Honda CBR 125R (2004)

Můj milý deníčku. Promiň, že jsem tě přes prázky tak zanedbával, ale musel jsem prostě jezdit a jezdit, co to šlo. A když jsem nejezdil, tak jsem musel do hókny, abych měl za co jezdit a vydělal ještě nějaký ty poslední love, který jsem za tebe dlužil
Tak a bylo to tu. Naše první seznámení. Když jsem "ho" konečně uviděl a uslyšel jak si to pěkně přifrčel před náš barák a pak jeho bývalý pán sestoupil, vypl motor a pomalu si vykračoval směrem k naším dveřím, byl sem tak trochu v tranzu a naprosto jsem nevěřil, že už by to mohla být pravda
Samozřejmě slovo dalo slovo a tak jsem si "ho" osedlal. Byl to Mazel jak něco, takže jsme si hnědka rozuměli-teda skoro hnědka Protože když jsem si sedl a chtěl dát nohy na stupačky, tak jsem si připadal tak nějak, mno ani nevím jak, ale adrenalin ve mě vřel jak nikdy. Bylo mě hnědka jasný, že to bude asi tím, že jsem předtím sedlal jenom Virago 250, na kterým jsem se učil jezdit a posuďte sami, to je přece sakra rozdíl
Nicméně jsem si dal kolečko kolem naší dědiny a všecko bylo v naprostým pořádku (teda krom toho, že jsem ještě pořád něměl papíry ) Nic už mě nepřipadalo nepřirozený, spíš naopak. Po kolečku jsem chvilku klábosili s původním majitelem (ani jsem za tu dobu nezesedl) a co nevidět jsem se vydal na 2.výpravu a to do Vranovic (dědina hneďka vedle). Všecko v poho, krása, nádhera, luxus, byl jsem prostě nadšen jak nejvíc to šlo. Byl jsem asi v nebi
Dojel jsem z5, dali jsme nějakej oběd, prohodili zase pár slov a už jsem se nemohl dočkat, až to provětrám ještě jednou
Toš vyrazil jsem na 3.jízdu a to až do Blučiny (přes Židle). Všechno krása, jako předtím. V tendle moment jsem si jízdu užíval snad na 1000% víc to už ani podle mě nebylo možný. Dojel sem až k benzince, která je těsně před nájezdem na dálnicu do BA a jel z5. A co sem nepotkal, kombajn :-! Každej kdo zná Blučinu, tak ví, že je zabijárna tam předjiždět, natoš tak kombajn, tak jsem se mu pěkně držel s uctivím odstupem za zadkem. Konečně jsem vyjeli z dědiny ven a tak jsem trpělive čekal na širší usek, kde by se to dalo. Po pár esíčkách to tu bylo. Dlouhá, hodně pozvolna se táhnoucí pravotočivá zatáčka, ale široká jak cip, tak si říkám jdu na to. Už jsem byl v manévrování a co jsem na poslední chvíli neuviděl na mé straně cesty, písek. Hodně písku. Tak si říkám ajajaj. A už to bylo, smyklo se mi přední kolo a já se svezl po pravé straně. Ten kombajn jel asi 20km/h a já nejel o moc víc, když jsem ho předjížděl, ale pěkně jsem si odřel lokty a ještě víc koleno. Hold rifle a mikyna nejsou moc odolný na todle Mazlikovi se naštěstí akorát trosku(víc) pochroumaly plasty a pravý zrcátko, ale naštěstí máme v Brně Dr.plast a tam to dali všecko zase do kupy, jak to mělo byt;)
Takže to byl takovej můj křest ohněm, ale zase škola života jsem slyšel, že je prej nejúčinější