Kawasaki Z 1000 (2009)

Posledním hezkým dnem před víkendem plným deště (alespoň podle předpovědi) byl pátek. Společně s Radkem na Buellu XB12S, dalším moto-závislákem a nedočkavcem prvních jarních jízd, jsme si proto naplánovali odpolední výlet. Najeli jsme asi 250km v okolí těchto míst: Šternberk, Zruč nad Sázavou, Uhlířské Janovice, Vlašim, Blaník, Votice aj.

Radkova motorka je velmi zajímavá a jedinečná. Je to jeho vysněný stroj. Osobně musím říci, že nemám příliš rád věci, které se popisují slovy „exklusivní, jedinečný, výjimečný, stylový, malosériový“. Většinou se jedná o nějakou uměle vytvořenou hodnotu, posléze ikonu, která je ve skutečnosti naprosto obyčejná, ale nějaký chytrolín na ni vymyslí dobrý slogan, vynásobí její skutečnou cenu a pak se tváří, že jde o „ruční výrobu“ nebo „limitovanou edici, která nemá obdoby“.

Dobrým příkladem za vše jsou hodinky. V této branži se za skutečně „opravdové a hodnotné“ považují výhradně automatiky, které jsou v dnešní době nejenže notně zastaralé, ale hlavně velmi nepřesné. Jeden můj známý po jejich koupi od velmi renomované značky prohlásil: „Od té doby, co je nosím, jsem kompletně ztratil představu o čase.“ Odchylka pět minut denně není žádný problém a nikdo se nad tím nepozastavuje. Naproti tomu hodinky quartzové (s baterií), které mají odchylku měření jen několik sekund za měsíc (!), jsou považovány za něco podřadného. Stejný člověk je kdysi hromadně nazýval „digitály“, přestože se většinou jednalo o hodinky rafičkové…

Buell do této kategorie výjimečných věcí nepochybně patří, ale na rozdíl od zmíněných hodinek za ty peníze nabízí kvalitní a na svoji dobu velmi moderní techniku, nekonvenční řešení a design a také onu zmíněnou „jedinečnost“. Jestliže některé Japonské motorky jsou technicky i vzhledově vyrobené téměř jako přes kopírák, u Buellu je to jiné. Je totiž jediný svého druhu, což nyní po zavření továrny platí dvojnásob .

Radek o něm jako zapřísáhlý Buellista samozřejmě neustále mluví, vyzdvihuje jeho kvality, zajímavá řešení různých technických problémů a občas si do ostatních rýpne slovy typu „ta moje motorka, to je poctivý kus železa, zato ty ji máš takovou hodně oplastovanou…“, což je v mém případě celkem vtipné, vzhledem k faktu, že vlastním naháče. Je to však úhel jeho pohledu a já mu ho neberu. Mě zase těší jiné věci – design stávající Z1000 (nová mě oproti ní tolik nenadchla), zátah a vytříbenost motoru, vysoká maximální rychlost aj.

Nicméně mi to nedalo a když jsme udělali přestávku, abychom si trochu odpočinuli a podívali se na jedné krásné a dobře utajené vyhlídce po kraji, sedl jsem si na Buella ve snaze najít tu věc, která ho na něm tolik láká. Trochu jako Borat, hledající „pussy-magnet“.

Bylo by hodně na dlouho, pokud bych měl popsat strojovnu a všechny zvláštnosti, které Buell má. Když jsem na něm seděl (nejel jsem na něm), připadal mi docela fajn, takový malý „bobík“. Skoro každá věc je na něm jinak, než by člověk čekal. Pominu-li tedy laciná řídítka, rukověti a přední nádržku na brzdovou kapalinu, které jsou shodné s většinou motocyklů různých značek, včetně těch japonských . Člověk mu rád tyto nepodstatné drobnosti odpustí. A věřím, že i zásadnější neřesti, jako například vibrace na volnoběh, za které by se nemusela stydět ani stará Avia. Prý po rozjetí zmizí, tak nevím, neměl jsem možnost to vyzkoušet…

Každopádně, když jsem chvilku na motorce seděl, zkoumal každý detail a vzal za své vše, co nabízí, najednou mi Kawa, která stála hned vedle, připadala úplně jiná. Zřejmě jsem v tom momentu začal přemýšlet také trochu jinak . Viděl jsem v ní „Japonce“, výkřik poslední techniky, kterou vlastně člověk nepotřebuje, protože ji vesměs na plný výkon nevyužije a současně jsem chápal Radkovo rčení „motorka je stvořena pro radost a potěšení z jízdy, emoce jsou vždy na prvním místě a nějaké ty neřesti se zas tolik neřeší“. Na okamžik jsem si také vzpomněl na svůj sen - Yamahu XJR 1300 SP z roku 2004…¨

Pak jsem se ale vrátil zpět do reality a uvědomil si, že mám přesně to, co na svůj styl jízdy potřebuji. Jakkoli je Yamaha krásná, stačila mi jen jedna projížďka, abych si uvědomil, že na ni mám ještě čas (je na pohodovější ježdění) a po Buellu jsem nikdy netoužil. Když jsem se vracel domů a jel pořádnou palbu (spěchal jsem zpět do práce), byl jsem zase nadšený. Ta akcelerace, spojená s nádherným lineárním zátahem, člověk by z toho křičel radostí!

Ten den jsem si uvědomil, že každý má svůj sen, který objektivně nemusí být zrovna dokonalý, ale pokud si jej splní, je nadšený a to hodně dlouho. Vím, co majitelé na motorkách značek Buell, Ducati, Harley apod. obdivují, očekávají a proč jsou jim schopné mnohé odpouštět. Vím také, proč jim japonské motorky leží v žaludku a nechtějí o nich ani slyšet...

Až zase dojde řada na ty řeči, nebudu se jim snažit dokázat, že mají zbytečné předsudky a oponovat jim přesnými parametry japonských strojů. Pouze se pousměji a vzpomenu si na to, že každý má svoji pravdu, svůj sen, názor a individuální potřeby. Někdo chce ve 150km/h brousit slidery, jiný chce pod sebou krotit pořádnou dvouválcovou bestii a třetí pak jet s větrem ve vlasech 60 km/h a kochat se při tom krajinou…