Jawa 350/639 Chopper (1996)

Po sobotním menším hopla mimo silnici jsem se rozhodl dát si na jůst vyjížďku abych si dokázal že se nebojim vlka nic a znova sednu na mašinu . V Sobotu po projížďce jsem tedy vyměnil zrcátko a srovnal štít, abych byl připraven. V Něděli ráno ještě jsem zašil nepromok - roztržen po nehodě a vyměnil držák na navigaci asi jakožto poslední důsledek sobotního kreše.

Cestu jsem si naplánoval do Velhartic místo plánovaného Jawa chopper srazu, jež byl stanoven právě na Neděli dopolko. Rozhodl jsem se tedy pro tento zvláštní hradozámek a okolo desáté byl zabalen do teplého oblečení a chopper také připraven zevloval venku před domem a čekal. Jen počas mě trochu (dost) strašil, páč bylo zataženo, ale na odpolko hlásili, že jako dobrý a dokonce vyhrožovali sluníčkem. V navigaci jsem si nastavil, že typ cesty chci - krásná - a vyrazil z Lázu, přes Rožmitál, Mladý Smolivec do Lnářů, kde byla první zastávka. Zatim nic moc, cestu už znám a navíc se ochladilo, ve Lnářích dokonce padlo pár kapek. Stále se mě drželi myšlenky na cestu domů a jel jsem to spíš z jůstu, přece jako chlap to nevzdám. Tak jsem pokračoval. Čím víc jsem se ale vzdaloval od domova směrem na jih tím větší byla zima, ale jelikož nepršelo, krájel kilometry dál a dál pošmourným počasím a českými vesničkami směrem k Německým hranicím - navigace mě opravdu vedla cestou krásnou a to velmi, tudíž jsem brzy zapoměl že je hnusně začal jsem si cestu i užívat. Navíc jak jsem se blížil k Šumavě, tak terén začal kopcovitět a kolem mě byla spouuuusta zeleně (holt jaro) a rozkvetlých luk, pokrytých miliony žlutých pampelišek. Všechnu tuhle krásu protínala kvalitní, byť úzká, neustále kroutící se silnice, po který jsem si to kochající se - švihal a užíval si a uplně zapoměl na rodinu, starosti...prostě na všechno.
Do Velhartic jsem dorazil cca za dvě hoďky od startu tozn. ve 12 a prohlíd si jako první okolí hradozámku. Ve volný chvilce před prohlídkou zašel jsem na čaj do hradní strážní věže, kde byla taková kavárnička - velmi pěkně uděláno a hodil slovo s místní šenkýřkou. V jednu začala prohlídka. Průvodce byl sympaťák a dával kvízy a proto to rozhodně nebyla nuda - jeden kvíz jsem vyhrál a dostal tužku :D a díky poutavýmu výkladu jsem si zapamatoval i pár maličkostí jakože třeba ve Velharticích byly chvíli schovaný korunovační klenoty a že tenhle hrad má i jakýsi unikát co se architektury tejče...no rozhodně můžu doporučit. Dokonce je tam prej hospoda, kde vaří výborný český jídla, což jsem ale nezjistil, neboť čas se mi hodně protáhnul a já už měl bejt doma u rodiny a to mě ještě čekala cesta dom.

Po opuštění Velhartic cca ve dvě hodiny se splnila hrozba ČHMÚ a vyšlo sluníčko! Teplota se zvedla cca o 5st. a já jedouc těma klikaticema mezi vonícíma rozkvetlýma loukama zase zapoměl na všechno i na to, že zejtra du do práce a čeká mě porada jako každý pondělí a ze kterých mám panický strach . Na jedný takový louce jsem to nevydržel, zastavil a udělal pár fotek s Jawuchou, páč to už se fakt nedalo . Cestu jsem zvolil schválně jinou, než tu, kterou jsem jel tam a vyplatilo se. Navigace mě táhla vážně takovýma zapadlýma vískama, že jsem nevěřil, že tam někdo bydlí. Povětšinou tam bylo jen pár domů, starý rozpadající se statky (mé selské srdce pláče), oprýskaná kaplička uprostřed a třeba bývalé koupaliště s orezlou skluzavkou porostlé žabincem, které dnes slouží spíš jako žumpa. Ty starý vesnice mě prostě fascinujou - miluju to. Celkem pomalým tempem jsem dorazil až do Rožmitálu na benzínku, kde jsem dal jen vodu, pokecal s nějakým týpkem, který obdivuje české motorky a můj chopper se mu moc líbil - což mě velmi potěšilo (a koho by ne že jo ). Pak už jsem mazal rovnou dom, však už zbývalo jenom 10km. Doma po přivítání jsem rozdal dárečky děckám a ženě. Pak jsem sedl pod přístřešek a hledíc na sluncem zalitou motorku na dvorku - poslušně čekající až ji zbavím naložené motovýbavy, jsem v myšlenkách ještě projížděl Šumavské cesty a cestičky...