Yamaha XJR 1300

Některé motocykly tak dokonale naplňují ducha své kategorie, že by byl hřích na nich cokoli měnit. Příkladem je masivní naháč Yamaha XJR 1300, který ztělesňuje klasického zástupce muscle-bike v tom nejčistším stylu.

Yamaha XJR 1300

Kapitoly článku

Design a konstrukce


Silný, mohutný, masivní, impozantní - tahle slova se budou v následujícím testu nevyhnutelně pořád dokola opakovat. Motocykl Yamaha XJR prostě takový je - na pohled, na dojem při jízdě, chování v zatáčkách i při zkoumání detailů...




Yamaha XJR v každé své křivce skrývá střízlivou klasiku. Kromě pochromování na ní nenajdete žádné přebytečné ozdoby, plastové kryty ani futuristické prvky. Dominantou motocyklu je velký hliníkový motor, který je maximálně odkrytý pohledům kolemjdoucích. Dalším výrazným prvkem jsou pořádné chromované výfuky vystrčené po obou stranách do stran. K tomu stačí přidat širokou plechovou nádrž a neméně široké sedlo, velký kulatý světlomet s chromovanou obroučkou a nad něj dva budíky otáčkoměru a tachometru (jak jinak než chromované). Cokoli navíc už by bylo přebytečné, snad jen s jedinou výjimkou - jednoduchý plexištítek, který si majitelé často pořizují pro delší cesty, iksjéerku docela sluší. Jediným designovým prvkem, který při bližším zkoumání trochu narušuje celkový dojem, je široký chladič oleje vystrčený před motor.
Kostru motocyklu tvoří klasický dvojitý kolébkový rám s kruhových trubek. Posledním konstrukčním prvkem, o kterém je nutné se zmínit, je odpružení Öhlins po stranách. Dvě boční pružiny vzadu s oddělenými tlumiči přitom byly až do roku 2002 montovány pouze na luxusnější verzi s označením SP.



Ergonomie


Po usednutí do sedla mě jako první překvapila poloha stupaček - jsou umístěny o něco víc dozadu, než kde bych je intuitivně u naháče hledal. Výsledkem je nepatrně ostřejší úhel v kolenou, ale také sportovnější posaz a přenesení části váhy těla na ruce a řidítka. Počítejte s pořádnou šířkou - na širokém sedle si nádherně pohovíte, ale budete taky mít celkem doširoka rozkročené nohy.




Další okamžitý dojem je velká váha. Suchá hmotnost činí 224 kg, takže s náplněmi a plnou nádrží se celková váha přehoupne přes 250 kg. Při manipulaci na místě je to opravdu dost znát a vycouvání z garáže nebo postrkávání u pumpy mi naznačilo, že bych si na svoji vyzáblou postavu konečně měl pořídit nějaké ty svaly.
O to větší ale bylo překvapení, když jsem po rozjezdu už v minimální rychlosti najednou seděl na perfektně ovladatelné a vyvážené mašině. Pomalé projíždění mezi auty v pražské zácpě byla doslova lahůdka - jen je třeba nezapomenout na doširoka rozevřené výfuky. Tam, kde jsem na podobných motocyklech této kategorie nervózně balancoval, jsem na XJR v pohodě a s jistotou míjel zrcátka stojících plechovek a razil si cestu ven z města. Tento dojem jsem si později o víkendu ověřil při focení na úzkých silničkách, na kterých jsem se dokázal v téměř nulové rychlosti otočit bez nutnosti opření nohou o zem. K tomu také do značné míry přispěl velmi slušný rejd řidítek.



Ovladače, přístroje


Chromované budíky tachometru a otáčkoměru mezi sebou svírají malý displej s ukazatelem paliva a počitadly kilometrů, zbývající kontrolky jsou ukryty ve dvou výřezech pod budíky. Na tomto umístění mi malinko vadila horší viditelnost ukazatelů směrovek.
Na řidítkách najdeme všechny obvyklé ovladače včetně spínače varovných světel, který Yamaha standardně umisťuje na levé řidítko - takže můžete zablikáním poděkovat autu, které se vám uklidí z cesty. Spojka je ovládaná hydraulicky a odvádí perfektní práci, je lehká a přesná. Srdce milovníka klasiky potěší páčka sytiče na levém řidítku - vždyť sytič už dnes na novém modelu skoro nenajdete!




Dobrý dojem ze zpracování přístrojů a ovladačů doplňují obdélníková zrcátka v chromu, která dávají velmi slušný přehled o situaci za vámi. Situaci před vámi pomůžou vyřešit dva klaksony se solidním zvukem umístěné nad olejovým chladičem.

Motor, převodovka


A konečně přichází to hlavní - pořádný čtyřválec. Jen těžko najdete úspěšnější konstrukci - před více než dvaceti lety zkonstruovali japonci vzduchem chlazenou jedenáctistovku se čtyřmi ventily na válec pro cestovní koráb Yamaha FJ1100, po ověření jeho kvalit jej o pár let později převrtali na FJ1200 a ještě později zmodernizovali a opět zvětšili na třináctistovku (ve skutečnosti jen 1251 ccm). Výsledkem je nesmrtelná strojovna s perfektními vlastnostmi, ale také slušnou chutí k jídlu. Třináctistovce chválabohu zůstaly klasické karburátory, přestože většina konkurence už podlehla normám a vyhláškám a přešla na elektronické vstřikování.
Po nastartování a mírném zahřátí se motor XJR ozývá nádherným basovým zvukem doprovázeným slabou kulisou ševelení ventilů - to se projevuje chlazení vzduchem. Ke zvukovému dojmu patří ještě jedna záležitost - po zastavení a vypnutí zapalování se XJR ještě dlouho ozývá silným cinkáním, jak chladne mohutné výfukové potrubí a rozžhavený motor.

Odstupňování pětistupňové převodovky plně vyhovuje všem druhům provozu, od pojíždění v zácpě, přes řádění v zatáčkách až po dálniční přesuny. Řazení je vždy přesné a spolehlivé, jen při příliš rychlém „sekání“ kvaltů dá řidiči kovovým řachnutím najevo, že by se slušelo spojku podržet o trošku déle.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 5x

Motokatalog.cz
Náš tip

Yamaha XJR 1300 SP

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist