Kawasaki ZZR 1400

Přestože to na vnější podobě verze 2008 není příliš vidět, po dvou letech Kawasaki přichází s první větší inovací tohoto modelu, ve které zohlednila neúprosné emisní limity nadcházejících let a přitom také pořešila některé výtky uživatelů a vylepšila parametry i dojmy z motoru. A ještě než se pustím do vlastního testíku, již předem můžu prozradit, že se jim to opravdu povedlo.

Výrazný vnější vzhled tohoto motocyklu i převážná většina komponent a podvozku zůstala nezměněna, takže se zde nebudu opakovat a odkážu vás na náš předchozí test modelu 2006. Co se podstatně změnilo, je výkon motoru a emisní výsledky. Menší změny ale doznal také rám, jehož některé prvky jsou z důvodu nižší hmotnosti nyní místo slitiny hliníku vyrobeny technologií tlakového odlévání. Ale zpět k tomu hlavnímu - motoru s upraveným výfukovým systémem. V novinářských testech předchozího modelu se totiž stále opakovala stejná písnička - „...výkon je opravdu působivý, ale od takové objemové třídy bychom očekávali podstatně větší zátah v nižších otáčkách".
Inovovaný motor využívá kromě odlišného řešení výfuku odlišné hlavy válců a změněný povrch pístu, jiný úhel vstřikování s lepším rozdělením paliva do vstupu sání. Výsledkem je nižší mechanická hlučnost a čistší běh motoru a dále větší přísun vzduchu do výfukového systému, ve kterém se usídlil další katalyzátor (již třetí). ZZR1400 je tak i přes svůj obrovský výkon připravena na emisní hrozbu Euro III. Jezdce ale bude zajímat hlavně ta druhá změna, a sice citelný nárůst výkonu a krouťáku v nižších otáčkách a celkové zlepšení výkonové křivky, které se dokonce projevilo i úplně nahoře a údaj nejvyššího výkonu se vyhoupl z loňských 200 koní na nový rekord 203 koní pro letošek.

Jak se to projevilo na silnici?

Týden před testíkem jsem se alespoň krátce svezl na předchozím modelu a plně se můžu podepsat pod vše, co Michal předloni vylíčil v testu. Snad jen zmiňovanou nutnost podřazení o dva kvalty při předjíždění a jsem tolik nepociťoval.
Když usedám do sedla nové ZZR1400, jsem rázem na návštěvě u staré známé. Přehledné rozložení přístrojů, sympaticky nízké a pohodlné sedlo a motorka jako dělaná pro dlouhány. Ale také pořádná váha při manipulaci na místě, ono suchá hmotnost 224 kg znamená u plně natankované mašiny hodnotu okolo 250 kg a to už se na parkovišti projeví. Po rozjezdu na slovo hmotnost rázem zapomenete a vodíte pod sebou obratnou a hbitou mašinu. Ovšem pozor, hmotnost se saze připomene, až se budete snažit zkrotit rozkuráženou masu motocyklu před rychle se blížící zatáčkou.
S lehkým řachnutím tam padne jednička, pouštím sametovou spojku, kterou jsem si během testu doslova zamiloval, a opatrně vyrážím z města a snažím se najít první rozdíly inovovaného modelu. A ty rozdíly tu opravdu jsou. Zatímco 2006tka jezdce nadchla až ve vysokých rychlostech, tahle mašina ukazuje svou sílu i ve středních otáčkách. Základní dojem a charakter zůstal nezměněný, ale nová verze je prostě ve všem znatelně lepší - v reakci na plyn, v reakci na plný plyn při dvou tisících otáček i v plynulém nárůstu výkonu uprostřed.
Trochu se pocitově snížila ta sportovní špička, jinými slovy zmizel ten zlom, kdy za to motor pořádně vezme - protože motor za to pořádně bere již odspoda. Pokud neurvale zacvičíte s plynovou rukojetí, i u této verze se projeví mírné zacukání vlivem vstřikování, ale nejde o nic nepříjemného nebo snad nebezpečného. U šestistovky bych si neodpustil kritiku, ale na tento objem motoru bych vstřikování stále ještě označil za kultivované.
Na dálnici je s touhle motorkou docela zábava. Pohodlně si plujete provozem, schovaní za účinným štítem, velké sedlo a pohodlná poloha nohou vás ani po hodině nezačnou unavovat a někde za dvoustovkou na tachometru zjistíte, že ona ta dálnice je docela hezky zatáčkovitá a jde o docela zajímavou projížďku krajinou plnou zábavných náklonů (samozřejmě testováno na bezlimitních německých autostrasse). Na běžných silnicích už bylo pod kapotou na můj vkus drobet překoňováno. Když totiž dostanete chuť trochu zatahat tygra za ocas a pořádně vezmete za plyn, ta zatáčka v dálce je během mrknutí oka najednou zatraceně blízko. A přestože brzdy patří k tomu nejlepšímu v této třídě, tahle stíhačka není žádná lehká šestka a než získáte potřebný odhad, budete mít plné ruce práce se skládáním se do zatáčky o něco rychleji, než jste původně měli v úmyslu.

Co říci na závěr?

I přes nezměněnou podobu motocyklu plně souhlasím s tím, že letošní ZZR1400 továrna Kawasaki prezentuje jako nový model. Přestože se ještě na trhu občas dají potkat modely 2007 za hodně zajímavé peníze, řekl bych, že jít do nulaosmičky se jednoznačně vyplatí. Vylepšení a posílení motoru, aniž by přitom utrpěl sametový a ochotný dojem z jízdy na této stíhačce, jsou opravdu znát. Přestože tato čtrnáctka má svůj specifický okruh zájemců a já osobně s ní v garáži v budoucnu příliš nepočítám, zážitky za řídítky během testu byly rozhodně pozitivní a jsem rád, že tento model díky zmíněným inovacím emisní limity jen tak nevytlačí z trhu, protože je určitě zajímavým zpestřením nabídky nových strojů.