Honda GL1800 GoldWing (2002)

Opět vypršel rok a bylo na čase se setkat ve svátečních červencových dnech, tak jak jsme si loňský rok slíbili. Samozřejmě, že proběhly i nějaké ty změny v sestavě motorek a bohužel pro některé, i účastníků.

Plán byl jasný předem již dva měsíce. Projet pár kilometrů po Německu a taky se podívat v Čechách na Onen Svět
Jako středobod tras a účastníků zájezdu byl zvolen kemp Annín , který nám vcelku vyhovuje (samozřejmě, výhrady by se našly, ale nejsme z cukru apod.)

Den první.
Vzhledem k tomu, že první den byl příjezd do kempu po práci, alespoň některých z nás, tak se pojala cesta do kempu nic moc dlouhá. Přeci jen, nechat (čtvrtého účastníka) kamaráda čekat dlouho samotného při hájení bojových pozic není slušné...
Nu což, čas v kempu je dán na šestou, který bohužel musím posunout o cca půl hodiny, což bylo předem zkonzultováno a prohlášeno za "Akademickou" půlhodinku, která je tolerována. A tak se na předem domluveném místě v Budějcích setkávají tři duševní mladíci, kteří si přeci jen cestu do kempu zvolí nepřímou a v navigaci se nastaví zatáčky. Konečně začíná něco normálního, co jen tak nenavštívíme

Po vzájemném uvítání, zabrání chatek (vyjímečně jedeme bez stanů) a vybalení toho nejnutnějšího, ukuchtění večeře z "domácích zdrojů", končíme samozřejmě v místním restauračním zařízení na jedno rychlé.
Perlička prvního dne: V domnění, že mám plnou bombu na vaření (klamu tak svého spolubydlícího, který si vařič ani bombu nevzal), stavím vodu na kávu. Ještě se nestihne ani vařit a najednou je vařič potichu. Nu což, voda má určitě už vyšší teplotu, tak zaléváme. V následujících dnech jsme tak odkázáni na vařič dalšího účastníka...
Přibližná trasa z prvního dne - zde .

Den druhý.
Další den vstáváme tak, jak jsme zvyklí ze všedních dnů a tak vlivem volných dnů, na nikoho netlačíme Vyrážíme po snídani na trasu, která je doporučena jedním Jarinem (to je nick, nikoli nadávka!) z motorkari.cz. Trasa vcelku pěkná, jen nás ze začátku Německa zmátly hned dvě objížďky, které nám v první chvíli nedošly a tak jsme byly nuceni se obrátit. Další postřehy negativní byly ty, že na ní bylo dost často (asi tak z jedné čtvrtiny až třetiny) omezení rychlosti. Nicméně projížďka splnila to co měla a my poznali kousíček nepoznaného. Po příjezdu do kempu, se setkáváme s dalšími hlášenými účastníky víkendu. Probíhá klasické kolečko zakončené... .. jako obvykle
Perličkou dne, v podstatě jedna z těch, které se s dotyčným povezou asi už na pořád?, byla ta, že jsem si při plánování, resp přetahování GPS dat do navigace nezkontroloval provedené uložení. Na štěstí jeden nejmenovaný kolega si před čtvrtkem trasu uložil do svého chytrého telefonu. Nicméně měl zafixováno, že to je v Rakousku. A tak nás ten den vedl po "Rakousku", přestože my ostatní jsme jeli po Německu včetně jeho - samozřejmě, teď to tak nevyzní
Večer probíhá klasické kolečko, přebrodění potoka motorkami a následné ukojení základních životních pudů a upřesnění kudu-tudy cesta "má" bude další den ubíhat.

A máme tu den třetí, sobota je jak malovaná. Trasu nakonec necháváme na GPS jen s tím rozdílem, že má vytčený cíl - rozhlednu Onen Svět. Zde se máme v plánu naobědvat, bude-li to možné?! Víme již z předchozích vyjížděk, že se zde výtečně vaří a výhled z malé věžičky po okolí je vcelku také obstojný. Po luxusním obědě jsme nebyli schopni těch cca 50schodů vyjít a tak nás vyhlídka minula
Cesta vedla přes "Horní i Dolní", ale stála za to - funkci "zatáčky" v GPS mohu vřele doporučit!
Z tohoto dne, asi vlastně jenom z tohoto dne, je pár fotek.
Po příjezdu do kempu se jdeme osvěžit do potoka. Voda byla teplá asi tak na 2cm, přestože opodál byla "vidina", která tu teplotu mohla zvednout . Pak proběhl zrychlený přesun na "jedno" orošené a vzápětí se šlo zpátky k chatkám grilovat a probrat dojmy s pojmy včetně života mrtvého brouka. Padly zásoby přivezené na tento víkend a po sléze i my
Tento den zřejmě bez perličky..?
Musím se přiznat, perličku jsem vytvořil osobně tím, že při úmyslném matení navigace jsem způsobil infarktovou situaci nejen sobě, ale hlavně kamioňákovi. A to tím, že jsem mu vjel nečekaně přímo před nos. Byl to takový fofr, že jsem se mu nestihl ani omluvit - pokud je to někdo z čtenářů, že se poníženě omluvuju a potkáme-li se někde, má u mě panáka Nejhorší na tom bylo, že kdybych jel v původně zamýšleném směru a po kilometru nemusel celou naši malou kolonu otáčet zpět, nic by se opravdu nestalo..?

Den poslední, neděle. Návrat k blízkým a běžnému životu nás nutí sbalit si svých pět švestek, poklidit, rozloučit se některými účastníky a urovnat si trasu domů. Nechvátáme a tak probíhá výměna motorek a zkratka domů vede po již oblíbených cestičkách . Cestou se zastavujeme na Kvildě, v místní cukrárně-pekárně na ňaminku a něco k pití. Počasí se začíná horšit. Studený vítr a mraky spolu s dvaceti kapkami deště, nás ale neodradí a my se v klidu dále kocháme, než dojedeme do bodu rozloučení. Zde se po zas jednou povedené akci rozjíždíme k domovům
Perlička dne byla ta, že jsem při včasné přípravě na balení se, zjistil, že plynová bomba byla víc než dostatečně plná a funkční, čili jsem byl řádně otitulován, pochválen za úsporu vlastního atd., atd.

A kam příští rok, když svátky vycházejí na sobotu a neděli..? Těžko říci, nicméně tradice již byla započata a tak mohu s klidným svědomím napsat, že určitě něco vymyslíme

Tímto děkuji všem zúčastněným a vám, co to čtete