Honda VTR 1000 SP2 (2002)

Nechal jsem se překecat na dvoudenní okruhové jezdění v Mostě a budu na to asi dlouho vzpomínat . Jeli jsme pěkně nabalení - 3 motorky na vůzku a plná Octávice věcí po našem národním tankodromu skrz celou republiku. Už tohle byl zážitek, který se nám vrátil na cestě zpátky.
Dorazili jsme v neděli za krásného slunného a teplého počasí. Akorát se dojížděli CECky, takže jsme to trošku okoukli. Já měl spaní zařízené v Ústí u kolegy, takže jsem večer hopsnul na VTR a upaloval za teplou večeří a peřinami. Milek a Zuza zůstali na noc v autě :). Ráno už to nebylo tak veselé jako včera, nicméně, ještě to nevěstilo nic zlého. Po ranní očistě jsem se vydal zpět do Mostu. Už na benzínce na mě padly tři kapky a znejistěl jsem.
Po dojetí na okruh, jsem pozoroval už zdálky oblačnost nad Krušnými hory, která se začala převalovat na českou stranu.
Tady musím Milkovi krapet poděkovat, páč mi přepustil první jízdy a tím pádem jsem to já a Zuza ještě stihli za sucha. Následně začala mega průtrž mračen. Prakticky lilo až do večera bez přestávky. Takže jsme se na ostatní jízdy vyprdli a řekli si, že zítra to snad vyjde. Navíc nás čekala přeci 3h endurance.
Večer se nebe jakž takž vyčistilo a já mohl skoro za sucha odjet zase do Ústí.
Ráno jsme se probudili do šílené mlhy...no tož jasné; v noci vlhko a zároveň teplo, navíc ústecká aglomerace mi připomínala naše rodné Ostravsko. Takže si moje plíce užívaly prakticky domáckého vzdoušku.
Vše se opakovalo jak přes kopírák ze včerejška. S tím rozdílem, že jsem první jízdy gentlemansky (hehe) přenechal Milkovi, který stihl zajet jednou na suchu, no a pak opět slejvák jako prase. Bohužel už začala zároveň i kvalifikace, takže jsme museli aspoň něco zajet. První kvalda odjeta na silničních Quallifier II. Jelikož to vlastně nikdo nestihl přezout na mokré. Jaké bylo moje překvapení, když jsem četl výsledky první kvaldy a tam jsme figurovali na 3. místě ...no probuzení přišlo po třetí kvalde (druhé jsme se nezúčastnili), kdy jsme skončili na 7. miste, trošku se nám podařilo porychlit, ale bylo to spíš o tom nepadat .
Pak padlo rozhodnutí přezout na mokré. Moje a vlastně i Milkova první zkušenost na mokrých pneu. Sranda byla když přisel Odstřelovač a začal rýpat do data výroby našich "lehce" jetých pneu :). Prej, když to nemá DOT tak to je vyrobené před rokem 2000, to se nemuselo vyrážet na bok pneu :D... s tímto krásně nabytým pocitem jistoty jsem šel na start. Teda první bylo zaváděcí kolo a zkušební start.
První ohmataní mokrých pneu vypadalo zajímavě. No ale čekaly nás 3h...takže se uvidí!
Seřazený naproti motorek jsem čekal, až ten celý cirkus začne.
Přišlo odmávnutí a všichni se jak splašení rozběhli k motorkám. Já to bral raději klidnějším tempem, protože jsem nechtěl ležet v první zatáčce v gumach...
No abych to nějak shrnul, větší polovina mě několikrát předjela, ale občas se něco podařilo předjet :D, třeba nějakou 6tku nebo Plejbovo Tuono, ale jinak hlavně nic nehrotit. Po cca 3/4 hodince byla v plánu předávka, zafičel jsem do depa a předal žezlo Milkovi. Pak zase střídaní a další kilometry totálně prochcaný od hlavy až k patě. U dalšího střídaní dojíždím k prázdnému boxu a koukám, že přibíhá Mílek, vítr nám totiž krapet pozohýbal a vyrval party stan :-/. Ke konci konečně přestalo pršet a trať v některých místech začala osychat, konečně mě to začalo zase bavit :). Během závodu vyjel asi tak 3-4x safety car kvůli pádům, ale nic vážného se nikomu nestalo. Konec připadl zase na mne a tak jsem naskočil do poslední půl hoďky. Už předtím jsem si všiml změny zvuku motoru a vše se následně ještě prohlubovalo. V posledních třech kolech už to byl poradny rachot. Jen lehkým pohledem jsem si potvrdil mé obavy a to, že se mi přepálily karbonové obaly výfuku a mam tam díru jak do Macochy. Bože, moje Akrapy - asi mě trefí... Paradoxně v posledních kolech jsem začal nejvíce zrychlovat a trať už v té chvíli byla tak z 30% vysušena v ideální stopě.
Po dojetí do depa jsem koukal, jak se mi vata z výfuku krásně namotala ještě do zadního kola. Konečné 10. místo je prakticky jen tím, že jsme to dojeli, což se jiným nepovedlo.
Cesta zpátky a baleni byla taktéž maso a druhy den v práci jsem měl co dělat ať nesliním na klávesnici