Kawasaki Z 1000 (2009)

Předpověď na víkend nevěstila nic dobrého a proto, když mi zavolal Radek, jestli se s ním nechci jet odpoledne projet, neváhal jsem ani vteřinu. Přehodil jsem původní program – auto do servisu přeobjednal na jiný den a vyzvednutí mé drahé přítelkyně přesunul na později.

S Radkem jsme se sešli na Benešovsku, kde parkuje svého miláčka, a vyrazili vstříc zatáčkám směrem Milevsko. Začátek jízdy byl velmi vlažný, Radek jel předepsanou devadesátkou (zřejmě ne úmyslně, ale musím to na něj napráskat, protože jsem se díval na tachometr a myslel, že mne šálí zrak) a když nás začala předjíždět auta, doufal jsem, že mi to toho nehrábne . Byla to prostě pohodová kochací jízda…naštěstí jen na začátku.

Ve Voticích jsme sjeli z E55 a pokračovali přes Sedlec-Prčice do Milevska, kde jsme odbočili na přehradu Orlík. Situace se oproti počátečnímu rozvláčnému tempu začala v souladu s kvalitou silnic radikálně zlepšovat a od Milevska už to byla celkem ostrá jízda. V jednom úseku jsem se zamyslel, vypadalo to, že bude následovat rovina, takže jsem hezky přidal, ale ouha! Vidím, jak Radek brzdí a klopí do levotočivé zatáčky. Dochází mi, že mám jet úplně jinam a jdu proto na poslední chvíli ostře na brzdy.

Najednou zjišťuji, že nemám představu o momentální rychlosti, ani jak rychle zpomalím (ponaučení pro příště - nemyslet na kraviny, ale na jízdu!) a v hlavě mi probleskne „Tak, teď jsi to pěkně posral!“. Zároveň se dostaví celkem nepříjemný pocit kolem žaludku a hrudníku, ostatně jako vždy, když člověku v nějaké krizové situaci (nemusí být jen na motorce) zatrne. Vidím se už někde na poli, pokud se mi tedy podaří trefit mezi stromy. Nenechám se však zaskočit nenadálou situací a brzdím, co to jen jde. Před zatáčkou ještě rychle vysedám, abych v ní mohl lépe ovládat mašinu a více klopit, vidlice se noří a já cítím, jak mi začíná ustřelovat zadek.

Ještě, než stačím povolit brzdový pedál, zasahuje ABS. Tahle věcička je fakt k nezaplacení! Jakmile jde kolo do smyku, začíná jednat. Nemůžete sice driftovat, což může být občas zábavné (obzvlášť, jezdí-li člověk na okruhu), ale v krizovkách myslí za vás. Naštěstí se ukazuje, že jsem to nepřehnal zas tolik, zpomaluji, přední kolo drží, jako přibité, já se vzpamatovávám a projíždím zatáčku bez dalších problémů.

Na přehradě jsme se zastavili a vychutnali si nádherné počasí. Člověku bylo najednou fajn, stačilo se jen rozhlédnout kolem sebe a všímat si všech těch krás. Někdy stačí ke štěstí málo (vydařené počasí, zajímavá krajina), ale na druhou stranu, co je v životě podstatné? Většinou to, co přehlížíme nebo bereme jako samozřejmost…

Jako správní bikeři jsme ještě rozebrali jízdu, mašiny, gumy apod. Zpátky jsme se vyměnili, takže jsem vedl pro změnu já. Spěchal jsem zpět do Prahy, protože jsem byl v časovém skluzu, takže o důvod víc, proč se s tím nemazlit. Buell se však držel jako klíště, přestože jsem jel místy skoro na doraz. Na jednom odpočívadle jsme zastavili, rozloučili se a ještě kousek pokračovali stejnou cestou, než se Radek odpojil.

Při rozjedu jsem dal plný plyn a Radek za to samé. Jedna, dva, tři, peklo, na tachometru kolem 180 km/h a Buell v zrcátku stále za mnou. Klobouk dolů. Přestože má o papírových 23k méně, než Z1000, zrychluje úplně stejně. Velký objem (1200 ccm vs. 953 ccm) a kroutící moment (114 Nm vs. 98,7Nm) dělají své. A popravdě, kdo na silnici potřebuje rychlosti vyšší, než 180km/h? I tak je to 2x tolik, než zákonný limit…

Na dálnici letím na plný plyn. Všechno se začíná třást, přede mnou rovina, já nepolevuji, držím Zeda za opratě a nepouštím ho. Jsem zalehnutý za štítkem (oproti originálu je to na dálnici značný rozdíl), pravé zápěstí stále ve stejné poloze. Helma mi už drtí nos, větrné turbulence znepříjemňují jízdu. Je to tak trošku kdo s koho. Když se na tachometru objeví 258km/h, polevuji. Provoz přede mnou začíná houstnout a nerad bych, aby mi někdo s vajíčky za okny vjel do cesty...

Zedův motor táhne nevídaným způsobem a dostane Vás hravě do rychlostí, pro které není stroj dělaný. Vlastně je, ale někdo na něj úmyslně nedal kapotáže, aby nejezdil pořád tak rychle. A to je dobře...