Yamaha Vity 125 (2011)

K večeru měl přijít déšť a bouřky, nicméně když jsme vyjeli, svítilo ještě sluníčko a já se těšila, jak se parádně projedeme na nedaleký zámek a uděláme nějakou hezkou fotečku
Hezkou fotečku jsme sice udělali, ale nebylo to na zámku, jelikož za námi už se hnaly černé mraky a zpátky domů jsme to měli 16 km. Představa skvělého výletu se rozplynula jak pára nad hrncem a já začínala mít vážně strach, protože vichr se mnou házel ze strany na stranu. Bála jsem se, že ulítnu a to ani trošku nepřeháním. Rozpršelo se... v tu chvíli jsem začala litovat, že jsem neposlechla Káju a nevzala si moto kalhoty. Než jsme vyjeli, oblíkám si džíny a přítel mi říká: ty si nebereš kalhoty? A já jako ostřílenej skútrista odpovídám: "na skútra? Nikdo přeci nejezdí na skútru v motorkářskym!"
Vjeli jsme do města a začalo pršet tak, že už nebylo vidět na krok natož v plexi...na semaforech jsem si plexi otevřela, džíny se na mě přicucly, bunda očividně také promokala, byla mi šílená zima... sotva vidím zelenou na semaforu, odbočuji, plexi otevřená, nateklo mi do očí a jelikož jsem čočkař, čočka v oku se mi zkroutila, začala mě píchat do oka a mě nezbývalo nic jiného než zavřít oko... Jedu asi 15km/hod, auta ze mě musí mít radost. Naštěstí si čočka po zavření oka a zamrkání sedla, zavřu plexi, no nevím co je lepší... Na silnici už je silná vrstva vody, takže nedejchám strachem...Ještě mě čekají namoklé dlažební kostky, koleje...uf uf, už jsem se viděla na zemi... Vidím náš barák, v duchu zajásám, ještě přejet jedny koleje, najet na chodník a mam to za sebou, těším se, až sundám totálně promočené oblečení... do teď se divím, že jsem v pořádku dojela

• 

  naše děti :-D

•