KTM 990 Adventure R (2010)

Po červnovém výletu do Bosny a Černé Hory, jsem měl v plánu ještě v srpnu Albánii. Bohužel jak je to zvykem, kamarádi na poslední chvíli změnili plány, tak to vypadalo na klasickou sólo jízdu, ale na poslední chvíli jsem přibral parťáka. No díky okolnostem jsme Albánii nepokořili, takže zas jen Bosna a Černá Hora. Abych zahnal smutek, rozhodl jsem se ještě v září pro třetí cestu na pyrenejský poloostrov a to opět s průjezdem Gibraltaru a Portugalska. A tentokrát s parťákem Martinem.

1.den NE 10.září
Ráno máme sraz v 6:00 v Chrudimi na pumpě. Vyrážíme ještě za tmy, u Poděbrad lezem do nemoků, které nám vydrží až do Bavorska. Moc se nezdržujeme, jen tankování, nějaký kafe a nutná dálniční nuda přes Německo.Odpoledne přejíždíme na Mulhouse do Francie a ještě kousek pokračujeme po dálnici až před městem Dole sjíždíme na nacionálku a pokračujeme jihozápadním směrem až do města Chalon-sur-Saone. Tady berem pěkný kemp za 8,60 éček za osobu na noc. Sprcha, pár kurevsky drahých točených, ani nevím značku , ale cena byla 4,80e!!! a jdeme na kutě.
Dneska ujeto 1128km.


2.den PO 11.září
Ráno vstáváme pod zataženou oblohou, balíme stan a zrovna oblékáme nemoky . Mám v plánu projet Francii víceméně mimo dálnice po tzv. portugalské trase, kamioňáci budou vědět. Je to trasa napříč Francií od Mulhouse na přechod Irun do Španělska. Jedeme na Moulins,Montlucon, Bellac, Angouleme a dolů do Bordeaux. V pozdním odpoledni vyjíždíme z Bordeaux, kde už sundáváme nemoky a vstříc sluníčku míříme na jih zase kousek po dálnici. Sjíždíme cca 50 km před španělskou hranicí do městečka Capbreton. Bohužel kemp má už zavřenou recepci, tak jedeme kousek vedle do dalšího kempu, tam už vše ok, akorát už nefunguje restaurace. Inu tak dneska trochu pošetříme. Počasí zatím žádná hitparáda, ale veŠpáňu bude dobře. Cena kempu 10,-e za osobu .
Dnes najeto 792km


3.den ÚT 12.září
Ráno opět probuzení pod tmavou oblohu, a voda je cítit hodně blízko, v rychlosti pobalit, obléknout nemoky a razíme. Než dojedem k Irunu, stihne nás slušná průtrž,která ale netrvá dlouho, ještě chvíli mrholí při průjezdu pohořím za hranicemi, volím cestu mimo placené dálnice, od San Sebastián jedeme jižně po A1 přes Tolosu, Beasain, Vitorii-Gasteiz a na kopci před Mirandou de Ebro zastavujeme na benzince na malou svačinku a hlavně sundat nemoky a pro celé Španělsko a Portugalsko (aspoň doufám ) je uložit pod bagáž . Z Mirandy jedeme souběžně s placenou dálnicí, ale po ne tak nudné okresce až do Burgosu. Tam už se nám ukazuje Španělsko ve své kráse a počasí, teď už krásně slunečné, nám velí sundat další vrstvu. Pokračujeme stále jižním směrem přes Arandu de Duero k pohoří Somosierra a z jeho vršků už sestupujeme pomalu k Madridu. Občas zastavíme na nějakou fotku, tankování, něco vypít, sezobnout... Madrid projíždíme v odpolední špičce, ale není to nic neobvyklého, navíc s mašinou se to nechá aspoň někde trochu projet. Z Madridu pořád udržujeme jižní směr až k městu Madridejos, kde dneska vezmem pokoj v dálničním motelu Santa Anna. Spal jsem tady před dvěma lety na minulé cestě za opičáky. Mašiny v podzemní garáži pod zámkem, útulný pokojík, sprcha a hurá na večeři a hlavně vychlazená cerveza Mahou Zatím obdivuju Martina, který to dává, vzhledem k tomu, že je to jeho první velká cesta, celkem v pohodě. Aspoň to na sobě nedává znát .
Dnes najeto 681km

4.den ST 13.září
Probouzíme se do slunečného rána a bez zbytečného zdržování vyrážíme do nedalekého městečka Consuegra, které je známé cestou Dona Quijotta na návrší nad městečkem, která je lemována větrnými mlýny. Přes den je to tu samý autobus a hlava na hlavě. Klidnou atmosféru si tady vychutnáte jen brzy ráno. Ale stojí to za to, rozhled do okolních krajů je úžasný.
Ale zpátky do sedel a jedeme do Ciudad Real a tady se stáčíme na západ a po N-430 projíždíme střední Španělsko, překrásnou krajinou, stále při slunečném počasí... prostě paráda. Držíme směr Merida. Zastavíme na venkově v malé hospůdce u cesty, dáme malý obídek a dál na cestu. Pokračujeme západním směrema za městem Badajoz překračujeme portugalské hranice. Na prvních platidlech sjíždíme z dálnice a začíná další úžasný kus cesty portugalským venkovem, občas dubové háje, občas hory, malé městečka... míříme k Lisabonu, ale před ním se dáváme opět na jih a budeme kopírovat pobřeží s útesy a plážemi a Atlantikem na dohled. Na okraji města Sines zjišťuju defekt zadní gumy. Zkouším dofouknout kompresorem, ale marně. Domorodci radí nedaleký servis, takže opatrně dojíždím tam. Bohužel je KO duše, ale i plášť, přestože Mitas ve verzi Dakar, dle tvrzení vydrží opatrnou jízdu sprázdnou duší... Nevydrží. Byl to 1 km, jel jsem v jednom, obezřetně a pomalu. No nic, po domluvě zjišťujeme problém, nejsou tady na velký motorky vybavený a skladem žádná vhodná guma není. Zítra svátek... naštěstí mechanikvolá kamaráda a ten za půl hodiny na své Advě přiváží značně jetou Mitasku. Po krátké debatě velí sundat z jeho mašiny zánovní Pirrelku Scorpion a už je na mojí, nová duše byla skladem... cca za 170 euro sakumprásk odjíždím a šťastný. Mimochodem to byl týpek, kterej na svý Advě projel rok předtím Sibiř!
Už je večer tak honem dojet ještě 15 km do dnešního cíle, kemp v Porto Covo. A už bydlíme, pro jednoho 8,50 za noc, rychlá sprcha a jupí na večeři a piváka...
Dnes najeto 708km.

5. den ČT 14.září
Dáme po probuzení kafčo a už jsme za řidítky, Atlantik stále po pravé ruce. Tyhle ranní jízdy venkovem po pobřeží, kdy není provoz, není ještě takové horko, prostě miluju. Projíždíme Aljezúr a kousek pod ním v malém městečku Carrapateira odbočujeme doprava na útesy k moři. Vlevo útesy, vpravo krásná pláž vyhledávaná surfaři. Úžasný místo. A už nám zbývá jen pár kilometrů k dalšímu nádhernému místu naší cesty. Sagres. Malé městečko na jižním cípu Portugalska, na samém výběžku stará pevnost, nádherné útesy vysoké několik desítek metů, dole pláž... a ještě popojedem na výběžek Cabo de San Vincente, kde je maják a opět fantastické scenerie... Když se dosytosti vynadíváme , nafotíme, vyrážíme zpět do vnitrozemí a směrujeme to do Španělska. Míjíme Lagos,Portimao, Faro a už jsme zpátky ve Španělsku. Další zastávkou je město Huelva , v části La Rábida je nejenom krásná botanická zahrada ale hlavně muzeum karavel Kryštofa Kolumba. Jsou tady přesné repliky všech tří lodí s kterýma vyrazil Kryštof Kolumbus na svoji objevitelskou plavbu. Kousek od muzea je také jeho socha.
Z Huelvy pokračujeme do Sevilly, projíždíme nejsušší částí Španělska, v létě je tady výheň jak v pekle. V Seville odbočujeme opět na jih,Jeréz de la Frontera a známý okruh, Cádiz a den končíme poblíž města Conil de la Frontera, kde jsem byl při minulé cestě na exkurzi u kolegů hasičů na centrální stanici, konkrétně v kempu Roché. Příjemné prostředí, bazén, restaurace , točený pivko..
Dnes najeto 649km

6.den PÁ 15.září
Opět slunečné ráno, vzhůru dál... jedeme do Tarify. Je to brána do Afriky, projedem město, kolem přístavu odkud vyplouvají rychlé trajekty do Maroka a na pláž až k pevnosti. Pár fotek a pokračujeme dál do kopců přes které dojedeme do Algesirasu a na Gibraltar. Už se tam těším, budu tam potřetí. Když vidím z vrcholků kopců algesiraský záliv , přístav a naproti vzpínající se gibraltaskou skálu, skoro mám slzu v oku. Projedeme poledním mírným provozem až k letišti, které odděluje britské území od španělského města La Linea de la Conceptión, pár fotek a jedeme se ubytovat do kempu Sureuropa. Postavíme stan, odstrojíme kufry a bagáž z motorek a jen nalehko vyrážíme na Gibraltar. Přes ranvej letiště, což je jediná suchozemská přístupová cesta na toto britské území. Lanovka od hasičské stanice dnes nejezdí, tak to zkusíme na motorkách. Přes mýtnici už ale neprojedem. Už asi tři roky tam ani motorky nesmí. V roce 2013 jsem si ještě jezdil po skále jak se mi zlíbilo. Prý ekologie... hovno, potřebujou rejžovat, takže jedině mikrobusem, lanovkou, nebo pěšky. Necháme mašiny kousek pod mýtnicí u cesty a šlapeme pěšo. Hurá na opičáky a kouknout na Afriku. Jsem tady potřetí ale takhle hezky jsem na černý kontinent ještě neviděl. Koukáme , fotíme a pomalu směřujeme k motorkám a ještě trochu pojezdit po Gibraltaru. Na Europapoint, na maják...a zpátky do kempu. Ještě nakoupit doplna levný benzín. Cestou se stavíme na nákup a v lékárně, protože na Martina se skulila motorka a má spálenou nohu od výfuku. Dáme ještě před kempem na pláži pivko a dlabanec. Pak ještě hupnem do moře při západu slunce, no teplá voda to není, ale to se nechá...
Dnes najeto jen 155km

7.den SO 16.září
Dnes máme namířeno podle pobřeží přes Esteponu, Malagu, Motril a tam na sever přes Granadu do pohoří Sierra Nevada až k vrcholu Picco de Veletta. Tam je opět neskutečný úsek, horské serpentiny, vynikající povrch silnice, zatáčka za zatáčkou, nádherné výhledy do údolí...pohledy na zasněžené vrcholky .. Stejnou cestou se vracíme zpět na pobřeží středozemního moře a den končíme v mém oblíbeném kempu v malém městečku Castillo de Baňos.Noc pro jednoho za 14 é. Ubytovačka , koupel v bazénu, malá prochajda do hospůdky na večeři a zpátky ještě něco ztrestat do kempu na bar.
Dnes najeto 456km.

8.den NE 17.září
Dneska chceme vyrazit brzy a přejet až na sever do podhůří Pyrenejí. Ale jen hupnu na mašinu ztuhnu... defekt zadního kola. No to snad ne.. No nic, hodinka a je vše v cajku, duše zalepena a frčíme s malým zpožděním dál. Cesta ale v neděli pěkně ubíhala, zastavujeme jen na tankování a krátké odpočinky. Almeria, Murcia, Alicante, Valencia, všechno po neplacených rychlostkách a na d Valencií sjíždíme na pobřežní N-340 a tou jedeme až před Tarragonu k městečku Reus a pokračujeme po okresce severně až do města Montblanc do kempu Capfún. Bohužel recepce zavřená, ale protáhneme se kolem závory a bydlíme. Stihnem ještě pizzu a pár piv, takže super.
Dnes najeto 878km.

9.den PO 18.září
Probouzíme se opět po dlouhé době do chmurného rána, balíme, recepce která otvírá až v 9 projíždíme grátis ( sorry, fakt jsme spěchali ) a za chvíli už oblékáme opět nemoky a k hranicím do Andorry dojíždíme v silném dešti. Škoda, chtěl jsem to tady trochu Martinovi ukázat. Malý nákup v motoshopu, Martin potřebuje nový nemok. Projedeme hustým provozem hlavní město Andorra la Vella a míříme vzhůru do vrcholů Pyrenejí. Místy teplota klesá až na 2 stupně a začíná padat sníh. Ale to nás nezastaví a už už jsme na vrchu a pomalu sjíždíme pod úpatí hor a začíná se lehce oteplovat, sluníčko si hledá cestu skrz mraky a je to hned veselejší.
Krátká zastávka , svléknout nemoky, svačinka a jedem dál. Krásný úsek cesty až k Prades, který zkalí jen radar kousek před Perpignanem, ale to se dozvím až o 4 měsíce později ( 144 ,- euro ). Jedem po dálnici po pobřeží až k Beziérs a tam se stáčíme po A75 směr Clermont -Ferrand a naším dalším cílem je viadukt Millau. Ale po chvíli opět stavíme a oblékáme nemoky. Déšť trvá i u mostu, pár fotek a jedeme dál, naštěstí déšť po dalších kilometrech ustává a když nad Millau sjíždíme z dálnice , už je zase slunko. Projíždíme krajem kaňonu řeky Tarn ale po chvíli ho opouštíme a směřujeme po N88 přes Mende a dál do Le Puy-en Vellay. Kam dojíždíme už téměř za tmy. Ale majitel nás pouští do kempu a domlouváme se na ráno. Postavíme bydlení, dáme sprchu, něco uklohníme na vařiči , něco málo tekutých voltů do hlavy , aby se nám lépe usínalo a jdem na kutě.
Dnes najeto 750km.
P.S. Martin je držák a přestože ho musí spálená noha pěkně bolet, jede bez řečí a podle výrazu si to i užívá

10.den ÚT 19.září
Po probuzení a zjištění předpovědi počasí se rozhodujeme pro cestu nonstop až domů, pokud to bude v rámci možností pro oba únosné. Hodinku po startu už nebe opět černá a už strojíme do nemoků. St. Étiene, Lyon, Bourg, Dole ...prostě ta známá tranzitní, nudná, dálniční trasa domů. Hranice do Německa překračujeme už za celkem slušného počasí, ale pokračujeme podle dohodnutého plánu z rána s tím, že kdyby to nešlo, někde zakempujem, třeba na divočáka. Ale jede to pěkně, občas dáme zastávku na tankování, kafčo, něco malého do žaludku a kilometry ubíhají. Začíná se stmívat a my už se pomalu blížíme k Norimberku. U Amberka dáváme na benzínce buřta a pokračujeme.Rozvadov překračujeme po desáté večer. U Plzně opět zastávka na benzínce, velké kafe a jedem dál. Začíná se ochlazovat, bereme nějaké vrstvy oblečení ale jedem. Za Prahou poslední zastávka, ujišťujeme se, že to domů prostě už dotáhneme. V Chrudimi zastavujeme ve dvě hodiny ráno, tam poplácám Martina po zádech a dojíždím posledních 15 kiláčků dom. Zdárně ve 2:15 zastavuju na dvorku a ve 2:30 už mám sprchu za sebou a rozdělaného lahváčka a píšu parťákovi, že jsem doma ok.
Poslední etapa měřila 1423km!!!
Byl to výlet v rychlejším tempu, ale vzhledem k časovým možnostem, to prostě jinak nejde, mě to vcelku vyhovuje, parťák byl dopředu s tempem seznámen a myslím, že se s tím popral statečně. Celkem jsme za těch 11 dní najeli 7620 km.