Jawa 350/639 Chopper (1996)

Je 7:30 nedělní ránko a vstávám - posunuli nám čas o hodinu kupředu, takže moje radost ze včasného vstávání je po zjištění této skutečnosti tytam, protože už je vlastně půl devátý. Venku svítí sluníčko a je krásně teploučko i přesto, že je teprve březen a jaru chybí ještě nějaký ten krůček než se úplně rozběhne. Beru kávu na terasu a pomocí navigace si plánuju dnešní výlet. Moje obecná představa - Šumava, kterou jsem si v sobotu naplánoval začíná nabírat konkrétních rozměrů. Jako hlavní cíl stanovil jsem si Čeňkovu Pilu. Abych nejel stejnou cestou tam i zpět a vyhnul hlavním silnicím, upravil jsem si cestu pomocí většího množství průjezdních bodů, takže mi to zabralo dobrou hodinu. Trasa hotová, ještě nějaké maličkosti dodělat kolem domečku, najíst a ve 12:30 vyrážím na pořádnou první jarní vyjížďku - zhruba 300km.
Nejprve tedy musím jet kousek mimo trasu, pro benzín do Příbrami, beru plnou a nastavuju navigaci. Následně moje cesta vede do Rožmitálu pod Tř. a dále přes vrcholky kopců do vsi Mladý Smolivec - prvního průjezdního bodu, kde můj otec strávil prvních 6let svého života u příbuzných a bez maminky, protože doma jich bylo hodně a přišli o tatínka - válka. Smutný příběh, probíhá mi hlavou, když tudy projíždím a je mi ho líto, nicméně frčim dál klikaticema směrem na Nepomuk. Tady to ve mě vyvolává nepříjemný vzpomínky když projedu kolem místa, kde jsem v hustým dešti před rokem, uplně promočenej studoval v navigaci další cestu Transpubliku light, za sledování a posmívání hostů z restaurace, před kterou jsem zastavil. Oni zase ovšem nemohli vědět, že jedu na super pařbu a večer že večer se budu smát já, zatimco oni budou poslouchat řeči manželek :). Frčim si dále jižně pod Klatovy, abych nemusel přes město, což se mi daří a cesta je za svitu sluníčka velmi příjemná. Škoda, že musim tak spěchat, abych to vůbec celý dal tu trasu, jinak bych si to tu trochu projel.
Vjíždim do obce Běšiny, která mi je velmi povědomá a nějak nevím proč…. pak se mi rozsvítí, tady se přece konal poslední transpublik 2011 light - tohle byl cílový kemp, pařba byla tady. Mam chuť udělat klukům fotku, ale nechce se mi zastavovat a zdržovat se a tak sypu dál na jih k dalšímu průjezdnímu bodu. V dálce už vidím pořádný kopce, je vidět a i cítit že se blížím. Řácky se totiž ochladilo a začíná to víc zatáčet a stoupat - Šumava se holt nezapře. Míjím vesnici Šukačka, čemuž se pod helmou řechtám při představě, jak to asi lidi říkaj v autobuse když si kupujou lístek - hlavně ženy: ..dobrý den, 1x na šukačku :D. Za vesnicí už začínají opravdový zatáčky, jedna za druhou, vedoucí výhradně vzhůru a kolem dokola obrostlý vysokýma smrkama. Bohužel silnice je ještě plná štěrku, takže to dost klouže, o čemž se přesvědčím asi v 10té zatáčce, když mi podjede zadní kolo…naštěstí jedu na rezervu, takže to ustojím a a stihnu vyrovnat, ale i tak už jsem v protisměru. Dál jedu raději s větší opatrností. Cesta do kopce, jedu znatelně menší rychlostí - řadím mezi 2 - 3. Jak tak jedu výš a výš, zjišťuji, že zatímco u nás doma, po sněhu ani památky, tady jsou ve výšce cca 1000m u krajnice ještě půlmetrový návaly od pluhu. U jednoho takovýho stavím a fotím. Kolik tady asi musí bejt sněhu v zimě…říkám si zasněně s představou, že jednou bych chtěl strávit dovču ve vytouženém karavanu, třeba někde pod sjezdovkou. Jedu přesně podle vytýčené trasy na sever šumavského parku a přijíždim na křižovatku, jejíž cesta doleva protíná přesně prostředkem národní park Šumava ze severu na jih. To je můj cíl, tudíž tam odbočuju. Teď už jedu pomalu jen na kochačku a užívám si pohledy na překrásnou lesnatou hornatou krajinu, jejíž vzhled zdá se i přes nával turismu neutrpěl. Vypadá to, že lidi jakoby sem jeli jen do chaty, z chaty na sjezdovku a zase zpět :). Míjim Novou Hůrku a pokračuju dál krásnými šumavskými lesy na Rejštejn. To už jsem ale na okraji lesů a tak těsně před Rejštejnem přejedu most a dám se doprava opět do nitra lesů v těsné blízkosti řeky Vydry, jíž silnice velmi těsně lemuje. Je to nádhera - zatáčky, pěkná silnice, napravo hučící divoká řeka, nalevo vysoké stráně, porostlé smrky. Užívám si tuhle megapohodu asi 15km. Pozoruju u toho vodu a občas zahlídnu někoho na kajaku, jak se odvážně probíjí divokou vodou, ve který plavou ještě kusy ledu pokrytý sněhem. To bych asi nedal teda říkám si a obdivuju jejich odvahu. Po chvilce přijíždím k dnešnímu hlavnímu cíli - Čeňkova Pila. Zajímavá to technická památka. Kousíček přejedu a sesedám z motorky na malém parkovišti. Sunu se k budově nazvané Kafírna. Bývalá hájovna. Dnes penzion s restauračkou, krbem a chovem vlastních ovcí. Naproti mi jde usměvavá mladá, příjemná paní s otázkou co si dám. Nabízí jelení klobásu - neváhám a kvituju její nabídku. Nedřív jdu ale mrknout podél náhonu na Čeňkovu pilu, ze které se stal také penzion. Je to opravdu dílo zasluhující pozornost a návštěvu. Jedná se vlastně původně o mlýn poháněný vodním kolem. Následně tento jest přebudován na dobře prosperující pilu p. Čeňkem Bubeníčkem, kterýžto hlavně proslavil toto vodní dílo - a to nejen moderní technickou vybaveností, ale i tím, že si sem na své letní sídlo zval známé osobnosti jako např. B. Smetanu, se kterým tady ještě společně s dirigentem nár. divadla vysadil dodnes dochovalý smrk. Bohužel po jeho smrti bylo dílo dědici prodáno a přebudováno na truhlárnu, za nějaký čas po požáru na pak na vodní elektrárnu, která tam jede do dnes. Po roce 89 nemovitost párkrát změnila vlastníka a objekt chátral. Nakonec to koupil soukromník a majitelem byl určen malý chlapec - Čeněk Šupáček r.v. 2009 :). Šťastný to muž. Doufejme, že dílo zůstane zachováno, upřímně si to přeju :).
Po prohlídce se vrací na slíbenou klobásu a inzerovanou točenou kofolu, tu ale bohužel nemají - pouze v sezoně, tak dávám nealko pivko, které příjemně osvěží. Rychle dlabu, platím a už se vracím k parkovišti. Od paní hostinské, ještě dostanu pohled zdarma s kontakty. Pak už ale definitivně nasedám a jedu dál po určené trase dál.
Nejprve se kousek vracím opět podél vody směrem na Rejštejn, v půlce ale zahýbám napravo do prudkýho zatáčkovitýho kopce, po šedivý cestě plný štěrku. I přes to mě to baví, i když mi podjíždí kola a navíc motorka jde hůř odspodu - tak jako líně. Pravda, že takhle jde už dlouho, a tak to neřeším a jedu dál až na vrchol přes obec Svojše. Když jsem nahoře, otevře se přede mnou překrásná otevřená krajina - jsem ve výšce něco přes 1000mnm, kolem samý kopce, hřející sluníčko, prostě nádhera. Kdyby tu nebyly ty obr chaty, tak je tu krásně ještě víc. Fotím ostošest, byť za jízdy a nakláním se z motorky, aby mě něco neuteklo, takže některý fotky jak posléze zjistím doma mají zajímavý mázlý efekt :). Občas totiž nebezpečně kličkuju, ale když se ohlídnu za sebe, je tam jen prázdná silnice. Pravda sem tam potkám auto, ale velmi málo. Samota je tu krásná. Projedu Zhůří, Horskou Kvildu, Vydří Most, Kvildu a vzhledem k pokročilému času otáčím a mířím už ven na Vimperk. Tady zastavuju na benzínce a kontroluju stav nádrže. Jsou tam tak 3 litry, a domů ještě 100km. Překvapenej spotřebou tankuju aspoň za 100Kč, a doufám, že do Příbrami dojedu. Benzín tu maj levnější, ostatně jako kdekoli v republice. Nadávám na Příbram. Nakopávám mašinu, ale než stačím zmáčknout spojku, skočí mi tam kvalt sám, Jawa poskočí a chcípne. Rozhlížím se, a nikdo nekouká, ani partička teenagerů na lavičce. Dobrý, třeba si toho nevšimli :). Druhý pokus a vše OK, občas prostě dám blbě neutrál, že to je na hraně a když to pak navrknu, tak otřesem mi tam spadne kvalt. Nevim jestli to dělám blbě já, nebo jestli je něco s převodovkou. Občas mi tam jde i hůř 4ka, ale není to krize a vždycky jí tam dám, jen mam pocit, že jde hůř domáčknout a chybí tam občas takový to cvaknutí jako u jiných rychlostí, prý je to ale normální.
Dlouze nerozmýšlím. Koukám do navigace a ty cesty co jsem vybral, abych nemusel po hlavní jsou dost pomalý. Hodin je moc. Abych dojel za světla - je už po pátý hodině, musím těch 100km domů prostě nějak přetrpět po hlavní. Vjíždím tedy na hlavní a frčim směrem na Strakonice. Cesta je fakt parádní. Dlouhý táhlý zatáčky, sluníčko z boku (žádný do ksichtu :)) a tak si na předkopech uplně natáhnu nohy a frčim svojí cestovní rychlostí při 3500ot./min. - 90 km/h. Jedu touhle bezva cestou, kde mě občas předjede auto, ale nikdo mě neohrožuje. Kousek před Strakonicema jedu přes Volyni a kolem slavných Hoštic následně. Ani nezastavuju, byl jsem tu už asi 3x. Je z toho normální skanzen, navíc je to rodiště M. Tučného, takže s túristama se tu dveře netrhnou. Když vjedu do Strakonic, po levý straně na mě vykoukne fabrika ČZ Strakonice, kde jsem ještě nebyl, ale kde se asi specializujou na výrobu vysokozdvižných vozíků Desta - aspoň podle reklam to tak šacuju. Ale znak mají porát stejnej a i na kamionech zůstal. Tak nevím jestli ještě vyrábí něco na motorky, nebo dokonce motorky. Určitě škoda pokud ne. Projedu tedy kolem a pak celkem v klidu celým městem, načež naberu po strakonický kurz Příbram a už jen ztuhlej zírám před sebe pozorujíc na míhající se krajinu. Bojim se ale podívat na jakoukoliv stranu a kochat se kvůli provozu. Byť jedu předepsaných a na téhle moto velmi příjemných 90, všichni mě předjíždí, dokonce i autobus po jehož předjetí to se mnou v jednom kopci pěkně zamává. V dalším stoupání mě zase předjede auto, otevře se okýnko spolujezdce a borec na mě vyhodí vajgla, který mi vlítne pod kolo. Trochu vyjukanej nechápu co se děje a ukazuju mu prostředníček - tohle se snad nedělá ne? Jímají mě pocity, že mam hroznou chuť plivnout mu do ksichtu :). Nechápu co takovýhle pitomci mají co dělat na silnici a vůbec na světě - rozčiluju se pod helmou :). Borec za to bere a za moment už ho nevidím. No jo, přece si kvůli němu nezhuntuju motor brblám si pro sebe. Projíždim už známý místa - Čimelice, Pečičky atd. Za chvilku po týhle adrenalinový silnici dorážím do Milína, ve kterém s ulehčením odbočuju na Příbram, kam už mi zbejvá jenom 6km. V Příbrami, kde jsem za chvilku beru plnou a ještě trochu povolím směs, aby nebyla příliš bohatá - zdá se mi, že to 1. moc žere a za druhé jak jsem psal, od spodu je to líný. Rozjíždím se a hle - motorka jede o poznání líp…motor jde lehčeji řekl bych jako před rokem, kdy jsem jí pořádně sešteloval. Po zatáhnutí za plyn jde motor s otáčkama ihned nahoru - paráda - škoda, že jsem to neudělal dřív, třeba na začátku týhle cesty v těch kopcích se to mohlo hodit, ale co. Příbram projíždim za hustýho provozu - Neděle všichni jedou z chat domů. Po 15cti min. už konečně troubím před barákem, aby mě přišli otevřít vrátka a zajíždím do dílny - najeto 295km. Zmrzlej slezu, přivítám se a pohladím motorku, že opět nezklamala. Ještě jednou když zavírám dílnu se pohledem na chvilku zastavím na chopperu s otázkou - tak kam příště kočko? A znova jí děkuju za tenhle výlet, kterej bych v autě spíš prospal :).