Yamaha XSR700 Legacy: Pro všechny případy

S XSR to tehdy nevyšlo, v garáži mám dneska Husqvarnu Nudu, na kterou nedám dopustit, ale stejně ve mně tenhle scrambler od Yamahy zanechal celkem nesmazatelnou stopu. Není dokonalý – to rozhodně ne, ale mám ho prostě svým zvláštním způsobem rád. Na setkání po letech, tentokrát s novou edicí Legacy, jsem se tedy náležitě těšil, zároveň jsem v sobě ale nesl i díl pochybností. Co když jsem si XSR 700 za ty roky až příliš idealizoval a motorka, ke které přijdu, není zase taková sláva, jako si jí pamatuju?

V první řadě přicházím k motorce, jejíž vzhled je milovaný i zatracovaný. A obojí má svoje odůvodnění. Design moderních scramblerů mě vážně baví. Linie retro nádrží, sedel a světel mají prostě leccos do sebe, a XSR v tomhle není výjimka. Verze Legacy má navíc třeba fešnou mřížku přes přední světlo, klasické gumové prachovky na vidlích, řídítka s hrazdou nebo zlatá kola, kombinovaná s bílými blatníky a nádrží, která vzhled kartáčovaného hliníku sice jenom hraje, ale pro ten cool faktor jí to odpustíte.

Jenomže pak je tu i druhá stránka a já přicházím k motorce, která je každým coulem moderní, a je to na ní vidět. Vím, že se XSR často vytýká nesourodost designu, a i když já s tím nemám úplně problém, naprosto tu výtku chápu. Kombinace klasických linek, do nichž je pak jako pěst na oko zasazen vodou chlazený řadový dvouválec s chladičem a hadicemi, nemluvě o výfuku ústícím u kyvné vidlice, převzaté z MT-07, je prostě zvláštní. Zlí jazykové by mohli říci, že je to jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já bych to tak černě neviděl, ale nesourodost tady je.

Další nesourodosti nacházím, jak se blížím a začínám studovat podrobnosti. XSR700 se ještě stále řadí mezi relativně rozpočtové motorky, takže s detaily jako je pedál brzdy z pásoviny, nenastavitelná páčka spojky nebo obyčejné vidlice bez jakéhokoliv nastavení jsou prostě věci, s nimiž je třeba se smířit. I přesto však Yamaha působí kvalitně a bytelně vyrobená a sám mám na několika starších Yamahách ověřeno, že bude fungovat ještě za mnoho a mnoho let. O to víc pak zamrzí, když se v bezprostředním okolí řídítek musím koukat na vyloženě nehezké omotávky kabelových svazků. Na první pohled naprosto nahodile jsou tady kombinovány gumové navlékací bužírky a dva druhy lepicích pásek, takže to vypadá, jako kdyby elektroinstalaci někdo opravovat doma v garáži a průběžně mu docházel materiál. Být tu někde ještě kus elektrikářské čokolády, tak si vážně přijdu jak v šestnácti, když jsme s kamarádem na chalupě prasili jeho Simsona. Znovu opakuji – motorka jako celek je vyrobená už od pohledu kvalitně a nemám nejmenší pochybnosti o tom, že bude s relativně minimální údržbou fungovat ještě o mnoho let a majitelů později. Ale tohle je prostě detail, kterého si jednak nejde nevšimnout, jednak na něj kvůli jeho umístění budete koukat každou chvíli.

Dost ale hnidopišství, jde se jezdit. Přehazuju nohu, usedám na prostorné ploché sedlo, a přestože je XSR 700 celkem malá motorka, nemám pocit, že by byla malá i mně. Pozice za širokými, na jezdce skloněnými řídítky je sympaticky uvolněná, nohy mám přímo pod sebou a vlastně je mi celkem pohodlně.

A pohodlně je mi i za jízdy – dokonce možná až moc. Podvozek, a zejména přední vidlice, je měkký, a to skoro příliš. Svou roli v tom sehraje moje osmina tuny, s někým lehčím za řídítky by to bylo asi o něco lepší, ale kdybych měl na motorce jezdit dlouhodobě, určitě bych časem sáhnul po tvrdších předních pružinách.

Ty by neubraly na pohodlí, na druhou stranu by ale ještě zlepšily ovladatelnost, která je už tak vynikající. Jak už jsem naznačil v samém úvodu, na XSR700 mám nejradši právě to, jak lehce, jednoduše a čitelně se nechá řídit. Těch 190 kilo mokré hmotnosti, které mám na povel s pomocí širokých řídítek, se hrozně příjemně přehazuje z jedné zatáčky do druhé, stejně jako se nechá bez problému vodit mezi auty při každodenním dojíždění. A není to jen ovladatelnost motorky jako takové – svou roli tady má i celková souhra ovládacích prvků. Plyn, jehož dvě lanka udělají radost každému staromilci, reaguje naprosto přirozeně, a i když je tu lehounké škubnutí při prvotním přidání, rychle jsem mu přivyknul. Spojka jde lehce a s ní spojená šestistupňová převodovka mi připomněla, jak rád mám převodovky od Yamahy s jejich tak akorát tuhým odporem, perfektní přesností a schopností vyřadit na neutrál bez přesvědčování kdykoliv z jedničky i dvojky.

Jestli bych měl po stránce ovladatelnosti nějakou výtku, bude směřovat k brzdám. Jakkoliv jsem rád a chválím Yamahu, že i v téhle objemové a výkonností kategorii nerezignovala na použití dvou kotoučů, a že je brzdný účinek naprosto vynikající, drobná potíž je s jejich přehnaným prvotním zákusem. Dvojice čtyřpístů se do práce vrhá s až příliš velkou vervou, která je navíc spojená s potápěním měkké vidlice na brzdách. Netrvalo mi sice dlouho, abych přešel na brždění jedním prstem, a druhým si maximálně citlivě vypomohl, ale stejně si říkám, že by horečný nástup přední brzdy mohl nejednoho méně zkušeného motorkáře nehezky polekat. Zejména vzhledem k tomu, že se XSR700 nabízí i ve verzi s 35 kW, a začátečníci se na ní prostě čas od času objeví, bych si počáteční brzdný účinek představoval lépe dávkovatelný.

Naopak naprosto perfektní dávkování je na straně motoru. Dvouválec CP2 o objemu 689 cm³ je dobře známou firmou – svou kariéru vede souběžně v XSR 700, MT-07, Traceru 700 a enduru Ténéré 700 a nikde si neudělá ostudu. Nejlépe se mu daří v nižších a středních otáčkách, kde má slušnou zásobu krouťáku, a když vezmete v nějakých čtyřech tisících za plný plyn, na chvíli možná i zapochybujete, jestli má skutečně jen těch inzerovaných 73 koní a 67 Nm. Jenže jak se otáčky ze středního spektra probojují k těm vyšším, dvouválci celkem rychle dojde dech a dá najevo, že hodnoty jsou tam, kde mají být. Ochotu nechat se podtočit až někam ke dvěma a půl tisícům a sílu středního pásma vykupuje tím, že nahoře už žádnou parádu nepředvede, a i když je omezovač až někde u deseti tisíc, v reálném světě se k němu nedostanete, protože není proč. I když taháte, budete tak nějak přirozeně řadit okolo sedmi tisíc za minutu, protože dál nemá smysl motor honit. Výkonu je tady dost, ani kámoši vám litrech vám neujedou, pokud nepojedou jako úplná hovada.

Čímž se dostáváme k asi jediné věci, kterou XSR nezvládá s úplnou grácií. Jakkoliv se jedná o extrémně univerzální stroj s neuvěřitelně snadnou ovladatelností a celkovou uživatelskou přívětivostí, o kterém klidně řeknu, že jde asi o nejpříjemnější dojíždědlo do města, které nebude skútr, je tu jedna disciplína, v níž si nevede úplně dobře. Jde samozřejmě o ostřejší jízdu. Tady se sice nevytrácí kouzlo parádní ovladatelnosti, ale motor postrádající říznost ve vysokých otáčkách a podvozek s měkkou přední vidlicí jsou prostě proti. Samozřejmě, že se na XSR svezete i svižně, a samozřejmě se u toho budete i bavit, ale na sportovní řežbu na okreskách jsou tu úplně jiné motorky.

Sice trochu mimo kontext, ale za zmínku určitě stojí taky budík. Ten je pochopitelně digitální, a i když při pohledu zvenčí tak trochu divně trčí do prostoru, alespoň je na něj za jízdy dobře vidět a ani nemusím moc sklánět zrak. Horší je to s čitelností na přímém slunci, kde má jednobarevný displej trochu rezervy, ale otáčky, přibývající v segmentech po obvodu, si zvládnete odečíst vždycky. Příjemným překvapením letošního modelu je pak zdvojené ovládání, které najdete jak přímo na budíku, tak i na levém ovladači na řídítku. Sice se můžete proklikávat jen klasickými hodnoty palubního počítače a žádná velká zajímavost se tu neskrývá, ale alespoň nemusíte lovit tlačítka na budíku pokaždé, když u benzínky zapomenete vynulovat denní počítadlo, chcete se podívat kolik je hodin, nebo se prostě jenom nudíte na světlech.

Na začátku jsem předesílal, že ve mně XSR700 už před lety zanechalo stopu, a že mám tenhle nenápadný malý scrambler vlastně dost rád. A aktuální setkání na tom nic nezměnilo. XSR rozhodně není perfektní, je na můj vkus až příliš měkké a motoru chybí elán ve vysokých točkách, ale tyhle nedostatky se týkají hlavně střelců, které pořád baví jezdit rychle. Ten kdo už má svoje „rychle“ odježděno, nebo naopak začíná a hledá univerzální stroj na všechny případy použití, ten bude z XSR naprosto nadšen. Pořád se totiž jedná o úžasně ovladatelnou, uživatelsky přívětivou a celkově „upřímnou“ motorku, schopnou zastoupit téměř každou roli.

Na úplná závěr jsem si nechal cenu. XSR 700 není nijak extrémně drahé, ale není ani moc levné, zejména když si vezmete, že moderněji pojatý sourozenec v podobě MT-07 umí být celkem o dost levnější. XSR 700 začíná na 209 990 korunách, což prostě není málo, a když zatoužíte po verzi Legacy s několika hlavně designovými prvky navíc, připravte si rovnou 234 990 korun.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm
Marek Hošta - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE