Lázně a přehrady (středa 6.9., den druhý) Moto Guzzi V7 Classic

Vlastník	Metal_Heart
Vloženo	24.10.2020
Aktualizováno	18.1.2024
Zobrazeno	3 693x

Vlastník

Metal_Heart

Vloženo

24.10.2020

Aktualizováno

18.1.2024

Zobrazeno

3 693x

Středa, den druhý. Ráno se probouzím časně, jako vždycky, postupně balím věci a nastrojuji zpátky na motorku. Když paní správcová otevřela kiosek, vracím klíče, kupuji si koláček k snídani a kolem deváté vyrážím na krátkou obhlídku Františkových Lázní. Prvně zastavuji v lázeňském centru, nacházím sochu Františka, dělám pár fotek, v Lidlu si dám kafe, a vyrážím k první z dnešních devíti plánovaných přehrad.
Tou je vodárenská nádrž Horka, bohužel hned na odbočce je zákaz vjezdu, a o kousek dál i zákaz vstupu. Byl všední den, a protože nestojím o žádný incident s pracovníky vodárny, fotím jenom ceduli a valím dál, přes Habartov a Svatavu k nádrži Tatrovice. Tady se dá dojet až k patě hráze, pěšky bych možná došel až na její korunu. Na to ale není čas, tak jenom fotku, narovnat záda, a jede se dál. Projíždím Nejdek, Abertamy a přijíždím na křižovatku Jáchymov/Boží Dar. Jáchymov vynechávám, tam jsem byl před pár lety s přítelkyní, a mířím přes Boží Dar a Loučnou pod Klínovcem na přehradu Přísečnice.
Zastavuji u plastiky, symbolizující křídla racků, překvapuje mě velikost vodního díla, o kterém jsem doteď neměl ani tušení. Pořizuji pár fotek, počasí je dokonalé, chvíli odpočívám a kochám se, než vyrazím dál. Příští zastávka: Kadaň. Napřed ale ještě dělám krátkou zastávku u farmy větrných elektráren Kryštofovy Hamry, a za chvíli už parkuji u Františkánské zahrady v Kadani. Sbíhám po pěšině na Nábřeží Maxipsa Fíka (fakt se to tak jmenuje!), fotím hráz údolní nádrže Kadaň, a vracím se k motorce, snad mi nikdo mezitím neprohrabal zavazadla.
Vymotávám se z města a napojuji se na státovku č. 13 směr Chomutov, kde mě čeká nádrž Otvice. Podle map se to tedy jmenuje "Velký Otvický rybník", ale budiž. Dalšími hrázemi v okolí jsou Jirkov, Zaječice (tam nacházím jen prázdný přepad), a hned vedle VN Újezd. Potom jsem měl v plánu napojit se zpátky na třináctku, bohužel po pár stech metrech narážím na kolonu vytvořenou díky úplně čerstvé nehodě. Na dohled mám spousty modrých majáků, po chvíli přistává i záchranářský vrtulník. Tohle bude nadlouho. Probírám to s podobně postiženým jezdcem na "RTčku" BMW, nakonec to otáčíme a vracíme se krokem, po krajnici, opatrně, zpátky k nájezdu, odkud jsme do té šlamastyky najeli. Potom chvíli bloudím, ale nakonec nacházím tu správnou výpadovku, natankuji na zítřek plnou, a přes Žatec dorážím do kempu Piraňa u hráze VD Nechranice.
Hned u vrátnice narážím na partu pěti mladých kluků, kteří se rukama nohama snaží domluvit nocleh. Původně jsem je měl za Němce, ale byli to Belgičani. Nabízím se jako tlumočník, a potom, co se všichni úspěšně ubytujeme, strávíme zbytek večera společně u ohně.
Za druhý den mám tedy najeto 212 km, na šňůrku přehrad se mi podařilo navléct dalších devět korálků, navštívil jsem pouze jedno lázeňské město, ale zase jsem poznal partu prima lidí, takže můžu být opět spokojený.