V Ústí nad Orlicí postavili novou starou závodní Perti 250

Miluji ty chvíle, kdy se čas zastaví, a to přesně se pokaždé děje na akcích „u Felgrů“. Tedy v areálu ústeckoorlické společnosti FPOS, kterou založil Miroslav Felgr a která se zaměřuje na výrobu jednoúčelových průmyslových strojů, ovšem čtenáři asi mnohem víc řekne to, že zde sídlí i páně Felgrova motocyklová značka FGR. Když se tady sejdou všichni ti východočeští bardi, kteří nejen na strojích Perti závodili v 70. a 80. letech, plus k tomu spousta dalších bývalých závodníků a konstruktérů, kteří měli co říct v závodním světě minulosti (namátkou třeba Václav Rathouský či Libor Kamenický), je to prostě nádhera. Přesně to se stalo i minulý týden, kdy za jednoho z posledních krásných dnů letošního roku měla premiéru znovuzrozená Perti 250.

Dnes již 81letý Pavel Petráček z Hnátnice kousek od Ústí nad Orlicí postavil svůj první vlastní motocykl nazvaný Perti 50 na konci 60. let a sám na ní závodil, než helmu s kombinézou pověsil na hřebík a soustředil se více na konstrukci, v níž exceloval. Sláva Vaňous, Petr Boušek, Pavel Kristek, Pavel Zubatý, dnes již bohužel zesnulý Vláďa Váně, to je jenom výběr jezdců a zároveň kamarádů, kteří startovali s motocykly Perti v následujících dvou dekádách v závodech mistrovství republiky. Ovšem nejblíže byl Pavlovi vždycky jeho (téměř) soused Mirek Felgr, který nejen závodil, ale také se aktivně podílel na konstrukčních a výrobních pracích. Tito dva pánové jsou celoživotní blízcí přátelé, Pavel Petráček patří neodmyslitelně k týmu FGR, stejně jako Mirek Felgr k Perti. A vzhledem k technologickým možnostem firmy FPOS se v posledních letech daří restaurovat či možná spíše znovu vyrábět slavné východočeské motocykly. Ve vstupní hale společnosti FPOS tak kromě závodních speciálů FGR nebo třeba Jawy 350 V4 najdete jediný existující motocykl Perti 125 a odteď už i jediný exemplář nejsilnější Perti 250.

Nahoře zleva: Miroslav a Luboš Felgrovi, Pavel Petráček, Miloš Sedlák a Václav Rathouský. Ostatní fotky: dvoudobá stopětadvacítka FGR a práce na stále rozdělané FGR Midalu 2500 V6

Dvěstěpadesátku začal Pavel Petráček stavět na podzim roku 1978, s výrobou mu pomohli Pavel a František Kristkovi. Jako uvedení do provozu má motocykl napsáno v rodném listě 28. června 1979 a první závod absolvoval o pár dní později, 1. července 1979 v Novém Mestě nad Váhom při závodu mistrovství ČSSR. Pilotem byl vždy Pavel Kristek, který na něm jezdil mistrovství republiky v letech 1979 a 1980, v průběhu dalšího roku však byl projekt z důvodu nedostatku finančních prostředků ukončen a motocykl po částech rozprodán. Rám prý kdysi posloužil pro nějakou Yamahu a o jeho další existenci není tvůrcům nic známo, ovšem kam se poděl motor, to se ví – má ho ve své sbírce známý televizní komentátor Vašek Svoboda. U něj najdeme také jediný dochovaný motocykl Perti 80, který začal svůj život jako první padesátka páně Petráčka. Se znovuzrozením dvěstěpadesátky je tak vlastně seznam motocyklů Perti kompletní.

Technické parametry stroje vypadají moc pěkně ještě dnes a je prostě neuvěřitelné, jak pokročilé konstrukce dříve vznikaly vlastně „po garážích“, protože ke kloudnému závodnímu náčiní od zavedených továren se prostě nebylo možné dostat. Perti 250 poháněl dvoudobý (jak jinak) dvouválcový motor o objemu 250 cm³, jenž byl tandemové konstrukce, tedy s válci za sebou. Sání směsi z 34mm karburátorů Mikuni bylo řízeno rotačními šoupátky a každý píst (vrtání 56 mm, zdvih 50,7 mm) měl svou vlastní klikovou hřídel, jež byly propojeny ozubenými koly a přenášely dál sílu motoru, kulminující na úrovni 60 koní při 11 500 otáčkách, do šestistupňové vyjímatelné převodovky z Jawy přes suchou vícelamelovou spojku. Jiskru svíčkám NGK dávalo upravené zapalování Kröber.

Motor byl zasazen do vlastního rámu z ocelových trubek, stejně tak kyvná vidlice byla trubková s odpružením typu Cantilever a tlumičem z Yamahy. Přední vidlice začala svůj život v motokrosové ČZ, pro silniční použití však doznala potřebných úprav. Litá kola o průměru 18“ se obouvala do horko těžko sháněných pneumatik Dunlop a brzdily je kotoučové brzdy o průměru 320 mm vpředu a 230 mm vzadu, přičemž přední třmen byl Vihur z MZ a ten zadní nesl značku Brembo. Motorka včetně vlastní laminátové kapotáže vážila 114 kg, připočíst jste museli ještě palivo v 18litrové nádrži, a když se na ni Pavel Kristek pořádně nalepil, tak na dlouhých úsecích dosahoval rychlostí někam ke 240 km/h. Slušný kvapík na motorku, za kterou nestálo vývojové oddělení velké značky, nýbrž velké srdce a odhodlání!

Práce na nové staré Perti 250 trvaly dva roky a osm měsíců, na začátku totiž byly pouhé neopracované odlitky karterů a válců, které měl Pavel Petráček na půdě. Ráfky a nějaké ty drobnější komponenty se ještě daly sehnat, ale všechno ostatní, co vidíte, muselo být opět vyrobeno. Rám, kapotáž, i třeba výfuky, které dělal dlouholetý mechanik FGR a přes svůj mladý věk velmi šikovný dvoutaktář Petr Adamec. Ten také měl tu čest, představit početnému publiku znovuzrozenou Perti 250 v jízdě po areálu firmy FPOS. A řeknu vám, byl to zážitek. To když Petr, oblečený v dobové závodnické výbavě, projížděl kolem za jadrného zvuku dvouválcového dvoutaktu, který zněl tak správně závodně a zdravě, i když se poté kolem motorky shlukli všichni ti pánové, co měli kdy s Perti co do činění, a začali živě debatovat nad tím, jak je tohle zkonstruované a co tamhle bylo použito za materiály… A když poté do sedla stroje, na němž před čtyřmi desítkami let závodil, před plakátem se svou dobou jízdní fotkou usedl Pavel Kristek, bylo to skoro až dojemné. Řeknu vám, tihle „věční mladí kluci“ si dokáží dělat radost! Docela by mě zajímalo, co u Felgrů postaví příště…

Zleva: Pavel Zubatý, František Kristek, Miroslav Felgr, Pavel Kristek, Pavel Zubatý, Petr Boušek a Pavel Petráček

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE