SYM DRG 160 nabízí nejen netypický objem

Písmena DRG v názvu jsou odvozená ze slova „DRaGo“, což je v italštině „drak“. Stošedesátkový jednoválec sice neplive oheň z výfuku jako pohádkoví draci, ale v žlutém laku opravdu vypadá jako dravec, který se v rukou teenagerů může proměnit na skvělý prostředek na lov princezen. Tento model pěkně ilustruje odklon asijské provenience od předchozích let, kdy prostě na designu člověk hned poznal původ. DRG (kompletní název je dokonce DRGBT) vypadá docela evropsky a jeho sportovní rysy jsou v podobném stylu, v jakém se v dnešní době většina výrobců snaží oblékat své sportovní naháče. Designové styly jako KTM Duke, Yamaha MT nebo třeba nedávno představená Honda Hornet 750, to jsou přesně ty křivky, které usilují o maximální sportovní výraz a agresivitu. A zblízka to ještě posilují náznaky karbonové struktury na některých plastech nebo na boku výfuku.

Co je i na tomto SYMu sympatické? Vůbec se nesnaží být levný, naopak! Už jen design se dvěma výraznými LED světlomety vepředu, LED směrovkami zasazenými do předních hran kapotáže nebo stejně pojatá záď ukazují, že tady se nešetřilo. A co je hlavní, tento pro asijské značky tak trochu výjimečný přístup se opakuje i v konstrukci. DRG 160 je postavený na robustním ocelovém rámu a má poměrně vysoko podlážku. Díky tomu nemusí mít vyvýšený středový tunel, jaký známe u silnějších maxiskútrů, ale přesto nabízí tuhost podvozku. Pod nohama jezdce je ukrytá nádrž, která snižuje těžiště a přispívá ke stabilitě stroje.

Přední část skútru je po konstrukční stránce klasika s běžnou vidlicí. Tady bych osobně pro takhle pojatý skútr klidně přivítal i upside-down vidlici, na druhou stranu s provozní váhou 135 kilo by to pravděpodobně nijak znatelně nezlepšilo jízdní vlastnosti, ale další marketingový, designový a prodejní argument by to byl. Přední kolo je 13palcové, obuté do pneumatiky 120/70. Vzadu je stejný průměr, jen o něco tlustší pneumatika 13/70.

Co dělá tento skútr jedinečným strojem na trhu, je odpružení zadního kola a zavěšení motoru.  Motor používá systém ALEH (Anti Lift Engine Hanger System), kdy jsou motor a variátor upevněné k rámu pomocí závěsu ve spodní části a spolu se zadním kolem jsou odpružené jediného tlumiče uloženého téměř vodorovně v excentrické poloze. Toto řešení by mělo úplně eliminovat pokles zadního kola při akceleraci a zvyšuje stabilitu a tuhost. Zadní tlumič bez přepákování má progresivní chod a moc dobře zvládá svižnou jízdu po rozbité silnici. Při prvních kilometrech jsem dokonce zastavil a šel si ověřit, že ta kola jsou opravdu jen třináctipalcová, pocitově jsem měl dojem, že jedu snad na šestnáctipalcích.

Na kvalitě jízdy a ovladatelnosti je to znát, skútr opravdu podstatně líp pobírá nerovnosti a nechá se vylákat i do větších náklonů. A to je právě ta hlavní výhoda DRG, už svým čistým designem bez postranních jednotek odpružení a svou zádí láká ke svezení spíš pro radost než pro praktické dojíždění do práce a na ryby. Když se na jeho vlnu naladíte, najednou zjistíte, že se i na malém skútru dá najít sportovní emoce a jisté vedení stopy.

Neobvyklý je už od pohledu i jednoválcový motor s kompaktní konstrukcí. Ta si říká o umístění chladiče na boku co nejblíž motoru. V základu jde o shodný agregát s modely Symphony ST 125, v námi testovaném stroji ale jde o novou generaci s převrtaným válcem na zdvihový objem 158 cm³. Motor navíc dostal systém start-stop nazvaný ZRGS (Zero Resistance Starter & Generator), který se chlubí nulovým odporem startéru a alternátoru v jednom. Celé to funguje podobně, jak jsme zvyklí u japonských strojů. Po zastavení na semaforech se po pár sekundách vypne motor a jezdec si užívá chvíli klidu na úplně nehybném stroji. Pak blikne zelená a motor okamžitě startuje a rovnou začíná táhnout. A komu by to překáželo, může start-stop pomocí tlačítka deaktivovat.

Právě při startu od semaforů vynikne podstatně vyšší výkon a zátah stošedesátky ve srovnání se stopětadvacítkovými skútry. Už na volnoběh má motor tichý chod a kultivovaný projev, to pak pokračuje i po otevření plynu. Motor o výkonu 15 koní při 8 500 ot/min a točivém momentu 15 Nm při 5 500 ot/min umí svižně akcelerovat a má dost energie až do 100 km/h. Pak začnou cifry na tachometru moderní asymetrické přístrojovky naskakovat už jen pomalu a v závislosti na podmínkách nakonec hodnota vystoupá až na 120 km, to už ale opravdu chvíli trvá. I tak je ale dynamika v porovnání s e stopětadvacítkami podstatně lepší. Spotřeba paliva je přitom na „stopětadvacítkové“ úrovni a během testu se pohybovala v rozmezí 2,5-3 litrů na sto.

Pochvalu si zaslouží i brzdy, samozřejmě kotoučové vepředu i vzadu. Vepředu kotouč 260 mm a dvoupístkový brzdič, vzadu jednopístek a vpředu a kotouč 230 mm. To samo o sobě není až tak výjimečná výbava, v případě DRG 160 je ale doplněná dvoukanálovým systémem ABS Bosch 10. A právě ABS posiluje sportovní dojem, protože nechává zásah systému a pulsování do páčky až na poslední chvíli, kdy je pneumatika opravdu už na hranici adheze. Při testu mě hodně bavilo nechávat brzdění až na poslední chvíli, pak naplno zamáčknout páčku zadní brzdy a nechat pulsovat ABS a citlivě zabírat přední brzdou. Co mě ale zarazilo, jsou nenastavitelné páčky, dělané navíc na dost dlouhé prsty. Ty bych si asi jako majitel hned vyměnil za nějaké sportovnější a kratší nastavitelné páčky.

Sportovní charakter a speciální odpružení v sobě ale nese i nějaké ty oběti, hlavně co se týče úložného prostoru. Pod sedlo otevírané tlačítkem vedle klíčku zapalování se vejde otevřená přilba a ještě pár drobností. Schránka před pravým kolenem jezdce je jen otevřený otvor bez víčka, vedle ní je zásuvka na nabíjení mobilu. Rovná podlaha a háček na tašku umožňují dát si případnou tašku s nákupem nebo věcmi do školy mezi nohy jezdce. Před levým kolenem je umístěné víčko nádrže, takže tankovat můžete rovnou ze sedla.

A co přístrojovka? Moderní asymetrický tvar, který se k designu kapotáže skvěle hodí, dobře čitelná je i na slunci. Ještě kdyby se mi na ní podařilo nastavit zobrazení hodin a kdyby na ní byly pořádně vidět kontrolky zapnutých směrovek... No dobře, no, směrovky řešit nemusím, jejich spuštění je doprovázené slyšitelným cvakání, takže na ně za křižovatkou nezapomenete.

Úplně praktická není z hlediska ergonomie ani samotná vyvýšená podlážka, já se svýma téměř dvěma metry jsem musel při odbočování uhýbat koleny a na focení jsem radši požádal, aby mě zastoupil kolega Honzis se svojí normální postavou. Sám jsem pak se zatnutím zubů vylezl vyzkoušet sedačku spolujezdce, přestože jako spolujezdec jezdím hodně nerad. Aspoň můžu potvrdit, že zadní část sedla je sympaticky měkká a vypolstrovaná a nabízí dostatek prostoru, také stupačky jsou dobře umístěné a madla po stranách dávají příjemnou jistotu.

Celkově SYM DRG 160 příjemně překvapil a ukázal mi, že kromě praktických modelů s dobrým poměrem ceny a užitných vlastností umí SYM nabídnout i zábavný skútr. Má zajímavou konstrukci a nesnaží se být levný. V tom je ovšem i jeho asi hlavní nevýhoda, protože cenou 109.000 Kč může naopak některé zájemce odradit a odlákat je třeba k japonské konkurenci v této stopadesátkové kategorii malých městských skútrů.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE