10. International Phoenix Rally

Petr se o našem sdružení dočetl na webu Ligy vozíčkářů, a protože sraz byl nedaleko od jeho bydliště, rozhodl se vyzkoušet další adrenalin. Petr jezdí samostatně na čtyřkolce, ale sajdkár byla nová zkušenost, a také ho lákalo zúčastnit se klasického moto srazu motorkářů ze všech koutů Evropy. Petr Adámek – vozíčkář z Kateřinic u Vsetína se zúčastnil v sedle sajdkáru 10. srazu klubu Phoenix Zlín, který proběhl ve dnech 7.-11.7.2009 v kempu U splavu v Hovězí u Velkých Karlovic.

10. International Phoenix Rally
Na sraz jsem vyrážel z Prahy v sajdkáře BMW R1100GS s lodičkou URAL a Petra vyzvedával v jeho domově po obědě. Sajdu nám zapůjčil Jirka Ledinský z firmy Carservis a tak jsme mohli celou akci uskutečnit podle původního plánu. Petr již byl připraven, když jsem k němu přijel a tak jsme jen připoutali vozík, maminka zalamentovala do čehože se to Petr se svým postižením pouští, a už jsme vyrazili na seznámení s místem srazu a kluky z klubu.

V kempu U splavu nás přivítali zástupci klubu Phoenix v čele s Michalem Hamšíkem, jehož táta celou tradici setkávání motorkářů v Hovězí již za totáče založil, a s partou kamarádů v ní pokračuje i jeho syn. Petra hned vzali mezi sebe, ukázali mu prostředí kempu a seznámili ho s několika lidmi, se kterými jsme společně jezdili a bavili se následující dny.
Po úvodním deštivém prologu se počasí umoudřilo, a tak nám kluci hned doporučili výjezd na hřeben Javorníků na Kohútku. Asfaltová cesta vede až na vrchol, musí se jen počkat, až vám semafor v intervalu cca 15 min. dovolí vyjet jednosměrnou silničkou. S Petrem si užíváme zatáček a výhledů na krásné valašské kopce a nahoře si v azúru dáváme kafíčko a kolu. Výjezd jsme ještě doplnili o krátkou offroadovou vložku směr chata Portáš, kterou géeso z roku 1989 zvládá v pohodě, a vracíme se dolů stejnou cestou. Petr má za sebou prvních 30 km v sajdě, ptá se na další jízdu, ale tu musíme nechat na zítra, protože je už večeře a večerní program.

Později se ukázalo, že středeční večer byl jedním z nejpovedenějších, asi k tomu přispělo kromě dobré nálady všech podporované častými popěvky typu půjdem na kalíška, na kalíška… také grilované prasátko, chuť zahraničních účastnic výletu do tanečních kreací, a nejvíce nás pobavila Mary ze Švédska, které jednoznačně patřil nejen stůl ,ale i celý večer. Valašská ohnivá voda a společnost JawaManiaka jednoznačně přispěly k dobré zábavě a Petr se s námi bavil až do pozdních večerních hodin. Skalní vydrželi při zpěvu sprostonárodních písní kombinovaných s hitem Smoke on the water a tlučení půllitry do stolu až do ranních hodin.

Další den se nesl ve znamení vyjížďky na poutní místo Hostýn,kam organizátoři zajistili povolení k výjezdu na motocyklech (normálně je cesta otevřena jen pro autobusy). Cestou tam jsme projeli serpentýny na Trojáku a Tesáku, sajda i Petr si vedli statečně, a dokonce jsme dojeli až nahoru ke kostelu, kde jsme si společně s ostatními poslechli přednášku o tomto historickém klenotu střední Moravy. Hned po ukončení prohlídky přichází Libor s dalším zajímavým nápadem – prý jestli by Petr nechtěl zkusit se s námi dostat na vrchol rozhledny. Petr s váháním souhlasí, ale Liborovo nadšení ho strhne a jde do toho – to ještě neví, co si zavařil. Schodiště na rozhlednu je točitě a velmi strmé – ač je Petr schopen udělat pár kroků s podporou a my se ho snažíme nadlehčovat z obou stran, i tak musí podat nadlidský výkon, aby se vyškrábal na vrcholek rozhledny. Odměnou nám všem je svíštící vrtule větrné elektrárny a nádherný rozhled na Beskydy, Hanou, Zlínsko a další kraje na obzoru.
Cestou zpátky do kempu se odpojujeme od kolony a jedeme na průzkum dalších oblastí Zlínska. Projíždíme slavnou čubovou socialistickou vesnicí Slušovice a zkratkou se dáváme přes kopečky ve stopách jezdců Barum Rallye. Ale to již sjíždíme do Vizovic, kde se koná festival Masters of Rock, a kde se zastavujeme na kafe a bavíme se pozorováním heavy metalových zjevů – nejvíce nás zaujala parta čtyř černokněžníků a kouzelnic zmalovaná černobílými barvami, která kolem nás kráčela vzájemně připoutána řetízky,a které za řetězy u krku vedl jejich metalový guru.

Sluníčko nám přeje a tak po projetí serpentin na baráku do Loučky stáčíme kola k památníku Ploština věnovanému obětem z 2.sv.války. Krátká offroadová vložka nám dá za vyučenou, Petr musí párkrát ze sajdy ven, protože hladké silniční gumy byť na krásném enduru, prostě ty bahnité úseky neprojedou. Když se ocitáme na konci cesty zakončené srázem, obracíme se v prudkém kopci a troubíme na ústup.

Projíždíme valašskými městečky a vesnicemi s jejich centrem Valašské Klobouky a Petr v roli navigátora nás zavedl až ke krásným pulčinským skalám, které od nepaměti byly útočištěm všech prchajících – ať už to bylo za války, trempové za totáče, nebo mládež od rodičů. Projíždíme zkratkou zpět na hlavní silnici z Lidče do Vsetína, a to ještě oblékáme dešťovky, protože tahle sprška je stejně jako všechny ostatní tohle léto, ekvivalentem otevřeného kohoutku o devadesát stupňů.

Bohužel díky tomu, že se Petrovi ven ze sajdy moc nechtělo, a že jsme si původní krátký výletek řádsky prodloužili, nestíháme slavnostní vyhlášení nej účastníků srazu – ceny za nejvzdálenějšího účastníka byly rozdány hned tři, protože všichni byli ze stejného švédského města vzdáleného přes dva tisíce kilometrů. Je na místě se zmínit o lidech, kteří na tento sraz jezdí – již při odjezdu z Prahy jsem si vyslechl poznámku Jirky Ledinského, cože je to za kravský termín, konat sraz uprostřed týdne. Pochopil jsem, když jsme dorazili na místo. Většina zúčastněných přijela ze vzdálených končin – jsou tu motorky z Anglie, Rakouska, Finska, Švédska, Norska, Francie, Holandska i Německa. Phoenix Rally je nejen klasickým srazem, ale mnoho lidí to pojímá jako motorkářskou dovolenou, navíc obohacenou o zajímavý večerní program, příjemné zázemí kempu a setkání s kamarády, se kterými se tady vídají rok co rok.

Mezi nejzajímavější motorkáře patří určitě harlejista s přívěsem, na kterém měl naležato položený sud, který používá jako zajímavý prostor na zavazadla. Sud věrohodně připomíná ty, ve kterých se skladovaly oleje Castrol ve třicátých letech minulého století. Pravidelným účastníkem srazu je i Libor Jawa Maniak na své Jawce (zlé jazyky tvrdí, že soukromě pošilhává po jiné značce, ale což, když může nejmenovaný vlastník prodejny Suzuki jezdit na Harleji, proč byl nemohl dealer Jawy jezdit třeba na BMW…), nezaměnitelný svým životním postojem byl i kolega skútrista z Chomutova…
Čtvrteční večer se nesl v rytmu taneční a poslechové skupiny Réva – stejně jako světoví rockoví velikáni čas od času propojí svou muziku s filharmonickým tělesem s klasickými nástroji vážné hudby, i kapela Réva propojuje žánry zdánlivě nepropojitelné – klasickou cimbálovku s rytmy moderní rockové a popové muziky – krásný zážitek, můžeme jen vřele doporučit. Na řadu přišla i oblíbená striptýzová umělkyně, zažili jsme také ohňovou show a předvádění středověkých soubojů.

Programově i organizačně sraz dopadl na jedničku, i počasí nám jakž takž přálo. Další den jsme vyjížďku (již bez Petra, který spěchal na Colours of Ostrava) doplnili o návštěvu řezbářské galerie a projížďku přes Makov, Slovensko a Kasárna zpět do kempu. Průvodcem nám byl opět Libor, za což mu patří díky.

Asi už tušíte, že International Phoenix Rally nebyl typický značkový sraz – a to bylo právě to co se mi na něm ohromně líbilo. Lidé byli nejenom tolerantní k jiným typům motocyklů , ale také vzali Petra mezi sebe úplně samozřejmě. A o tom to asi je – abychom nehleděli na to jak kdo vypadá nebo na čem jezdí, ale aby nás spojovalo to, že jsme motorkáři.

Díky všem Phoenixákům za suprový sraz a zejména Michalovi Hamšíkovi za pozvání stát se jeho pravidelným účastníkem. Být členem takové motorkářské společnosti pro mne bylo opravdovou poctou - a to je i důvod, proč jsem si hrdě přišil na svoji expediční bundu,která s námi pojede do Indie, kromě symbolu Love Ride (MDA Ride) i logo motorkářského klubu Phoenix.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist