Dovolená - stále po ČR s NEJvýchodnějším bodem BMW R 1200 RT

Vlastník	ToRoAshi
Vloženo	22.4.2019
Aktualizováno	7.4.2024
Zobrazeno	5 630x

Já vlastně navážu tam, kde jsem minulý rok o dovolené skončil. A to tím, že jsme loni s baťůžkem chtěli objet všech 6 českých nej, ale nepodařilo se nám dojet na nejvýchodnější bod ČR, protože to nedala zadní guma. A tak jsme si tenkrát řekli, že ten nejvýchodnější uděláme někdy o víkendu….a to někdy bylo prozatím nikdy, takže jsme si řekli, že o letošní dovolené to bude jeden z našich hlavních cílů. No a druhý cíl byl jet vnitrozemím a navštěvovat památky, zajímavosti a celkově si to pohodově užít. A tak jsme to i udělali...
První den
Vyrážíme v sobotu dopoledne, nespěcháme, včera ještě v práci, takže večer balení, v sobotu dopoledne nabalit na Vraníka a výjezd. Pro tento den víme, že chceme dojet na zámek Červená Lhota a pak dál směrem na Slapy. Navigace BMW vybrala pro nás úžasnou cestu – ze Znojma na západ těsně po hranicích s Rakouskem. Vratěnín, Slavonice a pak Nová Bystřice. Průjezd Českou Kanadou byl krásný a překvapilo mě, v jak dobrém stavu jsou takto podél hranice samotné silnice. Byla to skvělá a pohodová jízda. Cestou v Číměři jsme dali v motorestu u cesty oběd a pak již dojeli na zámek. Po prohlídce se nám už nechtělo jet někam daleko, takže nakonec jsme skončili v kempu Knížecí rybník pod stanem. Kemp solidní, dobře vybavený vč. restaurace, takže večeře a pivko….
Druhý den
V poklidu se budíme, balíme vše na Vraníka a jdeme do kempové restaurace na snídani. Pak vyrážíme do centra Tábora a následuje prohlídka středu, focení s Žižkou, procházka křivolakými uličkami a dobré kafčo na náměstí. Pak již jen oblečení do motorkářského a vyjíždíme směr Slapy. Dojeli jsme na Rabyňskou vyhlídku. Krásné místo, pohled z vrchu na meandr Vltavy je úchvatný. A zde došlo k první změně trasy. Myslel jsem, že pojedeme na Křivoklátsko, ale můj baťůžek zde otevřel ilustrovaný prospekt Posázaví a bylo hned vše jinak. Sedáme na Vraníka a odjíždíme údolím posázavského Pacifiku směr zámek Jemniště. Zámek je nádherný a je zde krásně vidět, že se zámecký pán velmi dobře o něj stará. Mají zde skvělou zámeckou kavárnu a park plný pávů. Viděli jsme i celého bílého páva. Po prohlídce se už slunce pomalu klonilo k obzoru, tak jsme vyhledali ubytování na blízké farmě a na večeři si zajeli do centra Benešova.
Třetí den
Opět vstávání v poklidu, snídaně z vlastních zdrojů a pak již odjezd na nedaleký hrad Český Šternberk. Tento zámek patří také šlechtickému rodu, stejnému jako Jemniště, takže byla vidět stejná péče a snaha o zachování. Stejně tak interiéry a vybavenost byla skvělá. Po prohlídce jsme se zastavili ještě na pár fotek dole u Sázavy a pak již dál směr Hradec Králové. Prohlídka Uhlířských Janovic, prohlídka empírového zámku Kačina (krásný), zastávka v Pardubicích v centru spojená i s večeří v pizzerii a pak již kemp Stříbrný rybník u Hradce Králové. Městský kemp velmi dobře vybavený a udržovaný a taky dost plný. Ale místo na náš stan a pro Vraníka se našlo, pak již večeře v místní restauraci a zase pivečko a je čas jít na kutě.
Čtvrtý den
Po sbalení a snídani v kempu jsme se ani neoblékali do motorkářského, protože jsme přejeli jen na centrální náměstí Hradce Králové a šli na jeho prohlídku. Náměstí bylo poloprázdné a krásné. Celkově architektura, kavárničky, restaurace, podloubí, kostel, historická radnice a pak Bílá věž, na kterou jsme vystoupali. Je to krásně udělané, plno zajímavostí, zvon, který je třetí největší v ČR a pak krásné výhledy z ochozu věže. Když pojedete do HK, tak toto doporučujeme. Dali jsme si tu pak i nějaké občerstvení a vyrazili dál. Směr Holice, Africké muzeum Dr. Emila Holuba. Byl jsem tu jako kluk se školou, tak jsem to chtěl znovu vidět a i ukázat baťůžkovi, která to neznala. Bylo to pěkné, moc příjemná zastávka. A jízda pokračuje směr Polička. Prohlídka Poličky v pozdním odpoledni, na věž Bohuslava Martinů bylo už zavřeno, takže se sem budeme muset ještě někdy vrátit. A pak již přejezd do oblasti Jeseníků, kde jsme rozložili stan v kempu Krásné v Novém Malínu u Šumperku. Pěkný menší kemp s krásným koupacím rybníkem.
Pátý den
Opět po nabalení Vraníka sedáme do místní restaurace a objednáváme snídani. Po ní se oblékáme a vyrážíme směr Kouty nad Desnou. Zde nás už čeká výjezd sedačkovou lanovkou místního skiareálu a pak cca 4 km výstup na vrchol, kde se nachází horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Příroda krásná, počasí lehce pod mrakem, takže ideální na takovouto tůru do výšky 1300 m. Prohlédli jsme si vše a pak překvapení pro mého baťůžka….17ti kilometrový sjezd dolů na koloběžkách. Po batůžkově počáteční nejistotě s tím, že na kolobce stála naposledy jako malá a probržděném první svahu to už pak šlo a po cca hodině a čtvrt jsme dojeli do cíle dole v Koutech. Odevzdat koloběžky a jdeme do místní restaurace na pizzu a pak do vedlejšího ski baru na kafe a bylinkového Praděda ?. Pak už pro zhoršující se počasí se domlouváme, že si dáme přejezd Červenohorského sedla a následně jen nakoukneme do Jeseníku, abychom pokračovali dále do ubytování, které jsme si vytipovali v Bruntále. Chtěli jsme cestou sice ještě navštívit lázeňskou Karlovu Studánku, ale systém objížděk a prací na silnicí včetně uzavřených silnic z ní učinil nedobytné místo. No nic, necháme také na někdy jindy a jedeme do Bruntálu. Ubytování v hotelu Montenegro včetně ochotného umístění Vraníka do jejich garáže a pak již jen večeře a zasloužený spánek.
Šestý den
Začínal deštivě, propršelo půl noci, ale pohled na meteoradar ukazoval, že než se nasnídáme a oblečeme, bude po dešti. A to se přesně vyplnilo, takže se loučíme a vyrážíme směr nejvýchodnější bod ČR. Cestou zastavujeme na prohlídku zámku Kravaře, což nás trochu zklamalo, protože exteriéry jsou úžasné, ale interiéry jsou díky armádě za komančů vykradené, nezachovalo se nic. Alespoň že výzdoba kaple to přežila ?. Pak přejezd a venkovní prohlídka památníku II. světové války v Hrabyni a už směřujeme na nejvýchodnější bod ČR. Místo dosaženo odpoledne. Dokumentace, prohlídka, odpočinek a pomalu se sbíráme zpět k Vraníkovi, který je zaparkovaný na nedalekém parkovišti. Pak už jen 80 kilometrový přejezd do Frenštátu pod Radhoštěm, kde chceme nocovat před zítřejším výjezdem na Pustevny. Ve Frenštátu jsme objevili úžasnou malou hospůdku u Hastrmana, zaměřeno na rybí speciality. Dali jsme si dohromady rybí talíř (pstruh, candát, kapří hranolky) a nemělo to chybu. Všem doporučujeme k navštívení a ochutnání místních dobrot. Pak už jen ubytování v příjemném hotelu Kolonie a večerní pivko nesmí chybět.
Sedmý den
Začal opět honícími se mraky, ale nepršelo. Takže po snídani jsme vyrazili kolem dokola přes Bílou do Prostřední Bečvy, odkud vede cesta nahoru na Pustevny. Na parkovišti motorky parkují zadarmo hned u budky ostrahy. Převlékli jsme se a jdeme nahoru. Nejdříve chceme vidět opravený Libušín. Už zdálky je vidět ta nádhera, která se ještě více zhmotní poté uvnitř, kam jsme zašli na kafe. Interiéry jsou úchvatné, strávili jsme tady více času, než jsme si mysleli. Pak jsme se vypravili na Stezku Valaška. Také krásně a citlivě zasazené do krajiny. Jsou odsud bezvadné výhledy do okolí. Zastihla nás zde krátká, ale intenzivní přeháňka, nicméně dalo se tam schovat, tak jsme ani nepromokli. Poté přechod na protější vrchol a vzdání holdu soše Radegasta. A pak již zpět k Vraníkovi, kdy jsme si cestou ještě dali místní halušky s brynzou. Mňam. Byly výborné. Po oblečení nás čekala cesta přes Hostýnsko-vsetínskou hornatinu do Vsetína. Byla to krásná cesta nahoru dolů, samá zatáčka a i zde bohužel i uzávěry a objížďky. Po příjezdu do Vsetína jsme se ubytovali v hotelu Magistr na náměstí a vyrazili na krátkou prohlídku spojenou s večeří.
Osmý den
Dovolená se kloní ke svému závěru, dnes již docestujeme domů. Po snídani v krásné zahradní kavárně nás čeká přejezd do Luhačovic. Ovšem ještě před tím průjezd obcí Vizovice a povinná zastávka u Rudolfa Jelínka. Kupujeme bylinné likéry, skleničky a baťůžek i ochutnává ?. Do Luhačovic přijíždíme dopoledne a trefujeme lázeňské trhy. Tak to měla moje drahá polovička hned o zábavu postaráno. Pomalu korzujeme tržištěm, pak navazujícím parkem až na nově opravenou kolonádu. Moc krásně udělané. Ochutnáváme všechny prameny včetně Vincentky a já přemýšlím, jak rychle jsem schopen se z jedoucí motorky dostat do podřepu s odhalenou zadnicí, kdyby to na mě náhodou přišlo ? Naštěstí nic takového nebylo. V lázních jsme krásně zrelaxovali a pak jsme se přesunuli do nedalekého Uherského Brodu navštívit naši kamarádku Silvu a Vaškem. Po příjemném pokecu nastala závěrečná část cesty – přejezd domů do Znojma. Tam jsme se dostali večer kolem 19 hod. po příjemné večeři v restauraci U císařské cesty.
Urazili jsme příjemných 1220 km a Vraník šlapal k naší plné spokojenosti, opět s apetitem nějakých 5 litrů na sto…. Už se s baťůžkem těšíme na další výjezd.