Ducati 848 (2008)

Tak konečně přišel po 8 měsících den, kdy se zase chystám na okruh. Už jsem se nemohl dočkat a díky školení na licenci vyrážím do Mostu v sobotu po třetí hodině. Na okruh dorážím kolem pátý hodiny, a jelikož nevím, kde zaparkoval zbytek party, nechávám to hned za benzinkou a jdu omrknout stav. Okruh byl ještě okupován němci s jejich závodními auty, takže byl hodně zaplněn. Ani jsem nedošel k boxům a potkáváme Špagetu, se kterým hodím řeč, ani jsme se nenadáli a Plejbič dorazil se svojí novou kapotovanou šmelinkou. Tak ji hned obdivujeme. Debata se strhal hlavně na techniku a předpisy pro CEC. Pak už mířím najít zbytek party, potkávám Mirka a jdu přeparkovat do jejich zázemí. Pak už bylo na řadě školení, kde nám vše vysvětlili, jen začátek byl spíše pro klasické závody, než se dostal ke slovu Ondra, pak už šlo vše v pohodičce. Po školení se odebíráme k zázemí, kde probíhají poslední úpravy na motorce, nastavení času na quickshiftu a poslední kontrola. Administrace a přejímka proběhla v poklidu. Pak už jen do tesca pro něco k pití a něco k jídlu. Večer proběhl v poklidu a velmi rychle, kde nakonec ukládám hlavu u Máry, který si hezky přitápí v dodávce .
Ráno se probouzíme do krásného slunečného počasí a už se těším, až budu v sedle. V hlavě mám pořád řazení, které jsem otočil a k tomu ještě s quickshiftem. No snad to nějak půjde, začínám ve skupině C až v 9:40, takže dostatek času kouknout na nejrychlejší skupinu. Pak už se soukám do výstroje a v 9:40 vyrážím na první jízdu. Pár kol na kouknutí kudy ta trať vlastně vede a jak po zimě vypadá. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že za mnou neustále někdo jede, ale oni to jsou moje nové koncoky . Na ten krásnej zvuk si budu meset zvyknout I-)Řazení je celkem v klidu pomalu si na něj zvykám, více mi dělalo problém rychloražení, kde jsem se ztrácel, jaký že to vlastně mám zařazený kvalt. Ponaučen z loňska jsem jezdil v poklidu a zažíval si nové věci, a zajížděl motor. Po první jízdě jsem byl hodně rozčarovaný a ještě více jsem znervózněl, že se to snad nenaučím, ale mám na to celý den, tak uvidíme.
Druhá a třetí jízda byla stejná, v poklidu jsem se učil řadit a jezdil jsem hlavně plynule, bez velkého steru. Tomu i napovídali časy, které ale pro mě nebyli vůbec důležité. Sice mě Mirek neustále poňoukal, ať ho povodím po trati, kde ve třetí jízdě se rozjíždíme, abych mu ukázal stopu. Ani jsme neodjeli celé první kolo a při nájezdu do předposlední zatáčky předjíždím vnitřkem jednoho jezdce a koukám a Mirek ho bere venkem, chudák klučina se leknul a cpal se na mě. No nechal jsem Mirka, ať si jede sice jsem nechápal, ale jeho volba . Po třetí jízdě byla pauza, kde už dorazila za mnou žena s dcerkou, tak jdeme na jídlo. Nic se nezměnilo, a tak si ten hnus co nabízeli, odpouštím a dávám si jen kafe. Už když jsme šli k bufáči mi Zuzka říká, že viděla Frantu. Což jsem nechápal, ale byla to pravda. Na spodním parkovišti vidím, jak do sebe láduje domácí obídek, ještě v civilu. Jen jsem nikde neviděl jeho žluťáska . Už jsem si myslel, že konečně svoje 600 CBRko vyměnil, a on jen mate soupeře novým bílým perleťovým lakem. Byl jsem celý nesvůj a tak se vracíme zpět k motorce. Ještě za mnou přišel Douchy, aby mi předal pádové čidlo a poradil mi jak ho namontovat.
Další odpolední jízda byla na programu v 14:40, kde už se mi jezdilo malinko líp, ale neustále jsem se více soustředil na řazení, než na jízdu. Párkrát se mi stalo, že jsem nedořadil pod boxy, ale vždy jsem to spojkou rychle napravil  . Ve druhé odpolední jízdě, mě předjíždí Michal Fila a tak si říkám, že se za ním a dalším jezdcem chytnu a budu se jich držet a okukovat jeho styl jízdy. Jenže neměl na starosti jen jednoho, tak na cílovce zase jedu před něj a on čeká, na zbytek 3 členné skupinky. Takhle to bylo asi ještě 3x. No zadarmo ani kuře nehrabe. Pak se Michal objevuje vedle u Dafiťáků, tak s ním dávám řeč a hned se ptal, zda jsem obrátil řazení, že je vidět, jak se s tím peru. To moc nepotěší, ale měl pravdu. Nakonec v poslední jízdě, už jeho ovečky jeli hezky za sebou, a tak se jich držím a kroužím za nimi v poklidném tempu a stále se učím.
Celý den byl v pohodovém duchu a jsem s motorkou velmi spokojen, bylo to první ježdění, takže se nedalo očekávat, žádné extra časy, když jsem nemohl ani pořádně točit motor. Obava z řazení tady stále je, ale snad to nebude tak horký a už se nemůžu dočkat dalšího ježdění v Brně.
Když jsem odjížděl, ještě jsem se stavil u Franty, který diskutoval s Indym. A já si říkal, jak to, že je hned první den ježdění tak rychlý a jeho posed je úplně jiný než v loňské sezóně. Bylo mi hned jasný, odkud vítr vane a proč se nás stranil . Indy mu dával školu a jezdili společně. Pár rad ještě zaznělo a domluvili jsme se, že až se naučím řadit, někam za námi přijede a bude jezdit s námi . To byl závěr dne a pak už jsem pádil za rodinkou.
Tak v Brně budu pokračovat v učení