Motodovolená Rumunsko 2017 Honda CB 600F Hornet

Vlastník	Alojs01
Vloženo	23.9.2009
Aktualizováno	24.4.2022
Zobrazeno	2 778x

Pátek 30.6.
Praha - Košice
Už cesta na nádraží s Davidem byla zajímavá, na všech semaforech z Hostivaře, kromě jednoho, nám padla červená. Kuba na hlavák dorazil chvíli po nás.
Přes ubezpečení, že nám nádražáci pomůžou a poradí s kurtováním, to byla jen planá slova a dík patří ostatním motorkářům. Přesto každý drncnutí a škubnutí vlaku jsem měl obavu o motorku a už jsem se pomalu smiřoval s pocitem, že z Košic pojedu domu hned druhý den a zase vlakem. S jakou radistí jsem uviděl motorku ráno na svém místě vám ani nemusím vyprávět.
Kupé ve vlaku nás překvapilo svou „velikostí“ a trochu hladoví jsme doufali v jídelní vůz ale stevard nám překazil plány s tím, že ve vlaku žádný jídelní vůz není. Rychle jsme tedy ještě mazali pro něco teplého do Burgu Kingu.
Cesta vlakem byla poučná i z jiného pohledu. Z vedlejšího kupé jsme vyslechli naučnou debatu o blahodárných účincích polykání sperma pro děvčata a o nástrahách análního sexu… div že nám ty hamburgry nezaskočily…

Sobota 1.7.
Košice – Satu Mare – Baia Mare
Košice byly pod mrakem a vytrvale pršelo… Poprvé nasazujeme nepromoky.
Na motorce zjišťuju, že mi nefunguje USB dobíjení na telefon. Obal na řidítkách zas tak nepromokavej není a díky zahřívání se fólie na pouzdře zevnitř mlží, tak stejně po chvilce kulový vidím, ale na vymotání z města to stačí.
Na hranice už přijíždíme bez nepromoků a za sluníčka. Čekala nás 2hodinová fronta protkaná troubením nervózních řidičů, které svůj účel splnilo a celníci otevírají další bránu.
Podle zvyku přijíždíme do první obce a plyn zaklapneme na 60km/h a co se nestane. Předjíždí nás jedno auta za druhým, včetně kamiónů. No nic, jsme v neznámé zemi, co kdyby si na nás místní policie smlsla.
Ubytování máme naprosto luxusní v hotelu New v Baia Mare.
Neděle 2.7.
Baia Mare – Sighetu Marmatei – Borsa – Vatra Dornei - Bistrita
Krásná cesta do Sighetu a pak peklo… Rozkopaná silnice a 50km jsme jeli skoro 2 hodiny při teplotě 30st.C V obci už jezdíme téměř 70km/h a stále jsme nejpomalejší.
Na následujícím úseku z Vatry poprvé dnes rychlost přesahuje stovku a užíváme si zatáčky.
Ubytováváme se na kraji městě Bistrita v hotelu Diana – vrchol komunistického stavebního umu . Vedle je vynikající fastfood, kde povečeříme a protože řízek (což je jediný, čemu v lístku rozumíme) nechceme, zdárně nám posloužil google translator. Ještě že už jsou volný data 
Pondělí 3.7.
Bistrita – Reghin – Sovata – Praid - Sighisoara
K snídani jsem dostal párky z friťáku, úplná guma .
Odpo přijíždíme do Sovaty, kde podruhé nasazujeme nepromoky a pokračujeme do Praidu. Po obědě se vydáváme na prohlídku do solného dolu. Obrovské prostory plné zábavy pro děti, lanové město, pingpongové stoly, prolejzačky a dokonce i kostel… Škoda, že cestu do dolu a z dolu zajišťují staré autobusy tunelama bez odvětrávání, to zřejmě těm lidem a respiračníma chorobama, který se tam jezdí léčit, moc nepřidá.
Stále vydatně prší a proto vynecháváme lázně v Sovatě a pokračujeme dál do Sighisoary. Na parkovišti u Kauflkandu bookujeme penzion. Přestává pršet a kluci se vydávají večer do města a já zmožen koukám do mapy, čtu si a odpočívám.
Úterý 4.7.
Sighisoara – Rupea – Brasov – Fagaras - Poienari
Davida budí ze sna blížící se srpnový spartan race a vyráží ráno běhat. Já jsem vzhůru taky, ale na tohle nemám kecky…a vlastně ani morál To každopádně udělá tento týden ještě několikrát, klobouk z hlavy ven…
Návštěva nejstaršího opevněného kostela ve Visrci je také skvělá enduro vložka. Tady nás překvapila asi 80ti letá paní průvodkyně, která hovořila plynně německy, anglicky, francouzsky a samozřejmě rumunsky, až jsem se styděl…
V Rupee jsme si chtěli dát kafe na hradě, ale bez vstupenky ani na nádvoří , tak si kafe dáváme na pumpě kousek dál po cestě. Na pumpě nikde nikdo, jen my, obsluha a najednou autobus z Hradce. Vůbec jsme cestou potkávali docela dost našinců.
Start transfagaras je famózní, asfalt nic moc, ale ta příroda a výhledy stojí za to. Odpoledne jsme už nestihli otevřený pravý Drákulův hrad Poienari, tak se ubytováváme v hotelu pod hradem a tuto památku si necháváme na ráno. Jo a v obcích už jezdíme 80kou jako všichni ostatní. Policii je to šumák, navíc by nás těma schnilejma Sanderama asi stejně nedojeli 
Středa 5.7.
Poienari – Ramnicu Valcea – Horezu – Novaci - Sugag
Když napíšou otevírací doba hradu od 9, tak to znamená, že po 9. teprve paní s lístkama a bodyguard začínají stoupat těch 1500 schodů. Cesta má trvat 30 minut, my to zvládli za 17 a dalších 10 minut čekáme, než ta pani s bodyguardem udýchaní dorazí. Dočkali jsme se, viděli panoramata i napíchlý zločince od Vláda a stálo to za to.
Dneska máme nějakou smůlu na placení. Na dost místech (pumpy, restaurace) neberou karty a nemají zájem ano o EURA (na doporučení jsme si Lei měnili jen pár na nouzovku). Naštěstí to bylo jen dneska, ostatní dny jsme tento problém něměli.
Začátek transalpiny nás dostává a nejenom začátek. 110 km perfektní silnice (vyjma 2x cca 20m šotolinových úseků) a úžasných scenérií, pastevců ovcí, koně… Máme jeden den k dobru a tak v Sugagu na pumpě u kafe dávám návrh, abychom se tu ubytovali a zítra si pecku dali ještě jednou tam i zpět. Kluci souhlasili, ale pod podmínkou, že to pak natáhneme co nejdál.
Čtvrtek 6.7.
Sugag – Ranca – Sugag – Sebes – Deva – Brad – Beius - Oradea
Ani po druhé se to neomrzí…navíc jsme se s obědem se nechali inspirovat místními a děláme piknik.
Za dvojitou alpinou v Sugagu opět oblékáme nepromoky a tak zkracujeme, alespoň jsme si to podle kilometrů mysleli, cestu do Oradey. Vůbec nechápeme systém opravy silnic. Na jednom hlavním tahu v délce 90km probíhájí 4 totální rekonstrukce v různých místech, takže se střídá krásný asfalt se staveništěm a silnicí v katastrofálním stavu. O čem jsem se ještě nezmínil, jsou toulaví psi. Je jich tam spousta, ze začátku jsem měl obavy, aby nám nevběhli pod motorky, ale jen v klidu koukali… a když už jsme si na to zvykli, přišel zlom. Dvakrát na nás dneska vystartovala smečka a to moc příjemné nebylo.
V Bradu sundáváme nepromoky a za sluníčka pokračujeme do Oradey. Ubytování jsme v hotelu Atrium a zase naprostá spokojenost, jen slečna recepční byla trošku zvláštní…
Otázka večera, budou zítra termály?
Pátek 7.7.
Oradea – Budapešť - Štůrovo
Odpověď_ budou. Nakonec se rozhodujeme pro Štůrovo, které je zhruba na poloviční cestě domu a Kuba ještě v noci bookuje penzion. Vstáváme dřív , abychom tam včas stihli dojet a trochu si to ještě užít. Kuba nechce věřit, že snídaně je skutečně od 7 a ještě dospává.
Ovšem po příchodu k motorkám mi padá zrak na mé zadní kolo, které je poloprázdné. Vytahujeme kompresor, abychom mohli dojet k nebližší pumpě. Z gumy tam vyndám cca 2cm kovový trn a pozoruju v práci Kubu, kterak gumu precizně opraví knotama. Tak příště už to budu příště umět taky .
Než to zaschne, nakupujeme v blízkém Kauflandu nějaké „korále“ na doma. Místním pivem a vínem udělám doma zajisté radost .
Hranice do Maďarska projíždíme bez problémů a člověk má hned zpět ty své jistoty, jako je pes za plotem, jízda v obci do 60, řidiči, kteří pouští motorkáře a všude platební terminály na karty .
Je příšerné vedro, až si říkám, jestli odpolední návštěva termálů bude opravdu to, po čem toužíme…
Při průjezdu Budapeští trochu upravuju svůj obdivný pohled na ní (byli jsme tam s rodinou na jaře na prodloužený víkend), je sice krásná, ale pouze centrum…
Termály ve Štůrovém jsou narvané k prasknutí a jak tam tak bloumám, spatřím na jedné z budov nápis MASÁŽE, hurá, konečně místo, kde nikdo, kromě masérů není  a „léčebný proces“ pro naše záda doplňujeme bublinkovou koupelí.
Večeře v místní hamburgrárně je skvělá, ale po téhle dovolené si hamburger s hranolkama a pizzu několik týdnů nedám, bylo toho v tak krátkém čase opravdu na mě dost.
Sobota 8.7.
Štůrovo – Nové Zámky – Senica – Břeclav - Praha
V Nových Zámcích se s Davidem loučíme s Kubou, který jede ještě navšívit kamarády a my frčíme dál na Břeclav a po dálnici domu. Před Prahou ještě pro jistotu mokneme, aby byl účet spravedlivý, 4 dny s deštěm, 4 dny bez deště.

Rumunsko je úžasná země, krásná příroda (člověk se ale nesmí moc vyklánět, aby nezahlédl místní systém odpadového hospodářství) a architektura, která se tak diametrálně mění snad co každých 100km. Ceny ubytování (700-1000Kč za 3 osoby někdy se snídaní) ,jídla (60-120Kč) zaplaťpábůh za google translator a benzinu cca 27Kč jsou pro našince velice příznivé.
Celkem ujeto 2650km se spotřebou 3,8-4,3 l/100km