o fous lepší než na fotkách, pokud bych měl vybírat jen podle vzhledu, nic neřeším a jdu do ní. Líbí se mi, že je vše originál. Nemám rád jiná zrcátka, KN filtry, blinkry, řídítka, různé samolepky, závažíčka a ze všeho nejvíc mě iritují zkrácené držáky SPZ. A tady nic z toho, jen laďáky Termignoni s vyjímatelnou vložkou už rovnou z fabriky. Tak to bych si nechal líbit. Jsem víceméně rozhodnutý že ano, stačí se jen svézt. Oblékám se a přemýšlím jaké to bude, těším se. Dvouválec o obsahu 1200 bez elektroniky, to prostě poletí. Stejně jako kdysi Raptor, ale ještě o kousek víc. Takové jsou mé představy, od jejichž potvrzení či vyvrácení mě čeká už jen kousek. Majitel hovořil něco o tom, že na kochání to moc není a na okreskách jezdí za 3 a za 4, také mluvil něco o Euro 4, s tím souvisejících dvou lambdách a přemapování řídící jednotky. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, ale měl jsem. Byl bych víc připraven na to, co mě čeká. Nastartuju, ohřeju a pomalu vyjedu z obce, zatáhnu a ? Ono to nejede ! Takové zklamání ! Teda ne že by to nejelo, ale je to přesně pravý opak toho, co jsem si představoval a co bych si přál. Motorka má dlouhé rychlosti, to za prvé. Takže šestku dávám až ve 150ti a na silniční jízdu opravdu stačí trojka a čtyřka. To by až tak nevadilo, horší je průběh výkonu. Vzpomínám na Raptora a Corsaro jeho náhradou fakt není a ani nemůže být. Chová se totiž jako klasický čtyřválec, dole to moc nejede a nahoře je všechno. Mnohem víc mi připomíná Ducati Multistradu 1200, která mě kdysi přesně takhle zklamala. Čekal jsem vzteklou bestii a dočkal jsem se úplně normální motorky, která sice jede, ale až nahoře. Jak ošidné je míti různá očekávání… Co teď ? Tohle si přece nemůžu koupit, to jsem přesně nechtěl. Chtěl jsem náhradu za Speeda, který jede „teď hned“ jen s lepším zvukem a nedočkal jsem se. Kam se hrabe Corsaro na Speeda ! Do cca 3tis.ot. nic, od 3 do 5 se to tak nějak sbírá, na klidnou jízdu dostačující. Od 5 do 7 už je to docela svižný, ale to nejlepší se skrývá nahoře, v pásmu od 7 od 9 a tam už je třeba dávat pozor. Zde by se nepozornost vzhledem k absenci kontroly trakce nemusel vyplatit. Jinak převodovka funguje přesně, spojka dobře a reakce na plyn je také slušná. Vibrace dodává v rozumné míře, motor je mechanicky lehce hlučnější, výfuk je lehce utlumený. Ale ten motor je naladěný prostě na vršek a to mi nejvíc vadí.
Co tu máme dál ? Podvozek, brzdy, pohodlí, ovládací prvky.
Jestliže od motoru jsem čekal něco jiného a ve finále byl lehce zklamaný, podvozek mě naopak příjemně překvapil. Kovaná kola. Jak je to znát ! Motorka se překlápí s ochotou a lehkostí šestistovky, je to skoro až neskutečné. Když si vzpomenu na Speeda a způsob, jakým ho musím doslova rvát do zatáček. Ta lehkost je opojná, ale musel bych si na ní asi docela zvykat. Jsem zvyklý zatáčet silou a to by tady nešlo, dal jsme si pár ostřejších zatáček a nedaří se mi do nich trefovat tak, jak bych chtěl. Ale myslím, že je to o zvyku a dalo by se to naučit. Párování je úplná špička. Proti Speedovi je to už na omak měkčí a můj dojem se za jízdy jen potvrzuje. O lehkých nerovnostech nevím a i ty větší motorka zvládá tak, abych na sedačce neposkakoval. A přitom, i když jedu hodně rychle, nehoupe se a nevlní. Tak tohle spolu s ochotou zatáčet se mi na motorce nejvíc líbí a bral bych to hned. Bohužel ale motorka se kupuje jako celek a ten mi dohromady neladí. Ale dobrý je, že vím, že to jde. Že podobně jako u Ducati existuje podvozek, který je měkčí, než u Speeda, přesto funguje.
S podvozkem tedy maximální spokojenost a co brzdy ? No popravdě nic moc. Neočekával jsem ostrost a sílu moderních radiálek a co se týče intenzity brzdění, opravdu je třeba za páčku vzít trochu větší silou. Ale co se mi nelíbilo hned, byly vibrace do páčky. Takže kotouče. Dle slov majitele sice měněné (proč, po cca 20ti tis.km, když u Raptora jsme měl i v 80ti tis.km stále původní ?), dokonce už podruhé, takže motorka má za svůj život už třetí brzdové kotouče. A to je divné, nevím proč se měnily, ale když to vibruje do páčky i s novými kotouči, bude chyba asi někde jinde. Že by třeba naražené kolo ? Úchyty na kotouče ? Brzdiče ? Nevím a obávám se, že to nechci a ani nebudu řešit. Ano, brzdy spolu s motorem jsou přesně ty dva důvody proč se nakonec omlouvám že mi nesedla, není to ono a na nabízenou motorku říkám NE.
Máme tu ještě pohodlí a ovládání. Tak podvozek už jsem zmínil, sedačka také není k zahození, ergonomie celkově výborná. Ale zase. Nebyl by to Ital, kdyby to nějakou drobností nepohnojil. Ze stupaček mi kloužou boty a to tak, že jsem zpočátku myslel, že je mám od oleje. Ano, nejsou gumové, ale kovové, ale úplně stejně to má Speed. A proč tam to jde a tady ne ? Stejné stáří, stejné km… Podle mě příliš měkký materiál, jehož ostré hrany se příliš brzy ohladí. Ale zase je to věc, co se dá snadno řešit. A ovládací prvky ? Přístrojovka, tak tady je doba vzniku motorky nejvíc znát. Otáčkoměr OK, displej je katastrofa. Malý nepřehledný, nic moc font, divný sklon a jediné tlačítko si funguje jak chce. Italská klasika. Kabely a konektory pod ní nebudu zmiňovat.

No a to je vše. Náhrada za Speeda, (natož pak Raptora - já si ho snad budu muset znovu koupit ?) stále nenalezena. Co teď ? Smířit se s přetechnizovanými Ducati a KTM ? (ta má navíc ošklivé snad vše co vyrobí). Zatím tedy zůstávám u Speeda, alespoň do doby, než najdu něco, co se mu nejen důstojně vyrovná, ale ho i trochu překoná. Tak že by třeba nový Speed 1200 ?