Tak jsem byla pozvána na pidisrazik přátel co jsem letos poznala. Že jich opravdu není málo.
Těch mých téměř 5000km s nimi byla paráda ani nevím kde se to vzalo, když vezmu v potaz mé předchozí roky kdy se občas i stalo že moje mašinka viděla cestu jen jednou za sezónu a nebo sloužila jen jako dopravní prostředek do práce. Za necelých devět let co jezdim je to 13 400km.
Nu což, když není správný doprovod nejde to lámat přes koleno. Na sólo vyjížďky jsem dlouho neměla odvahu, teď se i těším.
Poseděli jsme, pokecali, nachystali baštu a plánovali co bude příští sezónu.
Pár z nás se rozhodlo pro rozšíření na plné A a přesedlání na silnější stroje i motorky.
Jo je spousta takových co nemaj rádi skútry mezi sebou, my jsme naopak rádi když se přátelé posunou a splní si sen. Jsou mezi námi i takoví co už moto měli a šli do skútru, buď kvůli pohodlí nebo prostě jen zkusit co víc vyhovuje. Někteří se vrátí k moto, jiní jsou spokojeni.
Já už si na Maxíka zvykla, vyměnila bych jej jen když mám parkovat v terénu. 
Parta byla velmi překvapená když jsem řekla že jsem v podstatě začátečník i když drandim už tak dlouho, ale stejně překvapeni byli i já když tvrdili že jsem podstatně čitelnější než si mysleli, že mě nebudou muset docepovat. 
Ptali se kdy přesedlám já, jen k mým možnostem a schopnostem v řazení, kdy měl málem infarkt komisař při zkouškách, že nevím co mám zařazeno a raději jsem zastavila a rozjela se znovu. 
Tak to prostě nechám být. Mám v okolí pár takových co s nadšením pořídí kde co a pak na tom nejezdí, nebo to pořád obměňují a nejsou nikdy spokojeni. To není pro mě.
Takže příští rok kolama dolů, zkoušej svoje hranice mimo hranice jiných. Jinými slovy neohrožuj jiné když máš chuť riskovat. A já se nadále budu držet zásady kam nevidím neřítím se, raději o vteřinu pomaleji než o vteřinu rychleji do hrobu.
Benzínu zdar jak občas prohlásí brácha
-
Přátelé
-
-
-
Hostitelé
-
Zmíněný posun hostitele
-
Babinec s čahounem
-
Jonáš a Martin
-
-
-
-
-
-
-
A v tomhle jsme tam jeli, nezapadl nikdo
