Ducati 848 (2008)

8.5. znovu sluníčko a tak se chystám na první jízdu, kde bych rád zlepšil svůj kvalifikační čas do závodu. V první jízdě se mi to nedaří a tak snad ve druhé. To už bylo nakonec lepší, zajel jsem 1:55:115, jen škoda, že kvalifikace skončila v 10:30 a já to zajel až v 11 hodin. Kdy se už nepočítala do kvalifikace. Nedá se nic dělat do závodu v kategorii speedbike tedy kategorie kde se potkávají Ducati 848, a dále Suzuki GSXR 750. Teda 134 koní proti 150, to budu mít co dělat. Start do závodu se mi povedl, hned za retardérem jsem se posunul o pár míst vpřed, litý boj jsem sváděl s druhou Ducati 848, která neskutečně jela (zjištěné úpravy powercomnader, rychloražení a svody s akrapovičema). Ještě ve čtvrtém kole jsem byl na 11 místě, ale pak jsem začal ztrácet, hlavně na cílovce, kdy mě sedumsetpadiny přejeli jak nůž máslem. Sice jsem se snažil je vybrzdit, ale po marném boji, jsem skončil až na 13 místě, tedy jedno místo za pohárkem z 20 jezdců a co mě alespoň potěšilo, že jsem za sebou udržel další 848čku, i když měl jsem vždy na cílovce co dělat vrátit mu jeho předjetí, ale vždy se to vydařilo.
Pak jeli závod Powerbike, kdy Martin byl v první lajně na 3 místě. A David na 22 místě. Start se Martinovi moc nepovedl a do retarderu najížděl až osmý, za ním už byl ale na 6 místě. A začala jeho stíhací jízda. Prvních 5 jezdců jezdilo časy kolem 1:43, Martin se stále tlačil dopředu a jeho předjížděcí manévry na konci cílovky byli famózní. Na konci cílovky měl soupeře před sebou ještě 50 m, než začal brzdit, Martin držel plyn do poslední chvíle, vysedl, podřadil, zamáčkl přední i zadní brzdu, tím hodil zadní kolo do driftu a krásně mu to tam poslal vnitřkem, to samé se opakovalo další kolo a už byl na 4 místě s menší ztrátou, zdárně dotahoval, ale potřeboval by ještě kolo, aby ho dal. Nakonec 4 místo, ale zajel nejrychlejší kolo závodu 1:53:020.
Odpoledne jsem měl ještě 2 půlhodinky vše vylepšit, když i v závodě jsem nezajel ani pod 1:55. To se nepodařilo ani odpoledne. Moje zklamání bylo velký, ale celý den jsem poslouchal rady Michala Fily, který radil Romanovi, když ho učil, jak správně jezdit. Rady jsou to k nezaplacení, jen to uvést do praxe. V obou jízdách jsem se soustředil na brzdné body a pomalu je posouval dál. Pár krizovek bylo, ale vše jsem vždy ustál. Večer si přezouvám gumy, abych je měl na ráno připravený. Původně jsem si myslel, že je nechám na kvalifikaci a závod. Malá perlička, kterou jsem nezmínil, byl Martin, který nám dnes protrénoval nervy. Začalo to hned v první jízdě, kdy jezdil před Davidem a najednou 3 x projede David a Martin nikde. Nakonec si jen zajel do boxu, zapnout botu, která se mu rozepla. A další, už byla horší, to když se vyvážel za Michalem Filou, bylo vidět, jak se ho drží a časy kolem 1:53. Podívaná to byla parádní, jen další kolo jel Michal sám, bez Martina. Do depa nezajel, to už jsme si dělali obavy, že se chtěl udržet Michala zuby nehty a svou míru přehnal. Zase nás vyvedl z omylu, sice ho přivezli na káře, ale jen díky tomu, že mu došel benzín.
Také René se postaral o vzrušení, kdy v první odpolední jízdě, jedu pod boxy asi 2 stroje za ním, a nejednou koukám, přede mnou se zvedá prach a Renda končí v kačírku. Na to jak to vypadalo, dopadli oba dobře, Motorka, poškrábaná a uražený řidítko a řadička. To vše spravil a mohl v neděli pokračovat. Tady se osvědčila věta co můžeš udělat hned, neodkládej. A to paltí hlavně u gum. Rendy věta, ještě jednu jízdu a pak ty gumy vyměním, mu byla osudná a gumy to už neunesly. To je ponaučení, pro ostatní, je lepší gumy vyměnit, než měnit celou motorku.