Honda XL 1000V Varadero (2009)

Tak jsem včera 10.7.2012 kolem půl osmé večer dorazil z mé motodovolené po Rumunsku :) Naše dovolená nezačala zrovna nejlépe.S dalšími dvěma účastníky jsme si dali sraz v Hustopečích odkud jsme ráno po osmé hodině vyjížděli.Cesta probíhala ze začátku slušně až na maďarské straně se začaly projevovat nějaké problémy s Romanovou motorkou.Začala být rozchlastanější než my všichni a za jízdy začala i střílet do výfuku.Po několika zastávkách a Raomanových telefonátech domů kamaradům bylo rozhodnuto-točím to domů!!! Důvodem mělo být snad odcházející čerpadlo a s vědomím těžko řešitelného problému někde v horách jsme uznali že se prostě nedá nic dělat.Naráz ze třech motorek a pěti účastníků zbyly motorky dvě (Honda varadero XL1000 a Suzuki V strom 650) a tři sirotci.Já Michal a jeho přítelkyně Katka.Přiznám se že jsem měl obavy abych nedopadl jako Roman.Již dříve mě trochu trápilo údajně prý vadné čidlo někde na klice a občas se stalo že se mi nespustilo čerpadlo nebo tak něco-nejsem odborník tak se omlouvám všem co tomu rozumí:( Po celou dovolenou mě tohle zazlobilo několikrát a můžu všem říct že to zrovna dobrý pocit není když jste stovky km od domova a počítat že by vám to někdo v Rumunsku opravil je úplné scifi.Nicméně mě motorka dovezla až domů a pokud by to byla ženská dal bych jí pořádnýho hubana mezi světla:)
Teď k samotné dovolené.Popis trasy, video a více fotek nepřikládám ,protože Michal jistě vše doloží nějakým cestopisem.Nikdy bych nevěřil,že ještě v jednadvacatém století můžou existovat tak markantní rozdíly mezi civilizovanými státy Evropy.První pohled hned za hranicemi padl na tamní cesty.Silnice značené na mapě zelenou barvou ( I tř. ) by ještě šly.Výmoly a hrby se dají překonat dokonce i autem.Žluté ( II tř.) je kategorie sama pro sebe.Na nich jsou úseky s krásným povrchem,ale ty mnohdy končí po několika stech metrech pak začíná slalom mezi dírami a hrby naplácaného asfaltu.Není vyjimkou když asfalt skončí úplně a část silnice se změní v prašnou štěrkovou cestu,která když zaprší se změní v koryto potoka. Cesty značené bílou-to už se nedá snad ani považovat za silnice.Štěrk-šotolina-písek naplavený z hor.Mnohdy kus cesty chybí a jezdí se kde se dá.Na jedné takové jsme se taky ocitli a po několika km to vzdali.Nedalo se jet dál.Paradoxem na tom všem bylo,že než jsme to otočili z hora proti nám jel Mercedes a řekl bych že r.v.2005. v něm banda mladých,hudbu na plné pecky a jejich rychlost taky nebyla k zanedbání.Jak se na ten kopec dostal je mi i teď záhadou.Na všech cestách i silnicích člověk musí počítat že se může setkat s nějakým tím domácím zvířetem.Krávou počínaje přes koně, osli,ovce a kozy a konče smečkou toulavých psů.A psů má zřejmě Rumunsko v přepočtu na obyvatele snad nejvíc na světě.Většina z nich jsou nevšímaví k lidem a docela plašší (i když ke svému vzrůstu by asi ani být nemuseli).Najde se však i smečka agresivnějších.Zřejmě jim vadí zvuk motorek,protože se nám taky stalo že po jednom průjezdu vesnicí po nás pěkně vystartovali-a že jsem se patřičně lekl nemusím zdůrazňovat.
No a teď něco k lidem.V tomhle státě a zvláště na venkově snad neexistuje nějaká střední třída obyvatelstva.Zde prostě jsou buď chudí na jedné straně a pak ti druzí bohatí co si jezdí v nablýskaných autech drahých značek a žijí v luxusu o kterém já si mohu nechat jen zdát.
Něco k lidem v horách.Říká se že všude je chleba o dvou kůrkách,ale zde ten chleba má obzvlášť tvrdou kůrku.Lidé využívají vše co je potřebné k životu v těchto drsných podmínkách.Přesto jsou milí a ochotni pomoci i cizincům jako jsme my a když jim něco pochválíte tak by se rozdali.Bez řečí vám dají ochutnat sýr klobásy, med a pokud se u nich ubytujete třeba jen na jednu noc-překvapí vás snídaní jakou si ani já doma nedopřávám.
V období kdy jsme Rumunskem projížděl panovala zde děsná vedra.Nebylo vyjimkou zaznamenat až 39st. Doma bych asi už umřel,ale zde jsme se nějak aklimatizovali a přežili.Za celou dobu jsem vypil snad hl vody a různých tekutin.
Příroda v horách je něco úchvatného.Člověku se až tají dech a uvědomuje si jakým malinkým tvorečkem na té naší hroudě je.Jen mě mrzí že si toho Rumuni moc neváží.Na každém odpočívadle ,ale i jen tak po lese se nade spousta odpadků všeho druhu.Počínaje igelitovými sáčky,plechovkami a PETkami a konče starým nábytkem,dosloužilým mrazákem či televizí.Jednou až si to jejich mladá generace uvědomí tak je tenhle úklid přírody vyjde na těžké peníze a zabere spousty času a úsilí.
No deset dnů zřejmě nestačí na to,aby člověk viděl všechno,ale úsudek si zřejmě udělá.V Rumunsku je krásně (zvláště v horách) ale musí se vše vnímat jen tak povrchově. A proto VŠUDE DOBŘE-DOMA NEJLÍP!!!
Shrnutí: ujeto 3930 km
shozeno asi 3,5kg osobní hmotnosti :):):)
Pokud toužíte po dobrodružství,máte rádi krásnou přírodu a dokážete nevnímat tisíce tun odpadků,navštivte tuhle zemi než ji tamní zničí lehkovážným přístupem ke všemu krásnému!!!
Dovětek k umístěným fotkám: Silnice Transfagarasan, nebo také DN7C, je megalomanským projektem vlády Nicolae Ceauşescu. 90 km dlouhá silnice spojuje historické oblasti Sedmihradska a Valašska, a města Sibiu a Pitesti. Silnice byla postavena v letech 1970 až 1974 a byla budována pro strategické vojenské účely. Podle oficiálních údajů zde při výstavbě přišlo o život asi 40 vojáků.
Cesta začíná v Curtea de Arges a stoupá přes nejvyšší pohoří Rumunska, zvané Fagaras (rumunské Transylvánské Alpy) až do nadmořské výšky 2.034 metrů. Jde o klikatou cestu, posetou ostrými zatáčkami, strmými a dlouhými S-křivkami a ostrými sjezdy. Transfagarasan má 5 tunelů, také nejdelší silniční tunel v Rumunsku s 884 metry.V zimě je kvůli sněhu cesta obvykle uzavřena od konce října do konce června.