Ducati 848 (2008)

Je půl druhé a vjíždíme do zavádějícího kola, nakonec na startu zjistím, že mě ještě odsunul Lama na 1098 a Šleha na R1 (který se ale do konečného pořadí nepočítá) na 4 místo na roštu. Přichází start do zahřívacího kola, přes vlajku, to se mi povedlo a znovu si najíždím naposledy trať, taková šance být mezi střelci s litrami vpředu. A přichází start, kde si říkám, abych se udržel co nejvíce vpředu. Světla svítí a start, ten se mi povedl a ani moc na 1098 neztrácím, do první pravé vjíždím jako 4, tedy 3, když vynechám Šlehu s R1, ještě v ní se dostávám pod Lamu a do levé jsem už před ním, tahám za plyn jako hrom a po táhlý levý dávám na brzdy další Ducati 996 Pavla Hona a posouvám se na 2 místo, tady na první za R1čku. To si uvědomím za vracákem, a ten pocit byl nepopsatelný, jet chvíli v takové konkurenci na 1 místě. Stále jsem čekal, kdy se přede mne někdo přehrne, ale stále nic a tak první 3 kola jsem ve vedení, tak to už je neuvěřitelný, vím, že mám za zády Alana, ale ten si počkal, až do nájezdu 4 kola, kde mě bez velkých problémů předejel na cílovce, snažím se ho držet, koukám za sebe a tam Lama se svojí 1098čkou, ale ještě 2 kola se držím na skvělém 2. místě. Až v nájezdu do 6 kola moje 848čka nestačila na Lamovu 1098čku a ten mě přejíždí na cílovce, bojuji jako lev a držím si venkovní stopu, v co jsem nedoufal, že se mi podaří na brzdy znovu vzít si zpět svoje 2 místo, do pravé se mi to podařilo, ale nějak jsem v tom zápalu špatně počítal (chybí mi ukazatel zařazené rychlosti) a nechal si tam 3ku místo 2ky a tak v levý už jsem zase zpátky na 3 místě, touhle chybou jsem ztratil zhruba 3 vteřinky a to už mi na záda dýchal Špageta se svojí Aprilii RSV 1000, celé kole se držím na 3 místě a znovu ta cílovka a Špagetova Aprilka si mě dává jak nůž máslem, ale znovu jsem dobrý na brzdy a zase z venku se dostávám těsně před něj, jenže jen jsem si vysednul a nakopal tam tentokrát správně 2ku a byl připravený o 3 místo bojovat v retarderu, Špageta místo aby to sklopil do pravý jede rovně, jen tak tak, že se nesrazíme, ještě jsem stihnul se do pravý dostat, ale hned po překlopení do levý mi ujíždí přední kolo a já padám ze 3 místa k zemi. Co přesně jsem provedl, si neuvědomuji, zda jsem šáhl po brzdě, nebo jsem byl ve velkém náklonu, což si myslím, jelikož jsem škrtnul, dle mého stupačkou, a to mě poslalo k zemi, opravdu nevím. Každopádně vím, že k závodu to patří a nikoho vinit nebudu, jen sám sebe, že jsem se rovnou jízdou nechal vyvést z koncentrace. Tím pro mě závod skončil, jelikož jsem urval stupačky a ohnul řidítko. I když jsem nedojel, jsem spokojený, nikdy bych si nepomyslel, že jsem schopen jet vyrovnaný závod se silnějšími motorkami a střelci, co jezdí celkem pravidelně CEC a jiné závody. S pocitem, že jsem mněl na to dojet na bedně pro mě dnešní ježdění skočilo. Dost mě mrzelo, že jsem si už nestihl vyzkoušet při jízdě helmu Shoi RX1100 a taky se nechat při jízdě natočit na kameru. A tak jsem odpoledne koukal na to, jak jezdí Honza, který jezdil stabilně kolem 2:04, což na to že seděl na motorce po 3 letech, bylo dobrý. Cesta domů byla již za deště, ale celý den se vydařil. Díky za to celému teamu z Dvouvalu a příští rok zase rád přijedu. Doma mně čekal spoušť po průtrži, která nám vzala část plotu. Když se daří tak se daří a tak jdu připravovat motorku do Panonie, kam za necelé 3 týdny odjíždím na ČMN Cup. Snad seženu díly a někoho kdo mi navaří nové držáky stupaček.