Loncin XM125

Možná už jste v záplavě jednostopé asijské produkce zaregistrovali značku Loncin, která se svou agresivní cenovou politikou, tedy bezkonkurenčně levnými stopětadvacítkami, snaží oslovit především začínající mladé jezdce. „Je vám šestnáct, chcete novou motorku, ale nemáte dost prostředků na stroj renomované značky? Zkuste Loncin,“ mohl by znít slogan společnosti. A abyste věděli, do čeho skutečně jdete, vzali jsme motardovou stopětadvacítku Loncin na test.

Loncin XM125

Kapitoly článku

Jasně, Loncin je Made in China, což u spousty motorkářů vyvolá a priori odmítavý postoj a náš test stěží dočtou. Loncin je ale také v podstatě The Best of China, aspoň co se jedné stopy týče. Kromě toho, že patří s celkovým počtem okolo 2 milionů vyrobených strojů ročně mezi největší světové výrobce a je v současnosti největším čínským exportérem, jde v případě Loncinu také o první čínskou značku, jež se se svými stroji účastnila Moto GP v kategorii 125 ccm, což možná domácí fandové zaznamenali, když se v sedle objevil Jakub Kornfeil. O rostoucím renomé Loncinu jistě svědčí i fakt, že si ho jako hlavního dodavatele vybraly některé tradiční evropské značky. V Číně se tak vyrábějí motory a další komponenty pro BMW, Gas Gas, Gileru nebo Betu. Ačkoliv Loncin chystá do budoucna i naháče 650 ccm, hlavní těžiště jeho výroby spočívá v produkci maloobjemových motocyklů. Už loni jste si mohli přečíst o malém supersportu Spitzer 125, který v našem testu celkem dobře obstál. Nyní se nám dostala do rukou další 125ka – klasicky vyhlížející motard XM 125, jenž se po prázdninách vytasil s naprosto bezkonkurenční cenou těsně pod 34 tisíc korun. Co ze tenhle peníz Loncin motorkářské mládeži vlastně nabídne?
Tak především klasický „motardovský“ vzhled, který se příliš neliší od dražších strojů stejné kategorie. Asijští návrháři sice invencí nepřekypují a spíš jen kopírují osvědčené postupy a prvky, právě to ale u low-endového motocyklu pro začínající jezdce vlastně nemusí být na škodu. Žádné designové orgie se nekonají; malá maska s hranatým světlem, „zlatá“ přední vidlice s černými kryty, do špičky zahnutý blatník vysoko nad předním kolem, „vykousané“ brzdové kotouče, decentní, ale dynamicky působící oplastování nádrže a podsedlové části, koncovka výfuku nenápadně oděná do plechového krytu – to vše ve slušivé oranžovočerné kombinaci a s drátěnými koly s černými ráfky vytváří na pohled harmonický a líbivý celek, který nejen -náctileté určitě zaujme. Mladý motorkář na XM 125 tak nebude kvůli vzhledu svého stroje v partě kamarádů s dražšími stroji pro smích. V řadě stopětadvacítek stojících někde u hřiště se Loncin XM 125 rozhodně neztratí, a to se v šestnácti sakra počítá!
Při bližším ohledání stroje však prvotní potěšení z pěkného vzhledu trochu opadne. Zpracování jednotlivých detailů a kvalita materiálu dílů budí místy docela rozpaky a s vydařeným designem stroje nelichotivě kontrastuje. Tak třeba nádrž z měkkého plastu na venek připomínajícího pomerančovou kůru - plast na slunci změkne tak, že jej lze i pohodlně odlupovat nehtem! Dloubání do plastů samozřejmě nebylo hlavním účelem našeho testu, ale nelze si nevšimnout, že měkké plastové díly jsou hodně náchylné na poškrábání, a samotná nádrž po několika týdnech ježdění začala být po stranách (v místě kolen) ošoupaná a „oblýskaná“, zřejmě od jezdcových kalhot… Lze se aspoň spokojit s konstatováním, že nejde o žádnou funkční vadu (to platí i o štítku s bezpečnostními pokyny v "čínské" angličtině, který je na nádrži nalepen), stále je třeba mít na paměti, že máme co do činění se strojem za 33 900 Kč.
Kde však otřepené hrany měkkého plastu vadily už víc, to bylo hrdlo a víčko nádrže, respektive jejich závit, který zprvu šel šroubovat velice ztuha, po pár týdnech se naopak vychodil do té míry, že se i dotažené víčko vibracemi občas samovolně povolovalo a chrastilo. Na měkký materiál se ale můžeme podívat i z druhé strany - začínajícím jezdcům mohou měkké plasty přinést i jistou výhodu. Pokud bude totiž Loncin vinou absence zkušeností řidiče často po pádu na zemi, je pravděpodobné, že třeba měkké blatníky se nepolámou a v kusu, byť notně sedřené, vydrží. Podobně jako nad měkkými otřepenými plasty lze s přihlédnutím k cenové kategorii přimhouřit oko i nad místy divoce vypadajícími sváry rámu – vypadá to všelijak, ale pohromadě to drží; k tuhosti rámu a podvozku se však ještě dostaneme…
I po usednutí za řidítka s naprosto klasickými ovladači a páčkou sytiče pro levý palec dává Loncin jasně najevo, že patří do nejnižší cenové kategorie a někde se prostě ušetřit muselo – strohá přístrojovka už snad nemohla být jednodušší a obyčejnější. Pravá plastová „krabička“ ukrývá pod sklíčkem malý rychloměr s tachometrem a mechanicky anulovatelné denní počítadlo. Bohužel je rychloměr tak malý a červená ručička tak neposedná, že je řidič občas hodně na vážkách, zda jede v obci ještě povolených 40 km/h, nebo už nelegální šedesátkou. Naštěstí rychloměr ukazuje o nějakých 10 km/h víc oproti skutečnosti, no a aspoň se zkušenosti teprve sbírající jezdec nebude přístrojovkou zbytečně kochat a větší pozornost věnuje okolní situaci… Trojice kontrolek blinkrů, dálkových světel a neutrálu je naopak dobře zřetelná i v ostrém slunci.
Samotná řidítka jsou zpracována poněkud zvláštně. Jejich střední část tvoří vcelku masivní ohýbaná trubka, do jejíchž konců jsou naraženy a zalisovány koncovky menšího průměru, které nesou rukojeti, ovladače a úchyty zrcátek. Ačkoliv tedy střední část řidítek i s ukotvením na horních brýlích vypadá dost solidně, zřejmě ony „nastrčené“ slabší trubky na koncích snižují tuhost řidítek - pokud se třeba na nerovnostech při jízdě ve stupačkách do rukojetí pevně zapřete, jasně pocítíte, že se konce řidítek vaší vahou lehce ohýbají. Není to žádná dramatická překážka v jízdě a lze možná i namítnout, že průměrný šestnáctiletý motorkář asi neváží 80 kilo jak já, ale napoprvé to minimálně dost překvapí. Příště si už aspoň bude mladý jezdec limitů svého low-endového stroje dobře vědom…
Podobně jako řidítka je na tom však i rám a podvozek stroje – na pohled bytelné, při klidné jízdě dostačující, ale nenechte se strhnout, neboť záhy dají o svých limitech vědět. Do nějakých 50-60 km/h se v užším, ale příjemně hlubším sedle a za „motardovsky“ širšími řidítky cítíte opravdu pohodlně. 126 kg vážící stroj na sedmnáctipalcových kolech se po městě ovládá naprosto lehce a bezproblémově. Přední „zlatá“ vidlice ani zadní centrální tlumič nemají s leštěním obvyklých obecních nerovností větší potíže, ač dávají tušit, že na žádné divočení to nebude. I při klidnější jízdě si totiž nelze nevšimnout, že se měkčí přední USD vidlice při trochu intenzivnějším brzdění dost potápí – problém by snad šlo aspoň zmírnit použitím hustší olejové náplně. Zadní centrální tlumič je oproti předku o dost tvrdší, což se ale ve městě ukázalo jako optimální a i na komunikacích nižších tříd a kvalit zadní kolo v rámci možností docela solidně sedí.
Vyloženě nezklamaly ani motardové pláště Duro, přední 110ka a zadní 130. K nim jsme po nedobrých zkušenostech z některých skútrů přistupovali s nedůvěrou, jejich tvrdá trvanlivá směs však jízdní vlastnosti XM 125 příliš nelimitovala. Z nevýrazného podvozku svými vlastnostmi vyčnívají kotoučové brzdy s velice dobrým účinkem. Předek lze citlivě dávkovat až na samou hranici adheze, zadní brzda je zas správně „motardovsky“ ostrá a zvyšuje faktor zábavnosti tohoto stroje, který ochotně dokáže smykovat zadním kolem i stavět se na předek.
Dokud se XM 125 pohybuje v rychlostech odpovídajících městskému provozu, je vše v naprostém pořádku. Nepříjemnosti však nastávají už docela brzo po vyjetí na rychlejší komunikace (v rychlostech nad 60 km/h), kdy se při i menší změně směru jízdy začne projevovat slabší podvozek. Přední vidlice nemá v zatáčkách dobrou odezvu a nepříjemné vlnění se přenáší i na dlouhou zadní vidlici, která jinak při přímé jízdě nevykazuje žádné známky neklidu. Kromě měkčích předních tlumičů (s nimiž si ovšem šikovný teenager jistě poradí) se při agresivnější jízdě dostává na limity svých schopností i rám , v němž vibrace tulmičů i motoru rezonují. Agresivnější jízda se proto spíše než příjemnou zábavou stává soubojem řidiče a stroje, a i motorkář-junior pochopí, že si nemůže dovolit kdovíjaké skopičiny - na to prostě Loncin není stavěn. S čerstvě nabytým řidičákem to ale nemusí být na závadu; na naučení základního zvládání motocyklu a při klidnějším tempu jsou jízdní vlastnosti tohoto lehkého stroje zcela dostačující.
Stejně jako podvozek má i motor jasně danou hranici, kam jezdce pustí. Vzduchem chlazený jednoválec s výkonem lehce přes 10 koní (7,5 kW) nemůže být žádný divoch, ukázal se ale v dobrém světle -na své parametry má slušný zátah odspoda a ve středních otáčkách si živě a příjemně vrní, jen ho nesmíte moc přetáčet, to se místo nárůstu výkonu dostaví jen otravné vibrace, až byste možná nečekali, jak dokáže malý rozpulzovaný motůrek s lehkým Loncinem zacvičit. Mladým jezdcům, lačnícím po vyšším výkonu, se ještě nabízí možnost „otevření“ motoru až na 11 kW. Atakovat maximálku, která je v případě sériového XM 125 těsně pod hranicí 100 km/h, však není i vzhledem k výše popsaným vlastnostem podvozku moc smysluplné… Nutno každopádně říct, že motor charakteru podvozku zcela odpovídá – do nějakých 60 km/h dokáže s lehkým motardem slušně zrychlovat, díky čemuž je XM 125 v městském provozu i s naloženým pasažérem dostatečně hbitý. Slušná dynamika pouliční jízdy tak teenagery určitě nezklame.
Hlavní přednost agregátu ovšem vyplývá už z jeho charakteristiky – nepředimenzovaný vzducháč bude prostě nenáročný nezmar s nízkými náklady na údržbu a provoz, neboť spotřeba se během testu ustálila na vynikající hodnotě 2,5 litru na 100 km. Dobrý dojem z motoru kazí pár drobností, s nimiž si však mladý kutil s trochou zručnosti a invence může poradit, nebo je vzhledem k pořizovací ceně stroje prostě akceptuje: k akčně vyhlížejícímu motardovi se moc nehodí kapku sterilní a nijak hlučný zvukový projev koncovky výfuku (snad by stálo za to ji „vykuchat“), krátký chod startovací páky zase takřka znemožňuje mechanické startování za studena, kdy je třeba motor pořádně protočit (páku by bylo pro delší záběr nutné přesadit). Startovačka je tedy při vybitém akumulátoru jen na okrasu a potupnému roztlačení se nevyhnete…
Celkově působí Loncin XM 125 lehce nevyváženě plusové body za pěkný vzhled, jednoduchý úsporný motor, výborné brzdy a celkově příjemný projev stroje na obecních komunikacích jsou trochu zneváženy zhoršenými jízdními vlastnostmi při větších rychlostech a některými nepěknými detaily zpracování. Malý motard tedy trochu „klame tělem“, a zatímco na první pohled působí jako správně drzý parťák na dravé vyjížďky, ve skutečnosti nemá větší ambice, než být umírněným průvodcem při vstupu do světa motorek, který svého řidiče nepustí za mantinely, jež už svou cenou jasně stanovuje. I v rámci těchto mantinelů lze ovšem zažít jednostopou zábavu. Každopádně je dobře, že má dnešní začínající motomláděž širokou škálu volby prvního stroje. Pokud máte hluboko do kapsy a rodiče vám na lépe vybavený stroj zavedenější značky přispět nehodlají, či naopak nemáte dostatek šikovnosti a trpělivosti si svépomocí zprovoznit třeba zděděnou Čízu stopětadvácu, je právě pro vás Loncin XM 125 vhodnou volbou. Jen musíte akceptovat některé jeho „low-endové“ nešvary, které ale budou u mnoha -náctiletých vynahrazeny splněnou touhou po nové motorce a především její bezkonkurenčně nízkou pořizovací cenou.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.79
Známkováno: 14x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist