ČZ 175/487 (1987)

Tak na začátku sprna jsme s Fojesem (477) naplánovali vyjížďku za kámoškou na jižní moravu, bydlí něco málo přes 100 km daleko, ale s naší naplánovanou trasou to bylo okolo 150km :D přecijen jsme nechtěli čízy hnát mezi kamionama na rychlostních tepnách a proto jsme jeli spíše po starých cestách a vesnických uličkách. Cesta tam trvala něco přes 3,5 hodiny i se svačinou na benzínce, kde bylo i řeznictví (doteď nechápu, ale asi jim to tam vydělává) ale o tom až později.
Ráno jsem dojel nějak po osmé hodině k Fojesovi a ten mě už s úsměvem na rtech vítal. Jeho čezeta vypadala dost blbě, protože neměl vše krásně naskládané do kufru jako já, ale říkal jsem si, že pokud pojedu první, nebude vadit, pokud z ní něco upadne. Fojesův taťka nám popřál šťastnou cestu a my vyrazili. Ujeli jsme asi tak 5km a už je tu první problém. Vosa mi vlítla pod přilbu a bodla mě do líca (to mám za to, že jsem z cassidy integral sundal plexi a jezdím s brýlema). Sbodnul jsem prášek proti alergii a jeli jsme do pár minut dál. Cesta ubíhala docela pomalu, ale zato jsme si ji velice užívali. Nefrakventované silnice byly opravdu správná volba. Projížďky lesíkama a vesničkama byly skvělé (rychlost mimo obec tak max 80 (Fujer říkal, že má po výbrusu, ale já myslím, že má strach, ale nezazlívám mu to, navíc byl docela pařák).
Jako vedoucí naší dvoučlenné expedice jsem musel mít neustále zapnutou navigaci, což by mi ani tak nevadilo, kdyby nás ta potvora pořád nehnala na dálnice a silnice pro nadzvuková vozidla. Proto jsme museli občas zastavit a porovnat trasu navigace s naplánovanou trasou ve Fojesově mapě. Na již zmíněné benzínce jsem natankoval a pojedli jsme. Ještě před koncem cesty na nějaké rychlejší cestě Fojesovi přestal fungovat tachometr, tak jsem se mu vysmál, ikdyž mi nefungoval nikdy (ale já se můžu řídit podle gps).
Nakonec jsme k Jordaně šťastně dorazili a byli jsme nakrmeni. Dodatečně děkujeme :D Píšu to zpětně, tak si to už moc nepamatuju, ale k večeru jsme pak myslím ještě někam vyjeli, ale to bylo jen pár km.
Další den byl plánovaný výlet na Slovensko, tak jsme naskočili do plavek a šup na přehradu první jsme byli na vn Brestovec, ale pak nám zdejší rybář doporučil ještě studenější a hezčí přehrádku kdesik 4km odtud. Byl to velice dobrý tip. Voda byla příjemně chladivá a osvěžující. Bohužel jsem zapomněl v česku natankovat (spíš jsem myslel, že za dnešek najedeme jenom kousek) a tak jsem měl celou cestu zpět strach, že mi dojde benzín. Ještě když jsem vezl Jordy, to je pak spotřeba hnedka dvojnásobná. Vše nakonec dobře dopadlo a vyšlo to. Cestou zpět jsme se ještě stavili na rozhlednu, kde jsme viděli jak Česko, tak Slovensko.
Poslední den už ani nevím co jsme dělali, ale probudil mě poslintaný jazyk psa olizujícího mou ruku. Myslím, že ráno mi Fojes připájel brzdovou žárovku která praskla a musela být vyměněna. Ten den si moc už nepamatuju, ale určo to bylo fajn :D
Na cestu zpět jsme se vydali něco před pátou hodinou a okolo půl osmé jsme byli doma. Vyskytly se pouze menší problémy. Fojesovi upadnul klakson. Cestu zpět jsme zvolili úplně jinou než cestu tam. Původně to vůbec nebylo v úmyslu, ale nelitujeme toho, protože jsme mohli poznat zase jiný kus světa. Byla to opravdu paráda, ale jak jsem stáli na železničním přejezdu 2km od domova, tak jsme se shodli, že sedlo na hranatých čz nebylo vyvíjeno pro pohodlí při cestování. Fojes spočítal spotřebu na 5,2l/100km ale myslím, že víc to ovlivňuje samovolné odkapávání benzínu na zem než spalování v motoru.
Závěrem snad říct jen to, že to byla zábava.