Tretí endurance s WM 7/2017 Yamaha YZF-R6R

Vlastník	Ozzy_
Vloženo	16.7.2015
Aktualizováno	4.12.2023
Zobrazeno	3 690x

A je to tady. Vrchol sezóny, v podobě sedmihodinového vytrvalostního závodu je za dveřmi. Bohužel pro mě, plán vyrazit už ve čtvrtek, a trénovat na nedělní závod mnou neoblíbený Slovakiaring už od pátku bere vážné trhliny, neboť naše kuchyně podstupuje kompletní rekonstukci včetně výměny podlahy.

Po lítém boji s podlahou, kuchyní, vodou a mojí drahou ženou, která, představte si to ! chce před mým odjezdem mít v kuchyni i lednici nakonec přeci jen vyrazím už ve čtvrtek, a na SKring dorážím chvíli před půlnocí.

Stěhujeme se s Elfmenem do boxu, dáváme zdravotní chmelovou limonádu, a kácíme se ke spánku do dodávek.

Páteční ježdění je jedním slovem ... dokonalé. Nepočítám v to zához Elfmena, který byl naštěstí kosmetický, ale počasí dokonalost sama, zadní nová K1 dokonalost sama, trať mě baví, a motorka funguje. Den zakončuji s osobákem 2:20.070, a jen těžko mohu být spokojenější, neboť z minulého osobáku jsem ukousnul dvě a půk vteřinky.

Už během dne doráží Veverka + Kitty, každý svým megavozem (buržoazie) a po lehké reorganizaci boxu, který s námi sdíleli během pátku dva rakouští soudruzi se vydáváme na koloběžkách prozkoumat trať tak zblízka, jak je to jen možné.

Elfmenovi doráží rychlá spojka Domča s novým plexi a lešením, takže následuje šroubovačka na kačeně.

Finále dne je čekačka na Roumena a Alobalistu + Míšu do 2 do rána, neboť napřed před sebou strkali kolonu americké armády, a následně zesměšnili a následně nemohli vyměnit epesní zimní gumu na dodávce v dešti a po tmě.

No což, den dobojovaný a jde se na krátký spánek před sobotní kvalifikací.

Vzhledem k tomu že jsem rozjetý z pátku, beru na sebe odpovědnost kvalifikovat team. Což se neukazuje jako nejlepší nápad, neboť od rána prší. Nechám se vyprovokovat Alobalistou, a přezouvám motorku na mokré. Abych během šesti kol zjistil, že je dráha přesně v tom stavu raději pomalu na slicku, než rychle dojebat přehřátou mokrou gumu.

No i tak je nešetřím, už mají něco za sebou, a dávám si i mokrý slovenský osobák 2:32.053. Nějaký čas zajetý máme, a jde se přezouvat znova na sucho.
Dávám vzhledem k chladnějšímu počasí na zadek K2ku, a vydávám se do první suché kvaldy. Opět se luxusně svezu, a s časem jen 2 desetiny za platným osobákem jsem navýsost spokojen.

První jízda po polední pauze je vzhledem k dopolední vodě vyhlášena ještě taky jako kvalifikační, což už vzhledem k zajetému času neřeším a jdu se prostě svézt. Bohužel v prvním měřeném kole přeháním svojí snahu v rychlé levé na třetí horizont, a následuje učebnicová ztrátu předku v apexu, a klouzačka směr kačer. Vzhledem k tomu že tahle zatáčka s naloženejma 130+ v apexu umí být hrob motorek tak nějak nechápu, jak to že jí vlastně nic není. Odháním sanitku, přivolávám traťáky ať mi ji pomohou postavit, a pomalou jízdou se dosunu do depa.

JA PICUS. To je tak kdyz clovek po 2 letech namontuje nové lamináty. Ja vím proč jsem je nelakoval. No nedá se nic dělat, všechno dolů, pořádná kontola, závod se blíží, a já potřebuju motorku vyzkoušet před zítřejší sedmihodinovkou.

Kolegove v boxu se ukazují jako gentlemani, a pouští mi Kačery z Kařerova ...

Naštěstí jediná faktická škoda je uražené plexi, a moje sebevědomí. No lepší teď, než to klukům zkazit v neděli při sedmičce. Ani obejitý celý paddock nevydal náhradní plexi na R6R 08+, ale kluci ze slovenskáho GARO racingu slíbili jedno dodat druhý den ráno.

Do warmupu, je bajk ready, a tak zkouším jak se jede na nahatém supersportu. Až na fackovačku na rovinkách od větru to celkem funguje. Jsem rád že jsem mohl ject hned znova. Tenhle pád byl čistě můj, a hlava to nese dost těžko.

Sing závod pro mě nic neřeší, nechávám na bajku starou gumu, a prostě chci jen vyzkoušet techniku. Chvilku si zazávodím asi se třemi motorkami včetně teamového kolegy Alobalisty, ale pak pozoruji kromě vředu na mém mozku i problémy s řazením které se stupňují, a usuzuji že čidlo rychlořazení dostalo při pádu svůj díl.

Takže po čtrnáctém místě v závodu odvážím motorku klukům z Brabaxu, a prosím je o výměnu čidla rychlořazení. Naštěstí mám náhradní. Mě už se dneska nechce nic.

V závodech si v podstatě celý box zajel osobáky, takže nálada je vynikající. Speciální číslo je pak zabíjačka kačeny, která se stále dost hřeje, a manuál odhaluje speciální odvzdušňovací proceduru. Přední kolo musí být o metr výš než zadní. Teď jak to zařídít. Bereme kačenklu do teplých, a za popruh nahozený na zábradlí o patro výš ji uvazujeme na horní brýle. No velká švanda. Povedlo se, odvzdušněno. Pokračuje volná zábava, ale přeci jen umírněná, a pelechy nás přijímají většinu ještě před půlnocí. To hlavní se blíží.

Ráno už ladíme strategii. Vzhledem k přihlášeným teamům to vidím na lítý boj max o páté místo. Kluci z Gara, od Hognerů a z RF teamu jsou pro nás v normálních podmínkách neřešitelní. Problematicky se jeví i Kombajnéři, a Peleši. No sedm hodin je dlouhých, uvidíme.

Stanovujeme strategii, dodělávám střídací ceduli, a osazuji přivezené sériové plexi. S nelibostí si prohlížím značně ojetou přední pneumatiku, ale SC2/K2 předek se na dromu nenachází, takže se nedá nic dělat, musí to odject.

Na pitwallu budujeme zázemí v podobě stolečku, počítače s časomírou a poznámkovým blokem a střídacími cedulemi pro Kitty&Rossinku&Domču které byli tak laskavé, dokonalé, úžasné a skvělé, že se o "Kopyta" a "The Beauty and Beasts" po celý závod skvěle starali.

Do závodu pouštíme prvního Alobalistu, následuje Roumen, Mike, a naposledy já. Znamená to že mám spoustu volna, a času kontrolovat strategii, a plánovat kraviny. Dlužno říct, že celé dopoledne padají tu a tam kapky, ale dráha nikdy nezvlhne. Klidu to ale nepřidá, jak jezdcům na trati, tak stratégum na pitwallu.

Kluci jedou famózně, rychle, a nataují střídání na celou nádrž, přestože po nich teamový boss požadoval vydržet 40 minut a pak to nechal na nich, jak se budou cítit.

Ani se nenaděju, a sedím na motorce a vyrážím na trať. V závodě už bohužel nepokračuje pelech racing team, kteří měli pád hned v úvodu závodu, a bohužel prý se zraněním. Snad nic vážného. Páté místo se tak jeví bezproblémově, pokud samozřejmě nespadneme. A doutná i naděje na čtvrtou pozici, pokud by se povedlo porazit Kombajnéry.

RF, Hogneri i Garo už jsou daleko před námi. Povinnost velí nesplašit se a napřed si objet trať. Hned po cca dvou kolech vidím červenou motorku v kačeru po cílovce. Hogneři ? Nicméně odtud do depa je to kousek, a motorek mají pět, to stejne není šance. Už na to nemyslím a jedu dál. Teda jedu, plácám se okolo 2:30, a různě zkouším jak moc dráha drží. Pak už ani nevím jestli kloužu proto, že je dráha někde vlhká, a nebo proto že mi vychladli gumy bezdůvodně pomalou jízdou. Každopádně za chvili začne opravdu pršet. Časy padají až ke 2:40, a já bojuju s přilnavostí a strachem. Na cílovce signalizuju ať připraví mokrou motorku, a snažím se jim dát 4 kola čas.

Mnojo, jenže mezitím pršet zase přestane, a dráha osychá neskutečně rychle. Je jasné že po dvou až třech kolech je to opět zase na suché. Bože to si to zas vyžírám. Jedu uplně sám v časech kolem 2:27, když přede mě vyjíždí z depa Karel Pešek. Bezva, alespoň před sebou budu mít vodiče. Je vidět že jede velmi opatrně, protože se ho kolo a půl držím. Já se držím Peška. Hustý. Jedeme za sebou druhé kolo, kdyz v přehlápěčce doleva před levým vracákem na třetí horizont přežene náklon, a následuje kvapík do kačera. FUJ, to sem se lekl. Naštěstí jsem nebyl v přímém kontaktu, takže jsem nemusel uhýbat. Uvědomuju si jak blízko pádu na tom naslizlu jedu, opět ubírám.

Ke konci svojí hodinky se trošku rozjedu za Mírou Trnovcem, který valí jako na suchu, a motorka mu jede jako po kolejích. Pak se stanou čtyři věci. On zajede do depa, a ja předjedu Stafu (HA !!!) načež vyjede na trať safetycar. A me se rozsviti hladove oko.

Kurnik, that's racing. Šetřím benzínem jak to jen jde, dávám si jízdu pravidelnosti jako v autoškole, a doufám že safetycar zmizne. Naštěstí po dvou kolech zhasíná světla. Každopádně já bych musel do depa i kdyby ne, jsem na suchu. Vyjíždím poslední zatáčku venkem, a za SC se pomalu šinu do boxu. Vyráží Roumen, protože Peťan má po mém pokynu z trati motorku na mokrých kolech. Natankuju bajk, hodím na nahříváky, a jdu pomoct Peťanovi s opětovným přezutím na sucho.

Trošku si zalaborujeme se zadním kolem, a už jsou zase v boxu tři suché motorky. Omlouvám se mu za zmatek se zbytečným přezouváním tam a zpět, ale odhadnout z dráhy jak dlouho déšť vydrží prostě nešlo.

Vzhledem k tomu že nám SC trošku pomohl, a vzhledem k tomu, že natahujeme střídáni jsme v kole s Kombajnéry. Hogneri jsou za námi s propastnou ztrátou, protože dvojitý pád během poslední hodiny byl hodně drahý. Hlavně že jsou všichni v pořádku.

Počasí se konečně umoudřuje, a začíná se jezdit na opravdovém suchu. Opět celou nádrž si postupně odjíždí napřed Roumen, a pak i Alobalista. Kombajnéři už na nás mají více jak půl kola, takže se zdá že jediná šance je ušetřit jedno střídání, i když pouze teoretická.

Prosím Mika, pokud to půjde, ať jede opetrně a zkusí tam vydržet padesát minut, pak už to dojedu na nádrž já. Samozřejmě kdyby nemohl, ať si zvedne ruku, to se nedá nic dělat. Stejně to na výsledek asi nebude mít vliv.

Mike slibuje že udělá co bude moci, a odjíždí. Upozornuji že jeho loňský osobák je 2:32. Mike vyrazí, a já si začínám rvát vlasy u časomíry.
2:31, 2:31, 2:30, 2:29, 2:29, 2:28, 2:27 !!!

Nevim co mu dal kdo šňupnout v boxe, ale ten kluk letí jako vystřelenej z praku, a navíc jezdí a jezdí a nesjíždí. Už je na trati bratru 55 minut, když konečně přichází zvednutá ruka a prosba o střídání. Miku, jsi demon.

Bohužel pro nás ve stejnou dobu vyjíždí na trať i další safetycar. Připravuji se na střídání s vidinou kola ztráty, protože na trať se z depa pouští jen těsně za SC. Mike přiletí, ja pobízím kluky at s tím tranďákem dělají, hypnotizuju zelené světlo na konci pitlane, která je zatraceně daleko. Plácnutí po zádech a já vyrážím směr SC. Traťák vybíhá z boudy, jak když mě chce zadržet, ale pohled na semafor ho zastaví, protože je tam stále zelená. Já přidám a proklouznu do zad Veverkovi, který už za SC krouží. UF, kluci říkali že červená blikla přesně za mnou.

Dvě kola si odjedeme za SC, a pak si krásně zazávodím s Veverkou, tu a tam udělá chybu, a já mu to tam pošlu, pak mi to uličník vrací na motor na cílovce, a tak ještě jednou. Pak se mi vzdaluje, ale před cílovkou zvolňuje, a já projíždím. Dochází mu benzín, ale to já v tu chvíli netuším, a pořád ho cítím v zádech. Pak se mi ukazuje motorka na brzdách před poslední zatáčkou. Zimin a Kombajnéři. Jsem si téměř jistý, že mají kolo k dobru, a tak nejde o přímý souboj o pozici, ale i tak se rozhodnu ho nepustit, a jedu krapet defenzivni stopu a brzdím na poslední chvíli.

Nepustil, konečná, cíl.

Skvělý závod, až na vodu odjetý precizně, teamově, a bez excesů. Všichni členové teamu makali na max, Roumen i Mike si zajeli osobáky, Peťan z nás opět zajel nejrychleji. Celý závod jsme odjeli jen na 7 střídání, s průměrem 53 minut na dráze. Skvělý výkon Děkuju kluci.

Neskutečná pomoc od holek, kerým znovu děkuji. Drželi přehled o dvou teamech, věděli kdo kdy šel na trať a jak je tam dlouho, signalizovali odkroužených 40 minut, i potvrzovali střídání. Pobíhali mezi pitwall a boxem a celkově myslím, že to měli taky jako pěkný endurance.

Výsledné čtvrté místo v šestkách a deváté celkově (ty brambory se nás letos nějak drží) je i Vaše zásluha,

Druhá polovina boxu, která měla v závodě VELKOU šanci na skvělé umístění si bohužel vyžrala kalich hořkosti až úplně do konce, a to hlavně Elf. Jednou nedoject na benzín, a dvakrát spadnout, to chce opravdu hodně smůly. Když se k tomu připočte technická stávka Veverkova fároše, tak jste fakt hrdinove že jste tu káru dotlačili až do cíle.

No a závěrem děkovačka pořadateli. Zaprvé že pro nás pořádá takhle úžasné závody, sedmihodinovka je prostě nejvíc. A zadruhé že nám vyjednal přespání do druhého dne. Afterparty byla skvělá, ale to už je jiný příběh. Tak v srpnu v Mostě.