Výběr motorky za časů našich dědečků
Text: Jan Krajíček | Zveřejněno: 18.1.2010 | Zobrazeno: 27 950x
Motocykl plní v dnešní době mnoho funkcí. Je součástí životního stylu milionů lidí po celém světě. Zařazuje nás do určité skupiny, mezi motorkáře. Motocykl se stal také módním doplňkem, prostřednictvím kterého sdělujeme své životní postoje. Často vytváří naši image, funguje jako prostředek sportovního vyžití nebo jen čistě za účelem přepravy osob a věcí. Každý motorkář využívá svůj stroj trochu jiným způsobem. Škála motorek na trhu je tak široká, že si z pestré palety výrobců a modelů dokáže prakticky každý vybrat stroj, který by přesně vyhovoval a odpovídal jeho osobnosti, jeho požadavkům. Vždy tomu ale tak nebylo. Pokusme se cestovat časem a nahlédnout do doby, kdy při výběru motorky rozhodovaly úplně jiné věci než dnes a kdy i samotná motorka plnila trochu jiné účely, než které má v současnosti.
Vždy je důležité vědět, co od motorky očekávám.
Nejen na internetu lze najít spoustu rad a návodů, jak a podle čeho motocykl vybírat. Chci spíše pohodlně cestovat, nebo raději propláchnu tepny adrenalinem z rychlé jízdy? Budu brázdit jen silnice a dálnice, nebo také občas zavítám do polí, luk a lesů? Jaká kubatura mi bude stačit? Pořídím levný nenáročný stroj, nebo drahou vyšperkovanou raritu? Zodpovězení takových otázek nám výběr té pravé motorky velice usnadňuje. Z nabídky desítek všemožných typů není problém si vybrat a zákazník svá přání většinou ani nemusí přizpůsobovat, ba naopak, trh je dost flexibilní a nabídka velmi široká. Podívejme se však o několik dekád dozadu, do časů, kdy se přání zákazníků musela vejít do omezené nabídky a kdy se vlastnosti motorek a způsob jejich využití diametrálně odlišovaly od současného stavu.
Před mnoha desítkami let byla situace na silnicích naprosto jiná než. Dnes platí, že skoro každý má jako hlavní dopravní prostředek auto a motorka pak funguje jen jako sezónní doplněk. Hospodářská situace v polovině minulého století však neumožňovala široké rozšíření automobilů, neboť byly drahé a tudíž málo dostupné. Doba asi ale současně žádala vyšší mobilitu lidí i věcí. Co s tím? Snadná odpověď, jako masový dopravní prostředek širokých vrstev obyvatel musel sloužit motocykl, levný a spolehlivý. Ale jaké možnosti při jeho výběru vlastně před šedesáti lety v naší zemi byly? Nechme promluvit dobovou příručku „Motocykl: škola motorismu“ z roku 1952.
Hned v úvodu může dnešního čtenáře pobavit, případně šokovat, bezelstný optimismus autorů, který však naprosto přesně odráží dobovou atmosféru. V socialismu lze přece i z nedostatku udělat pozitivum:
„Výběr nového motocyklu je u nás celkem snadný, vyrábějí se jen čtyři typy:
1. Manet 90 cm³, s dvoupístovým dvoutaktním motorem.
2. ČZ 125 cm³ a 150 cm³, lehčí, s dvoutaktním motorem.
3. Jawa 250 cm³, střední, i pro jízdu v tandemu, s dvoutaktním motorem a odpérovaným zadním kolem.
4. Jawa 350 cm³, s dvouválcovým dvoutaktním motorem, jinak shodný s typem Jawa 250.
5. Jawa 500 cm³, dvouválec čtyřtakt OHC (vertical twin), moderní konstrukce, sportovní stroj; pro přívěsný vozík. Později bude též o obsahu 350 cm³.“
Zákazník byl odkázán na československou produkci, dovoz cizích strojů byl z důvodů politických, ale i hospodářských, prakticky nulový. Obzvlášť zajímavá je navíc poslední věta.
Na modernizaci čtyřtaktního půllitru se totiž začátkem padesátých let ještě pracovalo a skutečně se připravovala i verze s menším objemem. Produkci a vývoz čtyřtaktů se však v rámci tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci nepodařilo prosadit. V socialistickém táboře byl zájem o levné a jednoduché dvoutakty, a tak Jawa musela nechat projekt čtyřtaktního motoru pouze pro závodní stroje, s nimiž pak také mnoho let sklízela pozoruhodné úspěchy. Konečně i na našem vlastním trhu byl spíše požadován levný a dostupný dopravní prostředek širokého využití.
A jaké další požadavky byly vlastně v poválečných letech na motocykl v každodenním provozu kladeny?
„Zkušenost na silnici nás přesvědčí, že motocykl je výkonnější dopravní prostředek než automobil. Proto také byly drahé sportovní vozy vytlačeny motocykly. Auto jedoucí osmdesátkou po dobré silnici je předjížděno každým motocyklistou zcela bezpečně. Připisuje se to malé váze a tím i většímu zrychlení motoru, někdy i nerozumu mládí. Na váze jistě záleží, hlavní je však výkonný motor a důvěra jezdce v bezpečnost. Konečně i odvaha mladšího motocyklisty zde jistě má vliv.
Není účelem motocyklu, aby nahradil automobil tam, kde na auto nemá. Požadavky kladené na dobrý motocyklu se značně liší podle povahy jezdce. Obsáhlými dotazníky bylo zjištěno, že mladší zákazníci požadují: 1. rychlost, 2. spolehlivost, 3. pohodlí.
Starší a zkušení jezdci učili zcela jiné pořadí těchto tří základních vlastností: 1. spolehlivost, 2. pohodlí, 3. rychlost, 4. trvanlivost.
Dobrý motocykl musí najít střední cestu, ukazuje se však, že rychlost je vlastností, která
nemá chybět. Líný stroj nevyhovuje nikomu. Požadavky a náročnost zákazníků stále rostou, dnes je žádána na motocyklu i příjemná a čistá služba. Převlékání do kůže a do vepřovic, tak důležité a užitečné u starších motorek, přenechá dnes motocyklista jen závodníkům. Chce jezdit užitkově, bez zvláštního oblékání. Tomu musí vyhovět každý nový motocykl. Teprve zvláštní požadavky platí motocyklista rád i zvýšenou cenou (silnější typ, lepší nebo efektní výpravu, bohatší příslušenství). Ve spolehlivosti nutno též počítat se službou výrobce, s opatřením náhradních dílů.“
Podle čeho se tedy měl tehdejší zákazník konkrétně rozhodnout?
Při každodenním provozu motorky hrála, tak jako když dnes pořizujeme auto, velkou roli nejen pořizovací cena, ale především náklady na provoz a údržbu. Důležitou otázkou je hlavně spotřeba:
„Dvoutakt 200 cm³ měl ještě před několika lety spotřebu 5 l na 100 kilometrů. Dnešní motor 250 cm³ spotřebuje necelé 3 l. Také starost s udržováním a opravami byla podstatně snížena. Stačí jediný pohled na hladký povrch moderních motocyklů a porovnání se staršími nekrytými konstrukcemi, abychom pochopili pokrok třeba jen v čištění stroje. Pohyblivé části jsou dnes zapouzdřeny a pracují v olejové lázni nebo mlze. Tím je sníženo opotřebení i nebezpečí poruch.
O spotřebě paliva je šířeno mnoho nesprávných názorů. Výbušné směsi všech motorových paliv mají asi stejnou výhřevnost, výkon motoru tedy nezáleží jen na druhu směsi, nýbrž na tom, kolik směsi do válce dostaneme a za jakých podmínek ji spálíme. Už z toho plyne, že spotřeba paliva nezáleží jen na velikosti motoru, nýbrž také na provozních podmínkách, jako je cesta, počasí, rychlost jízdy. Nestačí tvrzení, že spotřeba je 2 litry na 100 km, je nutno přesněji určit, za jakých podmínek (aspoň při jaké rychlosti jízdy). Zpravidla jsou měřeny spotřeby u dokonale továrně seřízených motorů na dobré a rovné cestě. U většiny motorů spotřeba rychle stoupá při vyšších rychlostech. Také v těchto otázkách proniklo do továrních prospektů více solidnosti, než bylo dříve zvykem.“
Tímto radostným ujištěním rady pro výběr motocyklu končí, zákazník ať hlavně důvěřuje výrobci. Jak se tedy liší tehdejší nároky kladené na motorku od těch dnešních? V dobovém popisu, zdá se, chybí jen jedna, zato dnes velmi důležitá vlastnost, a tou je vzhled. Při současné pestré nabídce se technicky srovnatelné stroje liší často právě v designu. Pokud si ale tehdejší adept cestování v jedné stopě mohl vybírat jen z omezené nabídky modelů, vzhled ani nemohl hrát při rozhodování velkou roli. V dennodenním provozu se vyplatila především spolehlivost, snadná údržba a laciný provoz. To byly největší výhody, které motocykly tehdy oproti ostatním dopravním prostředkům přinášely.
A podle čeho se motorka vybírá dnes? Podstata zůstala stejná, jen nabídka se mnohonásobně zvýšila a s ní i možnost volby. Vždyť třeba jen letmý pohled na zdejší fórum napovídá, že diskuze na toto téma zřejmě nikdy neskončí. Univerzální odpověď se dnes prostě nabídnout nedá a každý se nakonec musí rozhodnout podle sebe. Svoboda volby je příjemná, ale může být také svazující. I několik málo typů motorek tehdy dokázalo naše dědy nebo otce uspokojit na celý život, naopak my už jsme mohli vybírat z nepřeberného množství strojů, které pak často měníme a střídáme. Na závěr tak zůstává otázka, kdo měl výběr jednodušší?
Nejen na internetu lze najít spoustu rad a návodů, jak a podle čeho motocykl vybírat. Chci spíše pohodlně cestovat, nebo raději propláchnu tepny adrenalinem z rychlé jízdy? Budu brázdit jen silnice a dálnice, nebo také občas zavítám do polí, luk a lesů? Jaká kubatura mi bude stačit? Pořídím levný nenáročný stroj, nebo drahou vyšperkovanou raritu? Zodpovězení takových otázek nám výběr té pravé motorky velice usnadňuje. Z nabídky desítek všemožných typů není problém si vybrat a zákazník svá přání většinou ani nemusí přizpůsobovat, ba naopak, trh je dost flexibilní a nabídka velmi široká. Podívejme se však o několik dekád dozadu, do časů, kdy se přání zákazníků musela vejít do omezené nabídky a kdy se vlastnosti motorek a způsob jejich využití diametrálně odlišovaly od současného stavu. 
Před mnoha desítkami let byla situace na silnicích naprosto jiná než. Dnes platí, že skoro každý má jako hlavní dopravní prostředek auto a motorka pak funguje jen jako sezónní doplněk. Hospodářská situace v polovině minulého století však neumožňovala široké rozšíření automobilů, neboť byly drahé a tudíž málo dostupné. Doba asi ale současně žádala vyšší mobilitu lidí i věcí. Co s tím? Snadná odpověď, jako masový dopravní prostředek širokých vrstev obyvatel musel sloužit motocykl, levný a spolehlivý. Ale jaké možnosti při jeho výběru vlastně před šedesáti lety v naší zemi byly? Nechme promluvit dobovou příručku „Motocykl: škola motorismu“ z roku 1952.Hned v úvodu může dnešního čtenáře pobavit, případně šokovat, bezelstný optimismus autorů, který však naprosto přesně odráží dobovou atmosféru. V socialismu lze přece i z nedostatku udělat pozitivum:
„Výběr nového motocyklu je u nás celkem snadný, vyrábějí se jen čtyři typy:
1. Manet 90 cm³, s dvoupístovým dvoutaktním motorem.
2. ČZ 125 cm³ a 150 cm³, lehčí, s dvoutaktním motorem.
3. Jawa 250 cm³, střední, i pro jízdu v tandemu, s dvoutaktním motorem a odpérovaným zadním kolem.
4. Jawa 350 cm³, s dvouválcovým dvoutaktním motorem, jinak shodný s typem Jawa 250.
5. Jawa 500 cm³, dvouválec čtyřtakt OHC (vertical twin), moderní konstrukce, sportovní stroj; pro přívěsný vozík. Později bude též o obsahu 350 cm³.“
Zákazník byl odkázán na československou produkci, dovoz cizích strojů byl z důvodů politických, ale i hospodářských, prakticky nulový. Obzvlášť zajímavá je navíc poslední věta.
Na modernizaci čtyřtaktního půllitru se totiž začátkem padesátých let ještě pracovalo a skutečně se připravovala i verze s menším objemem. Produkci a vývoz čtyřtaktů se však v rámci tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci nepodařilo prosadit. V socialistickém táboře byl zájem o levné a jednoduché dvoutakty, a tak Jawa musela nechat projekt čtyřtaktního motoru pouze pro závodní stroje, s nimiž pak také mnoho let sklízela pozoruhodné úspěchy. Konečně i na našem vlastním trhu byl spíše požadován levný a dostupný dopravní prostředek širokého využití.
A jaké další požadavky byly vlastně v poválečných letech na motocykl v každodenním provozu kladeny?
„Zkušenost na silnici nás přesvědčí, že motocykl je výkonnější dopravní prostředek než automobil. Proto také byly drahé sportovní vozy vytlačeny motocykly. Auto jedoucí osmdesátkou po dobré silnici je předjížděno každým motocyklistou zcela bezpečně. Připisuje se to malé váze a tím i většímu zrychlení motoru, někdy i nerozumu mládí. Na váze jistě záleží, hlavní je však výkonný motor a důvěra jezdce v bezpečnost. Konečně i odvaha mladšího motocyklisty zde jistě má vliv. Není účelem motocyklu, aby nahradil automobil tam, kde na auto nemá. Požadavky kladené na dobrý motocyklu se značně liší podle povahy jezdce. Obsáhlými dotazníky bylo zjištěno, že mladší zákazníci požadují: 1. rychlost, 2. spolehlivost, 3. pohodlí.
Starší a zkušení jezdci učili zcela jiné pořadí těchto tří základních vlastností: 1. spolehlivost, 2. pohodlí, 3. rychlost, 4. trvanlivost.
Dobrý motocykl musí najít střední cestu, ukazuje se však, že rychlost je vlastností, která
nemá chybět. Líný stroj nevyhovuje nikomu. Požadavky a náročnost zákazníků stále rostou, dnes je žádána na motocyklu i příjemná a čistá služba. Převlékání do kůže a do vepřovic, tak důležité a užitečné u starších motorek, přenechá dnes motocyklista jen závodníkům. Chce jezdit užitkově, bez zvláštního oblékání. Tomu musí vyhovět každý nový motocykl. Teprve zvláštní požadavky platí motocyklista rád i zvýšenou cenou (silnější typ, lepší nebo efektní výpravu, bohatší příslušenství). Ve spolehlivosti nutno též počítat se službou výrobce, s opatřením náhradních dílů.“ 
Podle čeho se tedy měl tehdejší zákazník konkrétně rozhodnout?
„Volba motocyklu vyžaduje jistou zkušenost. Nejdříve se musí budoucí motorista rozhodnout, co vlastně chce, to je jak a kam bude jezdit. Bere přitom přirozeně v úvahu, jak 
má hluboko do kapsy. Velmi důležitá zásada zní: nevolit stroj příliš maličký a slabý. Kdo bude jezdit vytrvale a na dlouhé vzdálenosti, potřebuje stroj pohodlný, který neunaví sám sebe ani jezdce. Přetěžování stroje, jízda stále na plný plyn, jsou velmi škodlivé. Zkracuje podstatně životnost stroje. Silnější stroj je v takovém případě i hospodárnější, klesá dokonce i spotřeba a náklady na opravy.
Nejlepším rádcem je zde důvěra ke značce a solidnosti výrobce. Říká se sice, že každý si má koupi dobře rozmyslit a stroj prozkoušet, to je však rada neúčinná. Málokdo je takovým specialistou, aby zkušební jízdou opravdu něco poznal, a málokterý prodávající svěří svůj stroj kupci. To platí jak pro stroje nové, tak i starší, Při koupi ojetého auta je samozřejmým požadavkem, že se provede zkušební jízda. U motocyklů je velké risiko, nejvýš vás majitel sveze na tandemu.“
má hluboko do kapsy. Velmi důležitá zásada zní: nevolit stroj příliš maličký a slabý. Kdo bude jezdit vytrvale a na dlouhé vzdálenosti, potřebuje stroj pohodlný, který neunaví sám sebe ani jezdce. Přetěžování stroje, jízda stále na plný plyn, jsou velmi škodlivé. Zkracuje podstatně životnost stroje. Silnější stroj je v takovém případě i hospodárnější, klesá dokonce i spotřeba a náklady na opravy. Nejlepším rádcem je zde důvěra ke značce a solidnosti výrobce. Říká se sice, že každý si má koupi dobře rozmyslit a stroj prozkoušet, to je však rada neúčinná. Málokdo je takovým specialistou, aby zkušební jízdou opravdu něco poznal, a málokterý prodávající svěří svůj stroj kupci. To platí jak pro stroje nové, tak i starší, Při koupi ojetého auta je samozřejmým požadavkem, že se provede zkušební jízda. U motocyklů je velké risiko, nejvýš vás majitel sveze na tandemu.“
„Dvoutakt 200 cm³ měl ještě před několika lety spotřebu 5 l na 100 kilometrů. Dnešní motor 250 cm³ spotřebuje necelé 3 l. Také starost s udržováním a opravami byla podstatně snížena. Stačí jediný pohled na hladký povrch moderních motocyklů a porovnání se staršími nekrytými konstrukcemi, abychom pochopili pokrok třeba jen v čištění stroje. Pohyblivé části jsou dnes zapouzdřeny a pracují v olejové lázni nebo mlze. Tím je sníženo opotřebení i nebezpečí poruch. O spotřebě paliva je šířeno mnoho nesprávných názorů. Výbušné směsi všech motorových paliv mají asi stejnou výhřevnost, výkon motoru tedy nezáleží jen na druhu směsi, nýbrž na tom, kolik směsi do válce dostaneme a za jakých podmínek ji spálíme. Už z toho plyne, že spotřeba paliva nezáleží jen na velikosti motoru, nýbrž také na provozních podmínkách, jako je cesta, počasí, rychlost jízdy. Nestačí tvrzení, že spotřeba je 2 litry na 100 km, je nutno přesněji určit, za jakých podmínek (aspoň při jaké rychlosti jízdy). Zpravidla jsou měřeny spotřeby u dokonale továrně seřízených motorů na dobré a rovné cestě. U většiny motorů spotřeba rychle stoupá při vyšších rychlostech. Také v těchto otázkách proniklo do továrních prospektů více solidnosti, než bylo dříve zvykem.“
Tímto radostným ujištěním rady pro výběr motocyklu končí, zákazník ať hlavně důvěřuje výrobci. Jak se tedy liší tehdejší nároky kladené na motorku od těch dnešních? V dobovém popisu, zdá se, chybí jen jedna, zato dnes velmi důležitá vlastnost, a tou je vzhled. Při současné pestré nabídce se technicky srovnatelné stroje liší často právě v designu. Pokud si ale tehdejší adept cestování v jedné stopě mohl vybírat jen z omezené nabídky modelů, vzhled ani nemohl hrát při rozhodování velkou roli. V dennodenním provozu se vyplatila především spolehlivost, snadná údržba a laciný provoz. To byly největší výhody, které motocykly tehdy oproti ostatním dopravním prostředkům přinášely.
A podle čeho se motorka vybírá dnes? Podstata zůstala stejná, jen nabídka se mnohonásobně zvýšila a s ní i možnost volby. Vždyť třeba jen letmý pohled na zdejší fórum napovídá, že diskuze na toto téma zřejmě nikdy neskončí. Univerzální odpověď se dnes prostě nabídnout nedá a každý se nakonec musí rozhodnout podle sebe. Svoboda volby je příjemná, ale může být také svazující. I několik málo typů motorek tehdy dokázalo naše dědy nebo otce uspokojit na celý život, naopak my už jsme mohli vybírat z nepřeberného množství strojů, které pak často měníme a střídáme. Na závěr tak zůstává otázka, kdo měl výběr jednodušší?
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?