Kawasaki Versys 650 SE vs. Yamaha Tracer 700: Nejlepší motorky pro reálný svět?

Text: Jan Rameš , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 29.7.2020 | Zobrazeno: 33 918x

Kapitoly článku

Z tohohle se regulérně musím vypsat. Tohle jsem totiž, přiznávám, nečekal. Letošní sezóna je totiž v mém případě hlavně o velkých naháčích s výkonem kolem dvě stě koní, špičkovou elektronikou, nejlepšími možnými podvozkovými komponenty a brzdami, sem tam je do toho něco vyloženě na zlobení, nějaká rychlá kapota případně velké cestovní enduro. Určitě tedy pochopíte, že jsem toho od malého Tracera moc nečekal. Nechci říkat, že je to úplně rozpočtovka, ale přece jenom je jejím úkolem trefit se do vkusu co největšímu procentu jezdců a ukojit jejich touhy, navíc musí být za rozumný peníz a protože je to cestovně střižená motorka, určitě nesmí být v ničem extrémní. Jak já se v ní spletl! Po všech těch motorkách, které se berou až moc vážně, to bylo něco, co mi udělalo ohromnou radost.

Méně je někdy více...

Vyzvednutí, první rozjetí a přesun po dálnici byl ve znamení „nic extra“. Prostě dobrá motorka, na kterou člověk sedne, jede a nic neřeší, protože je funguje. Ve městě potěší lehká ovladatelnost, nízká váha, lehký chod ovládacích prvků a dobře reagující motor. Na dálnici pak chvíli laboruju s plexi štítem, který na to jak je malý, funguje celkem obstojně. V nejnižší pozici to je jako na naháči, v nejvyšší už docela kryje tělo, ale dělá rámus do přilby. Takže je na mých 183 centimetrů ideální kompromisní pozice někde mezi. Motor při dálničním limitu točí cca 5700 otáček, má pořád dostatek síly pro předjíždění a po vibracích ani vidu ani slechu. Jo, tohle je fajn stroj, ale pořád pro něj moje srdce nevzplanulo.

Plexi se snadno ovládá jednou rukou, budíky jsou přehledné s přepínačem na řídítkách

Když jsem se vrhnul na sjezd z dálnice, leccos už Tracer naznačil. Naplno se ale projevil, až když jsem se ponořil do zakroucené silnice. Pane Bože, to tak skvěle zatáčí! Tracer oplývá lehkostí baletky a vrhá se do zatáček s takovou chutí, až mě to šokovalo. Má to být sice sportovně-cestovní stroj, ale že bude až tak sportovní?! Člověk se přitom nemusí vůbec snažit, v podstatě nemusí ani hýbat rameny, ale jenom kroutit hlavou po směru silnice. Tracer i na tenhle minimální impulz reaguje s obrovskou chutí a jistotou, až brzy naleznete jeho limity v podobě dlouhatánských hlásičů náklonu. Ty tady určitě nebudou mít dlouhou životnost, protože ta motorka zatáčí vážně božsky.

Člověk sedí jako pecka, přitom brousí stupačky po zemi...

Ale to hlavní, co mě na tom bavilo, a byla to příjemná změna, že tady člověk pro 100% zábavu nemusí tlačit na pilu. Přeci jenom je to totiž sportovně-CESTOVNÍ stroj, takže jeho podvozek má své limity, které se při tvrdé jízdě brzda-plyn projeví. On vlastně styl stop and go nejde aplikovat ani díky brzdám, které byly bohužel zklamáním. A ne jenom při svižném ježdění. Sedmistovka s legendárními čtyřpístkovými Yamaháckými třmeny by si zkrátka zasloužila větší nástup i účinek. Že to jde, dokazuje hned vedle zelený konkurent, jehož dvojpístky mají vše, co Yamaha postrádá. Navíc se Tracer při brždění hluboko do zatáčky hodně rovná, takže je ideální jen tak sedět v pohodlí Tracerova správně tuhého sedla a v poklidu svižným tempem plynout po silnici. Odbrzdit a odřadit si v klidu dopředu, prásknout s ním na stupačku a na výjezdu si užít okamžitého zátahu řadového dvouválce. Tohle se totiž v Yamaze taky povedlo. Do čehokoli ten motor dají, tak je dobré. Má chuť jít za plynem, ale není ucukaný, má silný spodek, který nevyděsí, dynamický střed, který hodně pobaví i zkušeného a nechybí mu ani šťáva ve vrchní třetině otáčkoměru. Díky přesazení ojničních čepů navíc simuluje véčkový motor, takže k tomu všemu má i moc pěkný zvukový doprovod.

Tohle rozhodně není příkladná jízdní pozice, jenže ono to na Tracerovi vážně stačí

Není ale všechno zlato, co se třpytí. Motorka mě strašně bavila, ale díky svojí velikosti bych pro větší cestování zvolil Versyse. Yamaha je totiž drobnější postavy a po celém dni už to bylo na mé 183 centimetrů dlouhé schránce znát. Většinu času jsem trávil se zadkem zaraženým o sedlo spolujezdce a nejhůř to odnášela kolena, která jsou sportovně zalomená. Je fajn, že výška sedla není nijak přehnaná (835 mm), takže na motorku můžou hupsnout klidně i menší holčiny, ale kdo má přes 180 centimetrů, měl by být na pozoru. V Kawasaki za svoje peníze dostanete po všech směrech dospělou motorku. Versys je od pohledu větší a za jeho řídítky je to vážně rozdíl. Navíc má lépe vymakanou aerodynamiku, takže bude jako opravdový cestovatel vhodnější. Pak už ani nebude vadit, že jeho motor nemá takový švuňk a že to není takové lehoučké peříčko. Pořád se s ním ale dá upalovat dost svižně a jeho ovladatelnost je jen o chloupek za Yamahou. Na rozbitých cestách bude mít dokonce navrch, protože je jeho podvozek nastavený o kousek komfortněji, s čímž ladí i měkčí sedlo. Jestli to je plus nebo mínus, nechám na vás.

Každý na stroji hodnému své výšce

Plexi a celý předek je výrazně rozměrnější, škoda toho staromódního ovládání

Jak je Yamaha sportovní a nemá k tomu moc adekvátní brzdy, tak k cestovnímu stylu Kawasaki nesedí lehké vibrace, které se linou z jeho dvouválcového motoru. To je taková malá kaňka, o něco větší je dodávka jeho výkonu, respektive odezva na plynovou rukojeť. Jedete krásný zatáčkový úsek, na brzdách vám stačí jeden prst k pořádnému zpomalení, s lehkostí sklopíte motorku, otevřete trochu plyn a motorka výrazně cukne. Tohle je nepříjemné a vyloženě si to říká o vylepšení. Ono celkově je na Versysu už trochu znát jeho věk. Oproti Tracerovi jdou ovládací prvky víc ztuha, je tu jednoduchý budík, LEDky jsou jenom v zadním světle... Na druhou stranu má i po těch letech design pořád šmrnc a motorka nadělá hromadu parády.

Trochu stará škola, ale pořád má co nabídnout

Jenže většina mého odstavce je o Tracerovi, takže se dá předpokládat, že bych si ho z těch dvou vybral. A je to pravda. Dokonce už se mi i začíná líbit ten jeho design z Marsu, hlavně ale nejsem žádný extra cestovatel, takže by mě jeho malost zatím moc neštvala. Na odpolední výlety bych to přežil, případně bych to zkusil vylepšit vyšším sedlem. Kdybych směřoval svoje ježdění ale spíš k poznávání a najíždění kilometrů po zahraničí, šly by dost možná moje peníze na účet zelených. Dobrou zprávou ale je, že ať už se rozhodnete jakkoli, chybu s nimi rozhodně neuděláte.