globalmoto_unor




Moto Morini Corsaro 1200 Veloce vs MV Agusta Brutale 1090: Labutí píseň dvakrát jinak

Moto Morini Corsaro, tak jak jej známe, si už nejspíš nekoupíte. Přichází totiž model pro rok 2018, Corsaro 1200 ZZ. Brutalka 1090 tu s námi je už taky nějaký pátek a na nový model si chvilku počkáme. Tyhle dvě holky, které jsme otestovali, jsou jako návrat ke starým dobrým kořenům.

Kapitoly článku

Odchod starých modelů většinou nedoprovází žádný humbuk. My tu ale máme dvě italské specialitky, a tak jsme se rozhodli ještě před tím než zmizí v propadlišti dějin, že je postavíme proti sobě. Tenhle test má úplně jiný náboj. Ještě nikdy jsme nesáhli po dvojici, která je tak charakterní a přitom už skoro historií. MV Agusta promine, jejich Brutalka nás ještě bude pár let určitě strašit. Nicméně, obě jsou za jízdy tak divoké a nepoddajné, že to dnes nemá obdoby.

Dva válce jsou míň než čtyři, jenže když natočíte Corsaro s Termixama, tak nepotřebujete ani tři třídy základky abyste vyvrátili předchozí rovnici. Moto Morini duní a zní jako opravdový motocykl. MV Agusta je zas mechanický hluk a jekot ve stylu MotoGP. Zvuk motorky může být hodně rozhodující při volbě stroje, a tak sedím na obrubníku, koukám na Corsaro Veloce a řikám si jestli to naše testování má vůbec nějaký význam. Pokud totiž milujete jeden z uvedených projevů, tak už dál nemusíte číst. Oni se totiž tyhle dvě i podle toho tak chovají na silnici. Cituji ze stránek výrobce MV Agusty: „Brutale 1090 je fascinující motocykl. Nabízí neobyčejná technická řešení, která jsou použita u závodních speciálů MotoGP.” Ámen a počkejte si na to, až se poprvé s Brutalkou rozjedeme. A silné srdce Korzára? Dech beroucí a i přes některé slabiny bych raději seděl většinu času na něm. Jenže jsem vyfasoval MV Agustu a nikdy mi netrvalo tak dlouho se s motorkou popasovat tak jako tady.

Brutale je ve světě motorek pojem. Když se před lety ukázal její design, tak byla top a bez konkurence. Jenže jsme v roce 2017 a mírné facelifty nemohou stačit do nekonečna. V každém případě se stále jedná o zajímavý a poctivý kus stroje. Detaily můžou ostatní jen tiše závidět, stejně tak jako kvalitu zpracování. Samotná kola jakoby chtěly veškerou pozornost strhnout na sebe. Ať už si vyberete jakoukoli část na motorce, jedná se o perfektní výrobek. Top produkt sebou ale zároveň nese kritičtější přístup, a proto pohlížíte na Brutale 1090 poněkud přísnějším okem než když hodnotíte Corsaro. Takže vezmu za přístrojový panel a zahýbu s ním v rozmezí takřka pěti centimetrů nahoru a dolů a Petr se začne smát, že tak dobrá Brutale zas není. Kontruji, že by mě nikdy nenapadlo s ním takto kvrdlat, protože se za jízdy ani nehne, ale jelikož tu není nic, co by se nepovedlo, musel jsem zkrátka něco vyštrachat.

A Corsaro? Jako deset let stará motorka a vtip je vtom, že ve skutečnosti je ještě starší! Jenže i dnes má Moto Morini jasně rozpoznatelný rukopis vytříbeného italského designu. Poněkud strohý individualismus začíná dvojicí upřených očí, přes příjemně široká řídítka, která sednou úplně každému. To, co zde nejvíc prozrazuje starší datum vydání je přístrojovka. Rastr je jak kalkulačka z devadesátek. Svojí přehledností ale Agustu jasně poráží. Stejně tak spojka, která je příjemně měkká - dávkovatelná a pomáhá vám sebevědomě udržet mohutný dvouvál v okovech pokud vás omezuje pomalý provoz. To na Brutalce máte, díky tvrdé spojce, na konci dne předloktí jak Pepek námořník. Když koukneme pod sedlo spolujezdce, je tu další bod pro "Piráta". Hluboký prostor pojme peněženku, mobil, antipich a nářadí. Dneska u naháčů nevídaný. I když jeden imbus chycený zespodu na podsedlovce nás vrací zpět do reality.

Popravdě ale ani MV Agusta není špatná a místa je tu podobně, jen má horší přístup pro uložení věcí přes různě poskládané kabely. Avšak předchozí odstavec je něco jako stinná stránka Brutalky a jinak tomu není ani u zrcátek. Korzár má lepší rozpětí nastavení a obraz se tolik netřese. Nemá ani problém vaše nastavení udržet, kdežto MV Agusta, přesněji její levé zrcátko, si za jízdy dělá, co chce. A máme-li to trápení ukončit, tak stojánek u Brutalky vám bude muset po zastavení vyklopit nějaký kolemjdoucí a to ještě rukou. Špičkou ani patou boty to napoprvé a bez tréninku prostě nedáte.

Je vidět, že není Ital jako Ital. Tam kde MV Agusta okouzlí detaily, tak jinde vzápětí připomene, že nejdřív postavili motorku a až potom řešili, že motorku musí taky někdo řídit. To Corsaro působí díky výše uvedeným detailům příjemněji a jakmile se posadíte je to ještě lepší. Samotný posed ale není mezi oběma stroji tak odlišný. Poloha u obou je natočena vpřed za širšími řídítky se sportovně zalomenými nohami. Jsou tu ale dva rozdíly. První je ve výšce sedla. Rozdíl 15 milimetrů, kdy na Korzáru sedíte níž, poznáte při zastavení a následném příjemnějším položení nohy na zem. Nejvíc vás ale dostane pocit ukotvení uvnitř stroje. Spojení řidiče s motorkou má Moto Morini jednoduše parádní.

Samotná MV Agusta není úplně špatná, to vůbec ne, ale k tomu abyste poznali, že se tu musíte složitějš porovnat, nepotřebujete jinou motorku a srovnávací test. Přijíždím na smluvené místo a začnu to ze sebe sypat. Můj první rozjezd totiž málem dopadl katastrofálně. Tuhá spojka, okamžitý nástup výkonu a nepředvídatelná elektronika při pomalém dávkování plynu zajistily moje rychlé probuzení. Připočtěte si ještě to, že jsem den před tím slezl ze stopětadvacítky, takže moje první seznámení s Italkou jménem Brutale málem skončilo tragikomedií. Jsem pověstný přehnanou opatrností, ale tohle je po dlouhé době motorka, u které jsem musel naprosto všechno vypustit z hlavy a soustředit se na to, co dělám. Petr moje slova potvrzuje a vysvětlujeme si, co se to vlastně tenkrát na parkovišti stalo. Jakmile jste na malém prostoru a chcete se rozjet a ještě přitom zatáčíte a spojkujete, tak Brutale neumí přesně odhadnout, co po ní chcete.

Den za dnem střídáte desítky motorek, přijde najednou Brutalka a něco je jinak. Jsme teď už mimo město a zase bych raději mluvil o Agustě, protože toho je zkrátka víc. Tato motorka ve vás zanechává tolik dojmů, jenže Moto Morini hřmí přede mnou a nemůžu se dočkat až na ni skočím. Zatím ale jen fotíme a Petrovi Korzár dvakrát chcípne při otáčení a popojíždění. Křičí na mě, co to dneska máme za motorky, že tohle se mu snad nikdy nestalo. Raději si ji beru než s ní někde praští a okamžitě se cítím jako doma. Vycvičený z Agusty mačkám opatrně spojku a nechávám jemným milimetrovým dávkováním plynu usrkávat palivo. No prosím, tohle je mnohem lepší. Na tak mohutný dvouvál a pověstnou paličatost italských strojů, bravo a nechápu, že Petrovi nesedla.

Ale proč jsme na jednu stranu (MV Agusta) tak přísní a na druhou (Moto Morini) tak hodní? Pokud totiž máte vyspělý čtyřválcový motor o obsahu 1078 ccm a síle 144 koní s moderní elektronikou, očekáváte zkrátka adekvátní chování. Chcete jemnost chodu motoru při dodávce kroutícího momentu 112 Nm a jen minimální zaváhání plynu typu on/off (cukání). Pokud tedy nemáte hodně odježděno na sportovních motorkách, tak si Brutale nekupujte. Ještě jsme totiž nezmínili její chování mimo město, které nutí tahat tak moc, až se vám zatočí hlava. Ano, tahle motorka nemá ráda, když ji kdokoli a cokoli svazuje.

Hodní jsme naopak při hodnocení Korzára, protože tu s námi je už nějaký ten pátek a nechlubí se elektronikou. Pod vámi doutná dvouválec s obsahem 1187 kubíků s podobným výkonem jako má Brutale a přesto tu máte téměř nulové zaváhání při popojíždění ve městě. A připomeňme si, že stále vévodíte 123 Nm silnému kroutícímu momentu. Za další je nutné zmínit, že i zde je náznak nervozity, ale to jeho cukání není rozhodně problém nevyladěného počítače, který pokaždé udělá něco jinak. Lehkou paličatost v městském provozu zde přičtěte mohutnému dvouválci, který je předvídatelnější a pro řidiče mnohem lépe pochopitelnější než náladová elektronika MV Agusty.

Jenže teď už Brutale 1090 poskakuje po silnici jak kulička pinballu a já zjišťuju zásadní věc. Funguje až v rychlostech přes 100 km/h. Jedu z Berouna směrem na Rakovník, lesem přes Křivoklát a jsem natolik vtažený do děje, že všude jsem o nějakých 20 km/h rychlejší. Nebudu říkat, že je jízda bezpečná, ale vyhladila se dávkovatelnost plynu, zjemnil chod motoru, vyostřil nepravidelný zvuk a všechno je najednou v pořádku. Motor přetéká silou a když vidím to číslo na budíku, tak musím být stoprocentní. Kvílení motoru ve vysokých otáčkách a okamžité zrychlení na jakýkoliv kvalt vás pohltí. Tohle je supersport a letos jsem nejel na podobný nahatý motorce. Mačkám se na ní zpocený a koukám pod sebe, jestli někde nenajdu tlumič řízení. Krátká stavba dělá v těchhle šílených rychlostech na nerovnostech s motorkou divoké věci. Snažím se nás udržet na silnici a díky pneumatikách Pirelli Diablo Rosso 3, které vás pustí hodně nízko, se mi to daří. Zvolním o třetinu svého nynějšího snažení a dostávám se na hranici, kdy se jí to ještě líbí a ochotně s vámi komunikuje. Samozřejmě, že i městem umí projet obstojně, okresky uvolněnou jízdou dá taky, ale musíte nad tím pořád přemýšlet a až teprve, když zhasnete motor, tak se můžete uvolnit.

Beru si teď Moto Morini a rozdíl mezi motorkami je zas o kus větší. Čím déle tady trávím čas, polevuji ze svého snažení. Což je pravým opakem Brutalky. Nechávám se totiž strhnout duněním, občas schválně podřazuji, anebo naopak nechám vyšší kvalt a nepospíchám až na krev. Libuji si v bezprostřední dávkovatenosti výkonu mezi plynovou rukojetí a zadním kolem. Tohle vám MV Agusta nikdy nedá. Ta je sice strojově přesná a při soustředění rychlejší, ale pouze pokud drtíte v zatáčkách plyn. V přímce je Korzár lepší a tím myslím stabilnější. Je předvídatelnější a nechce po mě, abych se mu přizpůsobil. Je i vláčnější a přesto, že podvozek je sám o sobě už dost tuhý, tak nedosahuje takové tvrdosti jakou má ten druhý Ital. Když bych měl jednu z nich určit za příjemnější, tak je to určitě Moto Morini. Hodně práce odvádí vždycky pneumatiky, ale tady jsou opět Pirelky a to starší Rosso 2 a ty na věci zas tolik nemění.

Ovšem místo, kde si Corsarem nejsem tak jistý je zatáčka. A to pominu i fakt, že dvouvál je ve vinglu náročnější, protože náhlé ubrání s vámi řádně zacvičí. Tohle naše Corsaro se ale na začátku chovalo jako kdyby někdo rozšteloval podvozek. Předek je přesný a reaguje rychle na vaše podněty, ale je poněkud bez citu, bez zpětné vazby. Zadek je zase měkčí a paradoxně tu vnímáte, co se pod vámi děje. Táhne se ale jak lepidlo, takže na zpětnou vazbu čekáte taky dlouho. Zkoušíme různé nastavení a malinko se projev zlepšuje. Nakonec nám to ale docvakne. MV Agusta je totiž v zatáčce tak perfektní, že byste se mohli rozkrájet, ale takového pocitu s Corsarem nikdy nedosáhnete. Karta se tady obrací a naše Agostinka (najednou ji máme rádi) vykružuje vingle s přesností odstřelovače. Je tak skvělá, že ani nemůžete rozdělit přední a zadní část tlumení a popsat je, protože je to kompaktní balíček. Perfektní! U Moto Morini musíte slevit na osmdesát procent své snahy, potažmo rychlosti a pak jste alespoň trochu zpátky ve hře a s motorkou v souznění.

A do hry promlouvá Korzár výrazněji i díky převodovce, která je jedním slovem normální. Zařadím kdykoli, ať už pospíchám nebo se loudám. Odezva řadičky je stále stejná, postrádá sice preciznost nejmodernějších převodovek, ale není nečitelná jako to umí MV Agusta. Ta má i krátkou spojkovou páčku. Tedy nic moc pro obří tlapy nebo pokud jste jako já zvyklí držet levé řídítko až téměř u konce (svírám páčku spojky na konci – „na kuličce”). Trefuji ve spěchu i falešný neutrál, ale nadávám sobě, protože přece vím, že tady musíte udávat jasné povely, jak na spojku, tak na řadičku. Brzdy mají obě holky hodně podobné, ale MV Agusta je rychlejší a s lepším citem. Brzdná síla koresponduje s projevem motoru. Tady není prostor pro jemnost s prostorem na přemýšlení. To Korzár vám i odpustí chybu, když hrábnete po brzdě dřív, protože nenastupuje tak rychle. Brzdy Agusty jsou jako stisk ragbisty, kdežto Korzár je týpek, co pouze o víkendy chodí do fitka na kruhové tréninky.

Po praktické stránce je to u obou jasné už z předchozích řádků. No, nedalo nám to a okusili jsme ještě místo pro spolujezdce. Brutalka si s fleku může zahrát hlavní roli v hororu o přežití typu SAW. Neustále totiž za jízdy přemýšlíte, jak se z týhle bryndy dostat živý. Sedlo nemá sklon k řidiči, takže jste odsouzeni balancovat na kluzké a rovné lavici. Korzár je lepší, jak sklonem sedla a splynutím s řidičem v jedno tělo, tak povrchem a tvarem. Padl i názor, že tím zas řidič pod tíhou spolujezdce víc trpí. Na to vám řeknu jedno. Začněte chodit na ty kruháče. Bude se vám to hodit i při samotném zátahu mohutného dvouválcového motoru. A tohle zároveň berte jako jedinou věc, kterou po vás tahle motorka chce. Odečítání a orientace v menu palubního přístroje mají obě na stejné úrovni. Chce to čas a dobrý zrak. Důležité údaje jako zařazenou rychlost nevidíte tak dobře jako u jiných přístrojovek. U MV Agusty vede opět krása, a tak příjemný modrý nádech podsvícení budíku MV Agusty nikde jinde nenajdete. Korzárův budík má svoje nejlepší léta za sebou, ale tenhle oldschool se tady celkem hodí.

Co dodat? Mohli jsme opsat technické údaje a popisovat například osmistupňovou kontrolu trakce u Agusty. Tyhle biky si ale zaslouží daleko víc. Jejich aura není možná tak velká, a ani jich moc nejezdí, ale pokud se chcete opravdu odlišit, tak máte možnost. A až budeme zas srovnávat nejnovější naháče a já si postěžuju, že Triumph Speed Triple má titěrný budík a Ducati Monster 1200 mi kolem 3 000 otáček lehce zakuckal, tak zakleknu za trest na půl hodiny do rohu a nahlas přečtu článek o těchhle dvou. Chcete motorku s koulema? Prosím, jen si vybrat, Moto Morini Veloce koupíte za 363 900 Kč, MV Agustu Brutale za 379 000,- Kč.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Moto Morini Corsaro 1200 Veloce
+ Charakter motoru, použitelnost
+ Příjemná a oproti MV Agustě každodenní
+ Pro spolujezdce lepší

MV Agusta Brutale 1090
+ Motor lítá do otáček jak tryskáč
+ V zatáčkách je jako doma
+ Design stále přitahuje pozornost


Moto Morini Corsaro 1200 Veloce
- V zatáčkách se musíte snažit a jít do nastavení
- Oproti Brutalce horší brzdy (ale zase ne každý je chce tak ostré)
- Je už stará

MV Agusta Brutale 1090
- Nechápu její elektroniku
- Potřebuje nulový silniční provoz a vaše zkušenosti
- Spolujezdec vám může za jízdy strachy zdrhnout


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 130x
  2. Hlasováno: 61x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 19 Kč od 7 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
jirka-mz přispěl 2 Kč
kopetr přispěl 3 Kč
masi přispěl 2 Kč
Capt.Orr přispěl 3 Kč
Franco82 přispěl 3 Kč
klubko přispěl 3 Kč
kawa...pavel přispěl 3 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):



TOPlist