Kawasaki Z 1000 (2009)

Jedu si tahle pohodičku po jedné vedlejší silnici a přede mnou kolona aut na semafor. Způsobně ji předjíždím a následně se zařazuji před policejní vůz v místě, kde začínala plná čára. Čekám, čekám a najednou se vedle mě s notným řevem přežene CB1000R s maníkem v červené pracovní kombinéze z mototechny a helmou s prasečíma ušima na hlavě, které jasně vypovídají o stylu jeho jízdy. Přemýšlím, jestli má laďák, nebo mu chybí tlumič. Skáče zelená, kolona se rozjíždí a já odbočuji doprava na dvouproudovku, kam vystartoval i zmíněný maník. Trochu za to vezmu, zajímá mě ten jeho výfuk. Na další křižovatce jej skutečně dojíždím, stojí v levém pruhu. Postavím se vedle něj a pozoruji ten jeho výtvor - dvě nerezové roury, dlouhé asi 10 cm. Týpek nasraně pozdraví a pořádně si pohraje plynovou rukojetí. „Absolutní brutus - řev, jako kráva!“ říkám si a už chápu "co na tom laďáku ty magoři mají."

Na semaforu červená a před námi asi kilometr rovinky. Je mi jasné, že tenhle šílenec podle předpisů nepojede, a když ho pozlobím, určitě se chytí. Hlavou ukazuji dopředu. Pochopil . Na semaforu se rozsvítí zelená, řadím jedna a pak z nízkých otáček akceleruji, co to jde, nalepený na nádrži od prvního okamžiku. To proto, abych nejel po zadním, a pak, aby bylo jasné, že tenhle start šetřit nebudu. Za mnou se line burácení, Honda jde také do otáček. Laďák o sobě dává vědět neskutečným způsobem. Mám pocit, že musí popraskat fasáda okolních domů.

Začíná mě dotahovat, slyším to, ale nevzdávám se. Dvojka a trojka padají v mžiku, následuje čtyřka a mrknutí na tachometr, kde vidím neskutečných 195 km/h. Maník mě pomalu ale jistě dotahuje a předjíždí. Zvolňuji a posléze jdu na brzdy, před námi se blíží další stojící kolona. Přijedeme k ní, ukazuji mu palec nahoru a týpek na to odvětí: „Musíš víc tahat, musíš tahat za plyn pořádně!“ Nenechávám se zahanbit, ukazuji rukou na svá záda a říkám mu: „Ty vole, vždyť mám velkej baťoh, těžkej, jako kráva!“