Suzuki DR 650 (1990)

Doma se začalo péct cukroví, Jandysovy děvčata dokonce i perníčky a nutno podotknout, že vynikající. I já dostal na ochutnání, ale některé jednoduše a sprostě sežrat nemůžu, no uznejte sami /viz.foto/. Tak nějak jsme se vzácně shodli, že bude rozumnější se ženským v kuchyni nemotat a i když venku byly pouhé 4°C vyrazili jsme na naši poslední letošní štaci. Při jedné velmi důležité a konstruktivní diskuzi /jak už to u nás chlapů bývá/ přišel Igor s myšlenkou "Co takhle zkusit udělat nějaké video." Dobrý nápad řekl jsem , hlavně když máme po sezóně a materiál žádný. Nicméně jsme přepli naše dovolenkové foťáčky na režim natáčení a nějaké pokusy učinili, bylo toho ale žalostně málo. Na štěstí je na českých televizních kanálech jedno velké prd /primácká super reality show "VyHulení" mě teda fakt nebere/, tudíž jsem měl důvod i čas rýpat se po večerech ve svém fotoarchivu a hledat něco, čím bychom to mohli eventuelně doplnit. To samé udělal i Igor, takže jsme to sesypali do jednoho měchu a protřídili na použitelné-méně použitelné a absolutně nepoužitelné. Nevím proč, ale toho posledního bylo jaksi nejvíc .
Proč zrovna tento kraj?
Je to už několik let nazpátek, kdy jsem se v podvečer vracel domů z vyjížďky a ať pořád nejezdím po stejných štrekách Hranice-Bělotín-Odry-Fulnek-Opava nebo Šternberk-Opava vzal jsem to přes Dolany-Domašov n.B - Libavá-Budišov. Cesta prázdná, nikde nikdo, až jsem se přehoupnul přes horizont a uviděl v údolí kostel ve Staré Vodě. To mě úplně zaskočilo, něco takového jsem v těchto končinách vůbec nečekal. Zajel jsem ke kostelu a s otevřenou hubou jsem na něj civěl kde se tu vzal. Podle velikosti se dalo tušit, že to muselo být v minulosti velmi významné místo. Za chvíli přijelo auto s německou SPZ, elegantní muž středních let otevřel dveře spolujezdce a z něj vystoupila paní, soudím dle bílých vlasů a rozvážného pohybu, hodně požehnaného věku. Beze slova se zahleděla do okolí a po chvíli ji slzy po tvářích valily jak hrachy. Nezmohl jsem se ani na to klasické "Grüß Gott", poněvadž bylo patrné, že ta paní je v časové ose úplně někde jinde a já nechtěl působit jako rušivý element. Pouze jsem zdvořilostně pokynul hlavou.
Celou zbývající cestu se mi to mlelo v palici. Začal jsem pátrat po historii tohoto kraje a hledat zaniklé cesty a vesnice. Od té doby se tam vždycky několikrát do roka vracím, poněvadž je to úžasná krajina a letos se po přesedlání z cesťáku na cenduro přidal i Jandys a Hery22. Pořád nevím jestli je tady rozumnější používat nick nebo normální jméno? No a tak nějak vzniklo naše první společné video. Nejsme žádní profící ani v natáčení ani v ježdění, všechno je děláno radostně a s nadhledem. Tak se nám moc nesmějte... a nebo smějte, alespoň bude veseleji Teď už jen zbývá zimní servis /přeci jen dostaly motorky za celou sezónu "slušnou rychtu"/,a taky poděkovat kamarádům v jedné stopě, kteří se mnou v letošním roce cesty podnikali. Těším se na jaro, na další ...