Jawa 250/353 Kývačka (1960)

Nápad, že pojedeme na sever Čech, jsme měli už při loňském návratu z Frýdlantu nad Ostravicí. Začali nám prázdniny, počasí bylo předpovězeno jako ideální na takovouto cestu, a tak jsme se dohodli, že se vydáme na cestu co nejdříve. Jako den odjezdu byla stanovena neděle 2. července, čas 8:00 a místo horažďovické náměstí.
Na místo srazu jsme se dostavili všichni tři (já, binSladin a Čiko) včas a tak odjezdu nebránilo nic - ještě pár fotek a může se vyrazit. Cesta na první den byla naplánována tak, aby jsme dorazili do Vlastějovic u Zruče nad Sázavou, kde byl můj kolega z VŠ Ondřej na chatě s přáteli. Na chatu jsme dorazili asi okolo čtvrté hodiny odpol. Po příjezdu na nás již čekalo chlazené pivo, tak nebyl důvod na něco čekat. Večírek se rozjel parádně a tak se stalo, že jsem ani nepostřehl, že binSladin s Čikem už spí a já, místo abych spal také, jsem hrál karty o "zelenou". Sice jsem ani jednou neprohrál, ale Ondřej do mě lil peprmint, jako by se tak stalo. Z tohoto důvodu se ranní odjezd přesunul na odpoledne.
Druhý den byla v plánu cesta do Červeného Kostelce, kde byl camp Brodský, jenž nám doporučila binSladinova spolužačka Dita (zdravim). Do campu jsem dorazili v cca osm hodin večer a to kvůli zdržení, které nás potkalo u Zbraslavic. V domění, že mi praskla přední žárovka, jsem rozebíral světlomet a přitom jsem upustil parabolu a ta praskla. Novou jsme sehnali u pana Zelenky ze Zbraslavic (tímto velmi děkuji), který se věnuje historickým motocyklům. V campu jsme postavili stan, došli pro "točený do petky" a plánovali, co na další den. Dohodli jsme se na výletu do Adršpachu, což bylo asi 30km cesty. Přišla nás navštívit i Dita a tak jsme fajně podřístali a šlo se spát až po půlnoci. Výlet do Adršpachu a s ním spojená prohlídka skal trvala téměř celý den. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na jídlo v pizzerii a zkoušeli se dovolat binSlodinovo kamarádovi z VŠ Jiřímu, jenž bydlí v Hronově a také vlastní JAWU. Jenže Jirka byl nedostupný a tak následoval návrat do kempu Brodský.
Autorova poznámka: Tady musim vyzdvihnout binSládinovo "vynikající" plánování strategie, neboť u piva a šipek "geniálně" odhad' situaci a i přes jeho uklidňující řeči, že 'to za tmy zvládnem...', jsme ten stan prostě nepostavili a spali pod širákem. Na druhou starnu - špatný to vůbec nebylo, jediná vada na kráse byla padající rosa.
Druhý den - ještě před odjezdem - se na nás Jiří přijel podívat. Sice autem, ale přijel. Ten den byla v plánu trasa z Č. Kostelce do Turnova. A však za Trutnovem (po dlouhé jízdě obcemi a následném táhlem kopci = chlazení na prd) se binSladinovi kousl motor a tak nezbývalo než zastavit a alespoň půl hodiny počkat, až motor vychladne, aby se vidělo, co se stalo. Naštěstí nebyl motor zadřený, tak se za vydatného mazání (snad 1:10) a ještě vydatnější modrobílé mlhy mohlo pokračovat v cestě.
Příjezd do Turnova byl asi v sedm večer. Camp byl maximálně obsazený, a tak jsme i přes zákaz postavili stan v lese a motorky zaparkovali tamtéž. Na návštěvu za námi přišel další binSládinův spolužák (ten jich tam na severu ale má :) David a tak se pilo a povídalo. Na druhý den bylo plánů několik, avšak cíl cesty byl jediný: návrat domů. A to z toho důvodu, že Zárybnická na "čétéčku" hlásila na noc ze čtvrtka na pátek bouřku. A v pátek na západě dokonce bouřky po většinu dne.
Abych se vrátil k plánům na čtvrtek: od Jiřího jsme dostali tipy na muzeum motorek v Bakově a na originální středověkou restauraci v Dětenicích. Do Dětenic jsme se podívat jeli, neboť zažít v normální restauraci hlášky typu "Co to bude k žrádlu?" nebo "To už nesežereš? Pajšl nebere?" je asi nemožné. A zkuste si někde v restauraci jíst kuře rukama a kosti házet za sebe na zem... Na místě nám jeden turista ze Strakonic (takže téměř soused) řekl, že je tam normální, když Vás pří jídle okradou (!). Nechybělo ani dobové ošacení - prostě typický středověk. Bohužel v době, kdy jsme do Dětenic přijeli, bylo v krčmě zavřeno. Nedalo se nic dělat, jelo se domů.
Cestou k domovu - někde u Tábora (a vlastně za celou cestu, když neberu na mysl hadr v Čikovo karburátoru) nás potkal jediný větší problém a to, že se na mojí motorce urval kryt od řetězu a nadělal dost paseky. binSladin dokonce vyslal Čika do blízké obce pro klíč č.32 na dotažení matice na zadním kole. Za půl hodiny už bylo po problému a tak hurá domů. Ještě jedna zastávka na občerstvení v Katovicích a ve 20:00 jsme už byly doma v Horažďovicích.
Za celý výlet jsme najeli přes 800km a zjistili, že Západní Čechy jsou kraj co do ceny PHM jeden z nedjražších. Nechci šahat vlastníkům resp. provozovatelům čerpacích stanic do svědomí, ale rozdíl o více než korunu na litr Naturalu pětadevadesátky je fakt moc...