Recenze head-up displeje Tilsberk. Pěkná hračka, ale co využití?

Je to několik týdnů, co mi v mailu přistála tisková zpráva o produktu firmy Tilsberk. Jejich head-up displej DVision, univerzálně vestavný do jakékoliv přilby, je mnohem univerzálnějším a dokonce ekonomičtějším řešením než složité a drahé přilby se zabudovanými displeji. Co naplat, zaujalo mě to natolik, že jsem se jal head-up displej od Tilsberku vyzkoušet. Toužil jsem se totiž dozvědět, jestli se z head-up displeje stane ta další nová technologie, bez které už si ježdění nebudu umět představit.
V poctivé papírové krabičce, která o několik dní později přistála v redakci na stole, jsem ten zázrak poprvé spatřil naživo. Černý plastový „banánek“ má jen USB-C konektor pro nabíjení akumulátoru, jedno tlačítko na vypnutí a zapnutí, a konečně to hlavní – průhledový sklopný štítek z plexiskla, na kterém se odráží obraz z displeje nad ním. Na displeji, který je ve vašem zorném poli zaostřen na vzdálenost deset metrů, si pak lze přes aplikaci v telefonu zobrazovat aktuální rychlost včetně omezení, ale i šipkovou navigaci nebo jméno volajícího.

Celé to působí celkem bytelně a potěšující je fakt, že se jedná o německou výrobu. Mimochodem protože jsem trochu idiot, podařilo se mi jednou displej vyšťouchnout z helmy, když jsem ji dával na zrcátko, takže se proletěl z výšky zrcátek u Suzuki Katana na tvrdou zem. Přežil to!

Zachytit odraz displeje ve štítku na foťák nebo kameru je prakticky nereálné. Ve skutečnosti je na displej vidět vážně hezky.

Vedle samotného modulu displeje je pak v krabičce ještě velká sada montážního příslušenství, aby se dal displej vestavět do jakékoliv helmy – od jetky, přes integrálu a překlápěčku až po motokrosovou, a to nezávisle na tom, jestli má sluneční clonu či nikoliv, a z jakého materiálu či jak strukturovaná je vrchní část průhledu přilby.

V praxi to funguje tak, že se do přilby vlepí držák, na kterém pak samotný displej drží magneticky, takže ho lze kdykoliv vyjmout. Samotná instalace není složitá – prostě podle návodu vyberete vhodnou oboustranku či kus lepicí hmoty Sugru, a magnetický držák i s displejem za chvíli drží v helmě tak, že nemáte strach o jeho vypadnutí. Potíž je však jinde – celkem složitě se strefuje ideální poloha displeje vůči oku.
Aby byl displej dobře vidět, musíte mít průhledový štítek stranově přímo nad pravým okem – jakmile je štítek jen trochu vyosený, začnou údaje po okrajích mizet. Výšku zobrazení měníte jednoduše změnou sklonu sklopného štítku, ale stranový posun lze řešit jenom posunutím celého držáku. I když jsem se na první pokus snažil sebevíc, stejně jsem musel držák displeje přelepovat a celkem oceňuji, že u Tilsberku do balení dali vážně kvalitní oboustranku – asi věděli proč. Ve výsledku se mi nejlépe osvědčilo nasadit si přilbu, a displej do ní vlepovat rovnou i s držákem.

Jakmile ale překonáte počáteční anabázi s nalepováním, to nejhorší máte za sebou. Displej díky magnetům drží na držáku pokaždé stejně, takže ho stačí jen „plácnou“ do přilby, případně doladit sklon štítku, a jede se. Na displej jako takový je v helmě vidět dobře. Představte si prostě, že máte v „pravém horním rohu“ svého zorného pole několik různých údajů. Stačí jen malý pohyb očima, vzhledem k zaostření na deset metrů vlastně nemusíte ani přeostřovat, a všechno je po ruce a dobře čitelné.

A samozřejmě taky trochu rušivé. I když je hlavním příslibem displeje eliminovat rušivé koukání na budíky, k nimž musíte sklápět zrak od silnice, z principu rušivý je i každý prvek v zorném poli. Když jsem vše zkoušel v klidu a přítmí kanceláře, přišlo mi, že se ani žádné rušení nekoná, když jsem však vyjel na silnici za světla, začal jsem vnímat víc věcí.
Tak zaprvé, přestože mám dobře padnoucí přilbu, která mi nepadá do očí, stejně vnímám, že mi modul displeje z vrchu seřezává maličkou část průhledu přilby. Je to o kousek, ale je to znát. Pak jsem taky začal celkem intenzivně vnímat okraje průhledového štítku, které tam prostě jsou a první desítky minut, než si přivyknete na novinku v zorném poli, vám přijdou nepřehlédnutelné. Zpočátku mě to štvalo celkem dost a chvíli jsem nevěděl, jestli budu moct tuhle vychytávku vůbec používat, pak jsem si ale zvyknul, okraje displeje prakticky vyignoroval, a celkově si na údaje přímo v zorném poli přivyknul.

Realisticky jediný problém, který zůstal i po překonání prvotní seznamovací fáze, je spojený s posunem přilby (a tedy i průhledového štítku displeje) při vyšších rychlostech. I když správně padnoucí přilba sedí motorkáři na hlavě „jako přibitá“, ve skutečnosti přibitá není. Na naháči, při rychlosti nad nějakých 120 kilometrů v hodině, se mi přilba na hlavě začne o maličký kousek posouvat. Jev, který jsem nikdy předtím nezaznamenal, jsem zpozoroval poprvé až díky displeji, který najednou začal z průhledového štítku mizet… Stačí posun v řádu centimetrů, aby se odraz na štítku posunul ze svojí přímé pozice vůči oku, a najednou není vidět nic.
Jedná se samozřejmě o velmi individuální záležitost – u někoho s posunem přilby nebude problém, někdo zase bude mít problém ještě větší než já. Tady bohužel nezbývá než zkoušet. Stejně tak nezbývá než zkoušet, máte-li dominantní levé oko.

Tak jsme probrali, jak se do displeje kouká, zbývá ale dost podstatná věc – co si na něm lze zobrazit? V první řadě je potřeba říci, že displej samotný je v principu vlastně jen zobrazovací zařízení pro mobilní aplikaci, kterou si nainstalujete do telefonu a se kterou displej spárujete. Zobrazovaná rychlost je tedy ta, kterou telefon určuje pomocí GPS, což znamená, že musíte mít v mobilu pro danou aplikaci trvale zapnuté polohové služby – a to žere baterku.
Přímo v aplikaci si taky zvolíte režimy zobrazení. Ty se mezi sebou liší zobrazovanými údaji a jejich uspořádáním, navíc můžete jednotlivé údaje zapínat a vypínat. Vždycky ale vidíte v základu to samé – stav baterky, stav spojení s mobilním telefonem, hodiny, rychlostní omezení, rychlost, případně jméno volajícího a navigaci.
Právě šipková navigace přímo před očima (okem) je na celém systému přirozeně nejlákavější. V aplikaci je integrované rozhraní Sygic, což je dle mého nejlépe fungující šipková navigace. Jenže pořád jde o nejjednodušší formu navigace, a přestože umí na displeji zobrazit třeba rozložení jízdních pruhů nebo schéma kruháče, tu a tam narazíte na sporná místa. Občas se dozvíte, že máte jet doprava, ale už si nejste jistí, jestli to znamená doprava po hlavní, nebo do odbočky, která se od té hlavní odděluje. Plnohodnotná mapa na pořádném displeji to zkrátka není, ale pokud chcete nějaké minimalistické řešení, pak je celkem dostačující. Výborná funkce je také hlasové navádění. Navigace v aplikaci normálně mluví, takže pokud máte telefon spárovaný s interkomem v přilbě, můžete si navigační pokyny nechat šeptat do ouška. Ve výsledku jsem se přistihl, že šipkovou navigaci víc „poslouchám“ než abych instrukce sledoval na průhledovém displeji.

Šipková navigace je zkrátka fajn, ale pořád jde o kompromisní řešení, které občas zazmatkuje a zmate i vás. A tady se dostávám k jádru pudla a k tomu, jestli je head-up displej „ta nová velká věc“ pro všechny motorkáře. A rovnou prozradím verdikt – není. Není právě kvůli možnostem zobrazení. Šipková navigace je fajn, ale není všespásná a pořizovat si displej jen kvůli ní nestojí za to. A bez toho zbytku se klidně obejdete. Jméno volajícího je fajn, pokud máte v helmě interkom a jste ochotní zvedat telefony – což spousta motorkářů při víkendových vyjížďkách rozhodně není. Čas se dozvíte na budících nebo na hodinkách, kompas vás nijak nevytrhne a rychlost a její omezení? Jak to jen říci kulantně… Většinu motorkářů zase až tak nezajímá, kolik jedou, protože jedou prostě na cit.

V tom tkví ten problém – máte tu hezký způsob, kterak dostat údaje přímo do zorného pole, ale jaksi chybí ty údaje, které byste tam chtěli mít. S výjimkou šipkové navigace tu prostě není nic dostatečně zajímavého, pro co byste si chtěli displej pořídit. Úplně jiná situace by nastala, kdyby uměl displej (potažmo jeho aplikace), komunikovat s motorkou. Kdyby se vedle rychlosti a šipičkové navigace objevil v zorném poli ještě otáčkoměr, zařazený kvalt, indikátor zapnutých blinkrů a kontrolka neutrálu, bylo by resumé téhle recenze úplně jiné, a pak bychom se bavili o tom, že je head-up displej svým rozsahem plnohodnotnou náhradou budíků. Ale aby na to došlo, byla by potřeba participace motocyklových výrobců a vytvoření univerzálního rozhraní pro komunikaci mezi displejem a motorkou. Jestli na to někdy dojde, to je ve hvězdách, ale v současnou chvíli je head-up displej – byť v tom nejúspornějším a nejekonomičtějším balení, které nabízí Tilsberk, primárně zajímavou hračkou s omezeným využitím. Hračkou, která tak úplně nestojí za těch 399 euro (cca 9 700 korun), co za head-up displej dáte. Jednou to možná bude aktuální a head-up displej se stane pro motorkáře standardem – přece jenom potenciálu je tu spousta – ale do té doby bych jej doporučil pouze hračičkům, kteří milují nové technologie. Ti ostatní nechť klidně počkají.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE