BMW R 1200 R (2007)

Tuto sobotu se zase po nějakém čase udělalo hezky a tak jsem se domluvil s mig71 , že se někam projedeme jako black and white. Vyjížďka k Dalešické přehradě byla fajn na silnici klid. Prostě značka ideál. Protože jsme měly v mobilech meteoradar tak jsme viděli, že se něco žene směrem kde se zrovna nacházíme. Takže žádné dlouhé rozjímaní na Dalešickém mostě a šup na motorky ať v klidu dorazíme domu. Ve Valticích jsem se s mig71 rozloučil a jel dál na Břeclav. Domů to byl kousek bouřka ještě hodně daleko. Nikam jsem nespěchal. Poslední část cesty je 2km rovinka lesem. Mám rád když je teplo a člověk cítí vůni lesa a jeho chládek. Bohužel zvrat přišel cca 200m před cedulí Břeclav. Bez nějakého varování si všimnu, že se cca jeden metr před motorkou objevilo něco hnědého... Naráz jakoby mozek začal pracovat na 1000%. Ono se říká, že v kritické době proběhne člověku před očima celý život. To co mi proběhlo hlavou v několika sekundách bych popsal jako:
Kruci zasraná srnka, já do ní vrazím, néééé.
Po nárazu do ní.
Já spadnu to ne ať to není pravda ať se mi to jen zdá, honem se chci probudit.
Obraz se vypnul.
Cítím náraz pravého ramenu o zem. Začínám se kutálet. Proběhne mi hlavou ještě pořád žiju, pořád cítím jak se rychle točím. „Už dooooost prosím ćhci zastavit“. Kutálení se promění ve válení sudů které pořád nechce skončit. Zastavuji, hlavou mi proběhne - žiju? Cítím něco na rtech. Je to hlína, cítím vůni trávy. Jsem mrtvý!?!?!
Otevřu opatrně oči a vidím denní světlo. Nejsem mrtvý žiju. Zkusím pohnout nohama a rukama. Všechno funguje jak má. Dokonce i když pohnu hlavou do stran. Zdá se to být dobré. Mám se zvednout? Neporuším si nějakým nesmyslným pohybem páteř. Hlava je těžká jako cent. To bude tou přilbou. Najednou slyším hlasy lidi. Honem zavolej policajty. Ježíš on tam leží. Říkam si :„a co mám asi tak dělat?“ Kdyby radši místo keců mi přišly moct na nohy. No zkusím to sám. Pomalu se podepřu rukama. Jo jde to. Teď to zkusím na nohy. Jo prima jde to nepadám. Jazykem si objedu rty, abych si dal tu hlínu ze rtů. Její hodně tak to zkusím rukou. Kruci nejde to!! Jé já mám ještě přilbu na hlavě. Musím si ji sundat. Podívám se směrem k silnici. Tři důchodci stojí v hloučku u mobilu a divoce v něm něco hledají. Jeden se odtrhne a začne na mě volat je Vám něco? Odpovídám, že nic. Mozek pracuje na plné pecky. Řekni těm lidem ať nevolají policajty. Co když příjdou a řeknou že je to moje chyba? Co když řeknou, že jsem jel rychle. Motorka na cucky a ještě pokuta? Nebo mi rovnou seberou řidičák? Volám na lidi ať nikam nevolají, že jsem OK a že stejně nemám havarijní pojištění. Paní odpoví, že zavolá policii, protože to se musí. Nenapadá mi argument jakým bych jim to vyvrátil. Povzdechnu si, že je všechno na p.ču a pořád přemýšlím jestli se mi to „jen“ nezdá. Začnu hledat motorku. Když vidím tu zkázu chce se mi brečet. To už spravit nepůjde je to v hajzlu. Říkam si proč já? Proč si ta srnka vybrala zrovna mě. Je to snad nějaký trest? Začínám hledat kde taška ze zadního nosiče, abych našel mobil a zkusil obvolat někoho ze svých kamarádů, nebo známých, aby mi pomohly odvézt motorku dřív než bude tma. Po několika neuspěšných pokusech mě napadá, že jsem si nedávno četl, že mám v povinném ručení asistenci na odtah a i kdyby ne tak hold to zaplatím. Těch pár kilomertů odtahovkou mě snad nezruinuje. Začínám sbírat trosky motorky ve škarpě a dávat je na hromádku. Uvědomím si, že se můžu sehnout, a až na pravé rameno které bolí jako čert je zbytek tak nějak v normě. Když už jsem posbíral co jsem zběžně v trávě našel. Napadlo mě kde je TO do čeho jsem narazil? Musím jít dlouhých 40m(možná víc), abych našel první kus. Jsou to dvě nohy které mi nedávají smysl. Kde je hlava a zbytek? Podívám se 5m do škarpy a už je mi to jasné. Jak jsem motkou narazil do srnky, tak milou srnku předek rozsekl na dva kusy. Dlouho se na místě nezdržuju, protože kolem zbytku zvířete se line zápach jak z přejetého ježka.
Po chvílce mi důchodci sdělí, že přijede policie. Předají mi jejich telefon, abych si prohodil pár slov s operátorem. Ten navrhne, že přijede hlídka ať tam zůstanu a důchodci mi nadiktují nějaké jméno a adresu pro svědectví, že to nebyla moje chyba.
Hlídka po deseti minutách přijela a byla v pohodě. Přijel i mig71 kterému jsem volal a poprosil ho o odvoz sebe. Myslel jsem si, že jsem v pohodě, ale dost z toho co mi říkal jsem nějak nevnímal. Přemyšlel jsem kde se stala chyba? Šlo tomu zabránit? Na nic jsem nepřišel dívám se na okolo pomalu projíždějící auta a pozoruji lidi v nich.
Policistí to prošetřili, sepsali. Pak jsem odjel domů se převléct z těch nepohodlných hadrů. Stejně mi operátorka z pojišťovny řekla, že odtahovka dorazí až za půl hodiny hodiny. Přijela dřív, ale to už jsme se s mig71 vraceli zpátky. Motorka se odvezla na dvůr servisu a hurá na pohotovost. Pro jistotu. Všiml jsem si, že za tu hodinu a půl se mi hůř a hůř nastupuje do auta. Naštěstí v hromadě rentgenových snímku a vyšetření břišní dutiny se nic nenašlo a po dvou dnech jsem šel domů a další den normálně do práce.
Od spousty lidí mi bylo řečeno, že jsem měl velké štěstí, že to dopadlo takhle dobře.
Tím dnem pro mě skončilo ježdění na motorce. Vzpomínám si, když jsem ji od předchozího majitele kupoval, tak jsem se vdušoval, že si ji nechám až do smrti. Jak málo chybělo, a mohly se tyto slova naplnit.
Motorka byla moje srdeční záležitost proto bude těžké zapomenout.
Papa bramborko měj se hezky v motorkovém nebi budu na tebe vzpomínat jen v tom nejlepším.

Vzkaz pro ostatní. Za to, že jsem to přežil bez vážnějších následků vděčím kvalitnímu oblečení. Stálo mě sice 30tis, ale práci to odvedlo perfekní. Proto nešetřete na ochraných pomůckách jak pro sebe, tak i pro vaše milované batůžky. Ušetřených pár tisícovek za oblečení s chrániči nikdy nevynahradí lečbu trvalých následků.

• 

  fotka hodinu před nehodou

• 

• 

• 

• 

• 

• 

  polovina srnky

• 

• 

• 

• 

• 

•