Motoslalom (MotoGymkhana) - Finále 2012

Letos mám nějak moc „nemotorkářských“ aktivit a počet kilometrů, které jsem od jara najezdil, je opravdu minimální, tak jsem si chtěl udělat motocyklovou sezónu aspoň co nejpestřejší. Zahajoval jsem ji na zamrzlém jezeře při ploché dráze, klepal kosu na Supermoto Academy ve Vysokém Mýtě, něco najezdil i na flattrackovém oválu či sosnovské motoškole, ale motoslalom, po kterém jsem pošilhával už od jara, jsem si vyzkoušel až v úplném závěru jeho sezóny. Bylo to při finálovém závodě v Kolíně, do kterého se nominovali motorkáři při regionálních závodech. Těch mělo původně letos proběhnout osm, ale některé závody jejich organizátor musel kvůli nízkému zájmu účastníků zrušit. Do finále, které bylo z organizačních důvodů přesunuto z Prahy do Kolína, ze zhruba třiceti nominovaných přijelo dvacet tuzemských slalomářů a na návštěvu přijela také pětice polských matadorů. V soutěžním poli bylo vidět i pět statečných dívek pro které byla na konci vyhlášena samostatná kategorie.

Ve chvíli kdy jsem na kolínské autocvičiště dorazil, právě Matouš Landa se svojí ekipou stavěl trať, na které se rozhodovalo o celkovém vítězi tohoto seriálu. Když jsem tu prapodivnou změť modrých, červených, žlutých, modrožlutých a červenožlutých kuželů uviděl, dostal jsem strach, že za celý den nebudu schopen rozšifrovat kudy a kam mám vlastně jet. Matouš při zahájení sice na tabuli nakreslil cestu, kterou by jsme měli mezi kužely vykroužit, ale jestli jste viděli trenérského mága Tichonova, který svým hokejovým svěřencům kreslil neuvěřitelně zmatené čáry, po kterých se měli při přesilovkách pohybovat, tak tady to bylo podobné. Podobně jako Fetisov a Larionov i tady všichni kývali “…jasně, tudy pak tady…“, ale myslím si, že stejně jako zmiňovaní hokejisté ani ti, co jeli slalom poprvé, podobně jako já nevěděli kudy kam. Naštěstí se trať před první jízdou prošla hromadně pěšky a tak jsem si udělal aspoň hrubý obrázek o tom, co mě čeká. Při první jízdě bylo ale všechno zapomenuto. Nejenom, že se mi motaly jednotlivé figury (zrcadlo, brána, osmička, rotace, jednoduchá slalom, „cikcak“ slalom, ale já si nemohl vzpomenout ani na to, kudy se které kužely míjejí. Kdykoli jsem neseděl na motorce, tak by jste mě nepřekvapili: „červený se objíždí zleva a modrý zprava - jasný jak facka!“ Ale běda, kdy jsem si na tohle měl vzpomenout při jízdě: „…ééééé, modrý, hmmmm, tóóó…“ Nakonec mi v orientaci pomohl kus červené vymezovací pásky, namotané na pravém basteru.


Dopoledne bylo vyhraněné tréninkovým jízdám, během nichž jsem si aspoň vyřešil kudy a kam, ale pořád jsem nějak nemohl přijít na to JAK. Přitom motárdová KTM LC4 je na podobné kratochvíle jak dělaná! Rychlejší pasáže (no, rychlejší – na dvojku!) by celkem šly, ale problém nastal při takových vychytávkách, jako jsou osmičky, brány, nebo dokonce rotace kolem kuželů. S těmi jsme se fakt rval a to tak že dost. Pořád jsem nemohl pochopit, jak je možné, že někteří bombarďáci i velké mašiny točí těsně u kuželů s řidítky docvaknutými až na doraz a v plném náklonu! Uvidíme odpoledne… Po krátké pauze se startovalo naostro. Každý měl k dispozici tři měřená kola, přičemž o výsledku rozhodoval nejrychlejší čas kteréhokoli z nich. Ve svém prvním kole jsem zajel čas 96,7 (časomíra měří pouze sekundy, takže 1:36,7 min.), což mě zařadilo na jedenácté místo. To by celkem šlo, říkám si a doufám, že během dvou kol ještě nějakou tu sekundu srazím dolů. To se mi ve druhé jízdě dokonce i povedlo, ale přibyla penalizace na neprojeté „zrcadlo“, takže mi zůstává započítaný čas z první jízdy. Zlepšili se ale ostatní a tak se o nějakou tu příčku propadám pořadím níž. Ve třetí rundě sice zaznamenávám svůj nejrychlejší čas, ale jenom o pověstný fous a vzhledem k tomu, že ostatní zase o něco porychlili, následuje další propad až na konečné sedmnácté místo – tedy žádná sláva.

Při pohledu na ostatní mě nejvíce zaujalo to, že tady o výsledku vůbec nerozhoduje velikost, váha, ani výkon motorky. K vidění tady byla jak velká cestovní endura (V-Strom, Africa Twin) silnice (VFR 750, Thunder Cat), ale také třiapůla Jawa nebo Simson. Frajer na čtyřtaktním endurku Yuki 125 jezdil v polobotkách a riflové bundě a i když to vypadalo, jako když jede vedle do krámu pro rohlíky, tak nakonec zajel osmý nejlepší čas a mezi tuzemskými jezdci se umístil na třetím místě!


Největší dojem na všechny přihlížející ale udělali Poláci. Tam se jezdí gymkhana jenom o rok déle, ale to co tahle partička anarchistických bohémů na motorkách předváděla, byl fakt zážitek. O vítězi se rozhodlo až v poslední jízdě a výsledek dokládá tvrzení, že opravdu nezáleží na čem jedete, ale jak… Na prvních dvou místech skončily dvě naprosto rozdílné motorky stejné značky, když čtyřtaktní dvěstěpadesátkové prdítko Yamaha YBR bylo tentokrát rychlejší nežli značková kolegyně Thunder Cat 600. I na tomhle výsledku a skvělých výkonech Poláků je vidět, jak pravdivé bylo heslo jednoho ryšavého revolucionáře, který tvrdil: „učit se, učit se, učit se!“ Na Polácích byla znát ohromná vyježděnost. Bylo na nich vidět, že na rozdíl od našich jezdců do toho jdou opravdu po hlavě, nebojí se při tréninku s motorkou občas praštit o zem a při jízdě se téměř permanentně pohybují na hraně fyzikálních možností. Už při tréninku jezdili jak urvaní ze řetězu a odpoledne všem suverénně natrhli gatě. Co z toho vyplývá? Přesně to, co říkával už zmíněný V. I. Lenin, tedy učit se…

Podle slov oganizátora tohoto zajímavého, levného a relativně velmi bezpečného motocyklového sportu mají lidé z gymkhany zbytečné obavy. Pokud si chcete motoslalom neboli MotoGymkhanu v klidu a bezpečně vyzkoušet určitě by nebylo od věci nejdříve absolvovat kurz bezpečné jízdy, které Matouš Landa, organizátor slalomových soutěží a učitel jízdy na motorce v jedné osobě pravidelně pořádá. V nabídce jsou i speciální tréninkové kurzy motoslalomu. A když už budete vědět jak na to další tréninkové možnosti jsou neomezené. Bude vám stačit kus parkoviště či uzavřené silnice, pár kuželů, pneumatik nebo PET lahví a může se jí na věc. Já do toho rozhodně opět půjdu, protože znalosti, které napilujete na tomhle cvičišti, poté na bojišti, které představuje džungle současného silničního provozu, jako když najdete. Takže příští rok nashledanou!

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE