Honda CB 1000R (2009)

S Mácou jsme byli jsme domluveni na sobotu na delší vyjížďku po moravských motorkářských krásách. Tak jsem v pátek po práci honem dobalila posledních pár věcí na mašinu a v půl páté vyjížděla směr Brno. V jednom jsem měla jasno, na D1 mě nikdo na mašině neuvidí, takže jsem přemýšlela jakou zvolit objízdnou trasu. Nakonec jsem usoudila, že nejlepší bude držet se kolem dálnice a tak byla trasa přes Kutnou Horu, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Bystřice nad Pernštejnem, Tišnov, Kuřim a Brno – s tím, že tam už by si mě Marcel někde vyzvedl (Brno a okolí je pro mě trošku španělská vesnice ). Takže Kutná Hora dobrý, odbočka Havl. Brod dobrý a pak najednou objížďky jelikož dělali něco na silnici a najednou jsem se po půl šesté vyskytla u Zruče nad Sázavou, sluníčko pomalu zapadalo, začalo se ochlazovat, takže chcá nechcá – dnes tu D1 teda od Ledče nad Sázavou přetrpím. Ještě jsem napsala Marcelovi, že vyzvedávat si mě bude opět od D1 a mazala jsem na nájezd (zbloudění vlastně nebylo až tak špatné jelikož jsem objevila pěkné zatáčky i s celkem ucházejícím povrchem ). Kolem čtvrt na osm už jsem byla v Brně a jen hlásila, kde si mě má vyzvednout. Přijel na mašině sice po skoro 45min (prý, že rozkopané Brno ) ale nevadilo, byla jsem ráda, že ho vidím. Takže jsme jen sedli na mašiny a mazali ke garáži. Pak už jen naprosto super večeře v jednom Steakhousu (dlouho jsem tak dobře udělaný flák masa neměla ). Druhý den jsme vyráželi kolem 11hodiny - taky se musíme někdy vyspat . Některá místa jsme projeli i 2x, ale pak pokaždé jinou trasou dál, takže aspoň zhruba co jsme projeli a kde jsme se vyskytovali. Z Brna jsme vyrazili přes Brno - Soběšice na Šebrov a jasné bylo, že pojedeme přes Blansko (údajně vyhlášená trasa motorkářů na Moravě) zatáčky opravdu paráda, krásná silnice, navíc široká, takže se jelo krásně. Dál přes Rájec-Jestřebí, Boskovice, Sebranice, Kunštát, Hodonín, Nedvědice (tam proběhl výborný oběd v hospůdce) a odtud na Vírovskou přehradu, chvíle zastávka a kochání, kousek jsme jí objeli, ale za přehradou už začíná opravdu maličká silnička a pěkně rozmlácená, takže jsme se z přehrady vrátili zase stejnou cestou (ale jsou tam nádherné zatáčky a krásná silnice, že to vlastně vůbec nevadilo). Na přehradě se Máca spojil s dalšími motokamarády, že jsou také na vyjížďce a tak, že si s nimi můžeme dát kousek cesty a tak jsme se vydali za nimi do Letovic (dávali si v hospůdce oběd), chvilku jsme společně poseděli a povídali a pak jsme se vydali opět na cestu (pochopila jsem velmi rychle, že kluci jsou slušní střelci, takže jsem měla dost, co dělat se za nimi udržet, zvlášť když tyhle trasy neznám ). Z Letovic se vyrazilo opět směr Blansko, takže zatáčky podruhé, tam už jsem měla kluky z dohledu, vzali za to a byli pryč (a to si nemyslim, že jsem šnek ). I Máca mi pak potvrdil, že jeli fakt slušnou kudlu, ten na mě za Blanskem počkal, kluci mazali už svou trasou a my jsme to pomalu stáčeli zpět na Brno i když ještě se zajížďkou přes Lipůvku, Moravské Knínice, hrad Veveří. Do Brna jsme přijeli okolo Brněnské přehrady, takže nakonec jsme za ten den dali cca 350km. S motorkama jsme ještě sjeli na wapku, oba jsme je aspoň ostříkli od toho prachu, na wapce jsme si mašiny prohodily a byť máme oba to samé, tak je to vážně jiné – Marcel jí má z Francie takže je tam snížený výkon, což by tak nevadilo, ale jak jsem zjistila má i jinak řídítka, takže vlastně i jiný posaz Zaparkovali jsme v garáži, doma rychlá sprcha a oba jsme byli během chvíle kožení v pelechu. Další den jsem se vydávala na cestu zpět, jelikož od nějakých 8 od rána v Brně pršelo, tak bylo jasno – D1 a co nejrychleji domů. Navlíkla jsem na sebe asi 5 vrstev oblečení, na to nemok, do rukavic ještě ty jednorázové od benzínky a vyráželo se. V Brně bylo cca 10-12stupňů, takže tam to ještě vcelku šlo, ale jak jsem se blížila na Vysočinu začalo se znatelně ochlazovat, pořád fest pršelo a do toho se přidal i sníh... Teploměry u dálnice ukazovaly cca 2-3stupně nad 0 (no počasí na motorku si představuju jinak ). Chvílemi jsem měla pocit, že mi ta voda na silnici krade motorku pod zadkem. Když už jsem se blížila k domovu začala jsem se skoro modlit, aby na těch jediných světlech, která mě čekaly byla zelená. Nedovedla jsem si představit, jak dám ty zmrzlé nohy dolů ze stupaček a jak vůbec zařadím zmrzlýma prstama. No musela jsem – padla červená, nohy jsem skoro necítila (jak kdyby byly cizí) a o rukou ani nemluvím. Velmi rychle jsem přemýšlela co bude rychlejší, dotlačit těch 300m ke garáži nebo zkusit zařadit. No povedlo se zařadit, takže už jen ten kousek ke garáži, kde jsem až po (nevím jak) slezení z motorky zjistila, že v té rychlosti se mi na dálnici nemok roztrhal a tudíž jsem mokrá, což jsem za jízdy nevnímala. Z motorky jsem sundala bagáž, vše vzala do bytu vyždímat a vyprat a sama jsem se naložila na tři hodiny do hodně horké vany, abych se aspoň trošku rozmrazila. Ale výlet to byl super až na ten návrat, nakonec jsem od pátku do neděle najela něco mezi 800 až 900km.