Ducati Monster 695 (2006)

Nastal den, kdy jsem po 5 letech ježdění jako fotograf na akci Ducati Day jela poprvé jako jezdec na svém stroji. Od rána se střídal strach a nadšení. Cestou jsme probrali s kamarádem, jak se na okruhu jezdí, co znamená, která vlajka apod. Nejvíc mi utkvěla v hlavě modrá vlajka – tu kamarád v Mostě ještě neviděl, ale znamená nech toho za sebou předjet. Máme vyzkoušeno, že optimálně z Prahy do Mostu dodávkou a vezme se s sebou stan, kvůli stínu a zázemí na celý den.
První jízdu jsme měli po 10 hodině, takže času bylo relativně dost. Kamarád pojede první a ukáže mi stopu. Nastal čas a jelo se na start, úmyslně jsme se postavila na konec, věděla jsem, že budu nejpomalejší, tak proč zbytečně překážet. Dostali jsme pokyn a jelo se. Kamarád ikdyž jel pomalu, tak na měl byl stále rychlý, po asi půl kole, jsem na něj mávla, že se s tím nějak poperu ať jede. První patnáctiminutovka mi připadala nekonečná, co jsem si stihla všimnout, tak nejpomalejší kolo jsem jela za 3 minuty a 32 vteřiny, takže odjetá 4 kola a za tu dobu jsem viděla modrou vlajku asi 16x, hlavně že ji ten chytrák v Mostě nikdy neviděl
Takže sečteno podtrženo, dojela jsem k autu a prohlásila, že už na to nevlezu, byla jsem vyřízená, unavená, smutná a nasraná, že jsem pako a nemám tam co dělat.
No měla jsem asi půl hodiny to nějak rozdýchat a vlezla jsem na druhou patnáctiminutovku, už jsem nějak věděla do čeho jdu, pravda byla jsem stále vyjukaná, ale začala jsem si povídat s motorkou a bylo to hned snazší.
Odpoledne jsem měla třetí a poslední patnácti minutovku, to byl v mé hlavě převrat a jízda, kterou jsem si konečně užila, po návratu k autu jsem měla úsměv od ucha k uchu Během poslední patnáctiminutovky jsem koukla na čas a kolo jsem už dala za 3 minuty